Bez ohledu na to, co si vy osobně přejete: Vystoupí dnes Britové z EU?Anketa
Jak se díváte na současnou válku, která vypukla původně o reorganizaci policie, ale pak se rozrostla do neuvěřitelných rozměrů, kdy se zpochybňuje důvěryhodnost vedení policie a dochází i k otřesům ve vládní koalici?
Dějí se divné věci. Už několik let říkám, že to jsou příznaky války, která se rozjela nejen v policii, ale i ve státním zastupitelství, a obávám se, že pravděpodobně, z logiky věci to vyplývá, se to týká i soudnictví.
Narážíte na to, že někteří policisté a žalobci využívali pro schvalování odposlechů či vazby spřízněných soudů, často mimo oblast, kde vyšetřování probíhalo? Například v kauze Nagyová schvaloval uvalení vazby na exposlance ODS a další obviněné nějaký ostravský soud. A nedávno Ústavní soud rozhodl, že o odposlechu, domovní prohlídce a uvalení vazby musí vždy rozhodnout okresní soud v místě, kde došlo k údajnému trestnému činu.
Už asi před dvěma roky jsem s údivem začal brát na vědomí, že fungování těchto sil, které by měly být nezávislé, je účelové, že některé příběhy jsou vyšetřovány a souzeny pečlivě, jiné naopak nepečlivě. To znamená, že když se někdo těmto silám líbí, jsou k němu shovívavé, a když nelíbí, tak se všechno odehrává se zcela jiným přístupem. To bylo pro mne velmi nepříjemné překvapení. A dnes je naprosto jasné, že místo termínu boj s korupcí můžeme všichni neradi vzít na vědomí nový pojem, a ten zní - boj s cizí korupcí a ochrana té vlastní. Prostě je patrné, a považuji to za prokázané, že orgány činné v trestním řízení fungují v zájmu určitých ekonomických lobby a jsou jejich součástí, což znamená, že k rozvoji určitých podnikatelských impérií napomáhají a jiné pomáhají likvidovat. To považuji za naprostou tragédii.
Co podle vás prokazuje, že orgány činné v trestním řízení fungují v zájmu ekonomických lobby?
Prostě to, co se dnes odehrává, se dá vysvětlit jediným způsobem, je vidět, že strašně moc záleží na personálním obsazení příslušných orgánů. A jestli moc záleží na personálním obsazení těchto orgánů, je jasné, že záleží na tom, čí jsou to kamarádi a naopak čí to nejsou kamarádi. Z toho je patrné, že tady dnes proti sobě bojují silná podnikatelská impéria, kterým jde o to, aby je tyto orgány chránily a jejich konkurenci potíraly. A to je v podstatě rozklad státu.
Kdy tohle propojení orgánů činných v trestním řízení s podnikatelskou lobby začalo? Dá se to nějak časově určit? Dlouho se tvrdilo a stěžovali si na to hlavně řadoví policisté, že některé kauzy, které souvisejí s politikou, nemohou vyšetřovat, že se tak zvaně shazují pod stůl. Dnes to naopak vypadá, že policisté jdou hlavně po politicích nebo jim blízkých spolupracovnících, jako kdyby tady nikdo jiný trestnou činnost nepáchal.
Neumím odpovědět na otázku, kdy to začalo. Jen jsem už dříve viděl projevy něčeho divného, dokonce bych řekl, že jsme viděli první projevy války mezi frakcemi ve státním zastupitelství a v policii. A budeme – li přemýšlet, první velký projev, kdy začalo být zřejmé, že se děje něco velkého, byl odchod nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké. Ale není pravda, že v minulosti byly politické kauzy zametány pod koberec. Vzpomeňte si třeba na kauzu výkonného místopředsedy Libora Nováka, tento vysoký politický představitel, výkonný místopředseda ODS, byl souzen někdy kolem roku 2000. To byla nepochybně politická kauza. Není pravda, že tehdy byli politici nedotknutelní. A druhý takový příběh z té samé doby se týkal exministra financí Ivo Svobody z ČSSD, ten byl dokonce odsouzen. Myslím, že nikdy nebyla pravda, že všechny politické kauzy byly potlačovány. Teď začíná být zřejmé, že jestli žijeme ve státě, ve kterém orgány činné v trestním řízení chrání kamarády a postihují jejich konkurenty, nelze to vůbec nazývat politickými kauzami. Protože ti kamarádi jsou ze všech sfér života. Dokonce je to podle mne primárně činnost, která souvisí s ekonomikou, to znamená s penězi. Teprve sekundárně se v tom objevují logicky i představitelé různých společenských skupin, a tím pádem i politici. Není to oranžoví proti modrým nebo fialoví proti zeleným, je to prostě diktováno ekonomickými zájmy. A naprosto patrné to bylo v souboji těchto skupin o Unipetrol.
