V minulých týdnech došlo k útoku na dva tankery v Ománském zálivu. USA z útoků viní Írán. Jde v této chvíli prokázat, že Írán za útoky stojí?
Celý prostor Hormuzského průlivu a navazujícího Ománského zálivu, především jeho přilehlé části k Hormuzského průlivu, je poměrně dobře monitorován. Je sledován pohyb jak lodí, tak letadel. Lze tedy poměrně přesně určit, kdo stál za útoky na tankery, tím spíš, že byly kamerami zaznamenány aktivity útočníků u napadených tankerů. Mimo to pravděpodobně existuje i soustavné monitorování radioprovozu a telefonického provozu, z čehož se dá vyvodit, kdo byl za útoky, nebo kdo o nich nejméně věděl a nezasáhl proti nim.
Závěry poskytnuté USA dovolují vyvodit závěr, že se jednalo o íránské aktivity. Je ovšem potřebné prověřit, zda útočníci byli v kontaktu se státními orgány Iránu, nebo se jednalo o teroristickou organizaci. V tomto bodě by měly jak USA, tak Írán spolupracovat. Tím spíš, že Írán odmítá odpovědnost za útoky. Pro vyšetřování by měl učinit vstřícné kroky, aby se vyloučil podíl Íránu na útocích.
Co by Íránci útokem získali?
Jen ve vztahu k sankcím, které znovu USA uvalily na Irán – ty způsobují Íránu značné hospodářské ztráty. Za předpokladu, že by za útoky byl Írán jako stát, dalo by se odvodit, že se jedná o reakci na uvalené sankce a nemožnost exportovat vlastní ropu právě cestou Hormuzského průlivu. Útoky na tankery a tím omezením bezpečnosti přepravy ropy touto cestou by byly postiženy i ostatní státy Perského zálivu. Irán by tím „vyrovnal pozice“. Na druhou stranu by Írán utrpěl tím, že by byl viníkem možné ropné krize, která by mohla následovat. V každém případě, kdyby byl Írán potvrzeným útočníkem, by v důsledku utrpěl ztráty Írán. Na Írán směřuje podezření i proto, že již v minulosti Írán (2012) opakovaně pohrozil, že uzavře Hormuzský průliv.
20. června Íránci sestřelili americký průzkumný dron, který se pohyboval nad Hormuzským průlivem. Írán tvrdí, že se dron nacházel nad jeho územím, Američané oponují, že letěl v mezinárodním vzdušném prostoru. Měl Írán právo dron sestřelit? Překročila v tomto případě některá ze stran obvyklé meze?
Pokud by prokazatelně letěl bezpilotní prostředek nad územím Íránu, pak by po pokusu o navázání komunikace s letícím aparátem měl následovat pokus o komunikaci s odpovídající autoritou USA (nebo USA v Iránu zastupující). Po selhání pokusů o komunikaci, měl Irán právo prostředek „Global Hawk“ sestřelit. Jiná situace je v případě, že bezpilotní prostředek letěl nad mezinárodními vodami. V takovém případě sestřelení amerického dronu je aktem nepřátelství, na který můžou USA odpovídajícím způsobem reagovat.
Fotogalerie: - Nedůvěra vládě
Hormuzský průliv je nepříliš široký v nejužším místě 54 km, a tyto průzkumné prostředky se běžně pohybují nad 10-15 km vysoko, místo dopadu trosek zpravidla nelze ztotožnit s místem sestřelení a dopad trosek dronu na území Iránu ještě nevypovídá vše o realitě. USA prokazatelně měly v tomto prostoru i průzkumný pilotovaný letoun P3. Mají tedy určitě přesné informace o tom, kde se průzkumný prostředek pohyboval.
Tento týden se v íránském parlamentu skandovalo „Smrt Americe“, padala slova o USA coby opravdovém světovém původci terorismu. Domníváte se, že válka visí na vlásku?
Je obecně známo, že se napětí mezi oběma státy zvedá jako důsledek vypovězení smlouvy o omezení výroby jaderných materiálů k výrobě jaderné zbraně. I přes uvedené skandování v íránském parlamentu nemám dojem, že by tohle měl být důvod pro válku mezi USA a Íránem. Vedení USA dobře ví, že by se opět dostaly USA do podobné situace, jako tomu bylo po druhé válce v Perském zálivu nebo v Afghánistánu. V paměti lídrů USA je i fiasko pokusu o osvobození 52 rukojmích, kteří byli zadržováni iránskými radikály v roce 1979-1981. Tento pokus v roce 1980 stál životy osmi vojáků USA a pošramocenou pověst USA.
Spíš si myslím, že USA využijí jiné možnosti. Nedávno uveřejnily, že provedly odvetný kybernetický útok na armádní struktury. Jestli tyto prostředky selžou a pokud bude napětí vzrůstat, může se stát, že USA provedou několik leteckých útoků, nebo útoků křídlatými raketami. Tento scénář byl již několikrát použit.
Americký prezident Donald Trump na poslední chvíli odpískal letecké údery na Írán, prý po zjištění, že by cenou za jejich provedení bylo 150 lidských životů. Přerostl by takový zásah ve válku mezi oběma státy?
Předně, bylo to rozumné rozhodnutí. Určitě by to znamenalo dramatické zvýšení napětí, až na hranici vzájemné války, lépe řečeno ozbrojeného konfliktu. Ale vycházím z vyjádření prezidenta Trumpa, že válku s Iránem nechce. Lze vyvodit i závěr, že by se významně zhoršila pozice Izraele v tomto regionu.
Jakou roli v celé rozmíšce podle vás má bezpečnostní poradce Bílého domu John Bolton? O něm se často říká, že je tzv. „hawk“, tedy zastánce vojenské intervence.
Určitě byl ve skupině, se kterou prezident Trump konzultoval provedení úderu, nebo v čem najít jiný způsob odvety. To se potvrdilo hned další den, kdy USA ohlásily provedení kybernetického útoku na Írán. Nebylo to v případě USA poprvé. Spekuluje se o tom, že v roce 2009 provedly USA útok na centrifugy v iránském Natanzu s cílem omezit jejich provoz. Útok byl proveden virem „Stuxnet“. Role bezpečnostního poradce Johna Boltona je zjevně velmi silná. On varoval, že by Írán poměrně umírněnou odpověď USA neměl považovat za americkou slabost. Další sankce uvalené na Irán ukazují, že USA svůj tlak zesilují jinými – ekonomickými prostředky. Ve výsledku mohou mít kybernetické útoky stejně devastující dopady na Írán jako provedení vojenského úderu.
V pondělí prezident Trump oznámil, že proti Íránu zavádí nové sankce. Velvyslanec USA při OSN Jonathan Cohen uvedl, že Washington se nyní pokouší dostat Írán pomocí ekonomických a diplomatických kroků zpět k jednacímu stolu. Íránský velvyslanec při OSN Madžíd Tacht Ravančí ale označil americké sankce za hospodářský terorismus a Bílý dům označil za „mentálně retardovaný“. Co by mohlo zmírnit napětí mezi oběma státy?
Řešení by mohlo být nalezeno ve vzájemném dialogu. Ten nemusí být veden přímo, ale přes nějakého prostředníka. Současný stav ovšem ukazuje na poměrně malou pravděpodobnost, že ke smírnému řešení dojde brzy. Podmínky, které si kladou obě strany, jsou tak diametrálně odlišné, že téměř vylučují rychlé a účinné řešení.
Byla by situace výrazně jiná, kdyby v Bílém domě seděl zástupce Demokratické strany, tedy např. Hillary Clintonová?
Asi ano. V duchu toho, jak fungoval prezident Obama a jeho administrativa, by v tichosti tolerovala aktivity Íránu ve vývoji další triády jaderných zbraní. Tou je vývoj a následná výroba balistických raket, které by spolehlivě donesly jadernou nálož do požadované vzdálenosti. Iránci dosud nemají kvalitní raketový nosič. Tedy podle smlouvy, kterou uzavřel prezident Obama, v jehož administrativě byla Hillary Clintonová ministryní zahraničí. Jsem přesvědčen, že by postupovala Hillary Clintonová stejně a příliš by se neodlišovala. Jenomže to by vedlo k tomu, že dříve nebo později by Írán měl balistické rakety s dosahem tisíců kilometrů. Pak by potřeboval dokončit vývoj miniaturizace jaderné nálože, která by byla nesena zmíněnými raketami. V současné době má Irán rakety mnohem menšího dosahu, nebo nejsou tak spolehlivé, jak je považováno.
Donald Trump loni za USA odstoupil od íránské jaderné dohody. Jak se tento krok jeví s ročním odstupem?
Zatím je předběžné dělat závěry z několika, byť kontroverzních, kroků prezidenta Trumpa. Může se stát, že v budoucnosti dosáhne kýženého cíle a Irán omezí svoje snahy po získání jaderných schopností. Dnes je to spíše málo představitelná budoucnost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