Vzpomínám si, jak tehdy podivně skončilo vyšetřování parlamentní komise, kterou jste vedl a která se zabývala možnou korupcí při privatizaci Unipetrolu. Tehdy vypovídal před komisí i Andrej Babiš, který v celé kauze také figuroval. Ale činnost vyšetřovací komise pak předčasně sociální demokraté s pomocí komunistů ukončili.
Všimněte si, že všechny ty kauzy skončily tak, že jedna skupina vyhrála, dokázala ovládnout příslušný podnik, a z těch svých konkurentů udělala přinejmenším mediální, a někdy i faktické zločince. Vlastně se zbavila konkurence přesně s využitím těchto nástrojů. Myslím, že to byl začátek viditelného zasahování orgánů činných v trestním řízení do hospodářské soutěže a konkurence mezi firmami. Stejné to bylo v IPB. To byla éra, kdy ministrem vnitra byl Stanislav Gross. Všechny kauzy, o kterých teď mluvíme, jsou kauzy z období, kdy byl ministrem vnitra. Neodvažuji se tvrdit, kdy to začalo, ale odvažuji se tvrdit, že příznaky toho boje začaly být vidět v té době. Policejní zásahy ve firmách jsou přesně identifikovatelné v této éře.
Takže myslíte, že jde víc o konkurenční boj podnikatelských zájmů než o zákulisní politický boj o moc? A že policie a žalobci jsou jen nástrojem vlivných ekonomických skupin?
To nemůžeme vědět. Oni to nakonec také mohou řídit, nepoznáme, jestli jsou v tom soukolí motor nebo převodovka. Ale jsem si naprosto jist, že z toho, co se odehrává, je patrné, že jde o peníze, o ekonomickou moc, o souboj podnikatelských impérií, kteří bojují o miliardy, možná desítky miliard, a přitom zneužívají orgány činné v trestním řízení. Bohužel jsou do toho namočeni i někteří policajti a žalobci. Může to být jeden ze sta, abych to nepaušalizoval, ale i jeden ze sta, pokud jsou to lidé ve vysokých funkcích, je děsivá představa. Pokud se to objevuje v tak vysokých patrech policie a státního zastupitelství, tak jde o hodně.
Psali jsme:
V poslední době se mluví o kontaktech Andreje Babiše a bývalého šéfa ÚOOZ Roberta Šlachty. Ale faktem je, že Andrej Babiš jako významný podnikatel měl v minulosti úzké vztahy nejen se sociálním demokratem Stanislavem Grossem, ale i některými politiky ODS.
Jakmile se na scéně objeví určitý nástroj, to znamená, začne být možné, aby jedni dosahovali svých zájmů prostřednictvím takových nástrojů, už je těžké vypátrat, kdo to inicioval a kdo to byl nucen používat pro svou obranu. Dokážu si představit, že by se někdo, kdo se toho účastní, bránil argumenty, co měl dělat jiného, když zjistil, že oni takhle fungují a chtějí mu sebrat banku nebo zničit firmu, než hledat přiměřené nástroje a jinou skupinu, která by se ho mohla zastat. Do toho zvenčí nenahlédneme, jako občané můžeme jen trvat na tom, že není možné, aby se hospodářská soutěž přeměnila na válku policajtů a státních zástupců. Tak to prostě nemůže být.
Vy jste působil v řadě významných funkcí jako náměstek ministra zemědělství, předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, šéf dozorčí rady Konsolidační agentury, ministr financí. Musel jste někdy čelit podobným tlakům vlivných lobbistických skupin?
Řeknu příklad, který se týká Konsolidační agentury, protože to byla pravděpodobně z tohoto hlediska nevýznamnější, a tím i nejrizikovější funkce, protože Konsolidační agentura spravovala pohledávky právě těch silných podnikatelských skupin. A jistě si každý umí představit, že šlo o to, kdo je získá. Jestli je získají spříznění nebo nepřátelští. Nedávno jsem dostal na toto téma otázku, že je překvapivé, že jsem nikdy nebyl jako předseda dozorčí rady Konsolidační agentury skandalizován. A já jsem odpověděl, že to má velmi jednoduché vysvětlení. Byl jsem naštěstí u toho, když se Konsolidační agentura rodila a kdy se definovaly zakládací listiny a kompetence jednotlivých orgánů. Dozorčí rada měla fakticky roli metodickou, například rozhodovala, jestli se má prodávat jednotlivě nebo v balících, její druhá role byla kontrolní nebo kontrasignační. To znamená, že když něco generální ředitel nebo vedení agentury rozhodlo, dozorčí rada řekla ano nebo ne. Z toho je snadné porozumět, že dozorčí rada a její předseda neměli vůbec žádnou individuální kompetenci, nemohli ovlivnit, kdo a za kolik co koupil. To bylo zcela v jiných rukách, dokonce si k tomu agentura ještě najímala poradce. Nepřicházelo v úvahu, že by dozorčí rada nebo předseda : prodáme to tomu nebo onomu. To je to vysvětlení, proč žádné pokušení nemohlo vzniknout. Nikdo za vámi nikdo nechodí , abyste něco rozhodl, když je všeobecně známo, že je to neovlivnitelné. Je prostě třeba konstruovat instituce tak, aby tohle vůbec nepřicházelo v úvahu. S tím jsou ve světě dobré zkušenosti a zrovna Konsolidační agentura je dobrý důkaz toho, že dozorčí rada byla zkonstruována tak, že tam nemohly být vyvíjeny tlaky, protože jim z principu nebylo možné vyhovět. A pokud jde o rozpočtový výbor, všichni vědí, že rozpočtový výbor hraje velkou roli při schvalování státního rozpočtu a že se při tom vždycky prosazovaly zájmy rozvoje těch či oněch obcí, jestli bude schválena oprava kostela ve městě A nebo B. Ale starostové nejsou lidé, kteří by se snažili získávat privilegia pro své obce nějakými nekalými praktikami. Tam je to spíš závislé na tom, jak ti lidé, kteří to prosazují, jsou důvěryhodní, a jak kvalitní jsou projekty. Tam také žádná korupce nehraje roli.
Když vidíte, jak se rozhořela válka v policii a přerostla i ve střet mezi jednotlivými koaličními stranami, a jak říkáte, jejich propojení s podnikatelskými zájmy už tu existuje velmi dlouho, kam to povede, jestli se to nepodaří utnout?
Kdybych byl člověk, který se tomu věnuje, a to nejsem, dal by se už sepsat celý příběh války policajtů a státních zástupců. Když už vidíme, o co jde, je možné do toho zahrnout jednotlivé kamínky, jednotlivé příběhy, které jsou patnáct let staré. Kdyby někdo chtěl udělat pěkný televizní seriál, materiálu by měl dost. Kdyby se na to někdo díval jako na virtuální realitu, tak by se mu to líbilo, ale kdyby se dozvěděl, že je to skutečný příběh, tak by se vyděsil. A pokud jde o důsledky, já jsem v politice zaznamenal vysoký výskyt starého přísloví, že když dva se perou, třetí se směje. Je čím dál evidentnější, které jsou ty dva tábory.
Koho máte na mysli těmi dvěma peroucími se tábory?
Teď se přesně identifikují, nazvu je Šlachtovci a Antišlachtovci. Hlavní aktéři se tak dokonale odkopávají, že není těžké je vyjmenovat. A konec je jasný, myslím, že někdo třetí se bude smát. Vyhrají ti, co se té války nezúčastnili, někdo úplně neznámý, někdo třetí, kdo vyjde z tohoto souboje jako vítěz. Očekával bych, že nějaké autority, například prezident, protože to vypadá, že stojí mimo, na rozdíl od premiéra, který nevypadá, že stojí mimo. Někdo takový by se toho měl ujmout a najít ty třetí.
A pokud se nepodaří válce policajtů udělat přítrž, kam to tedy povede?
Jinak to povede k takovým škodám na obou stranách, že už nebude dávat smysl v tom pokračovat. To znamená, že obětí té války bude mnohem víc než jen pan Šlachta.
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
