Nebojíte se, že strana Věci veřejné (VV), kterou otevřeně podporujete, odejde po volbách z Poslanecké sněmovny?

Možná odejde, ale možná se také vrátí. Existuje citát Carla Mertze: „Politika je jako kulečník – cílů se dosahuje jen karamboly“. Těch bylo ve Věcech veřejných dost. Především neměly vstupovat do koaliční vlády, ale měly zůstat v opozici, jak si ostatně přála velká část jejich voličů a sympatizantů.

Považovala jste za satisfakci, že byl Vít Bárta soudně očištěn a myslíte, že se mu jako předsedovi VV podaří stranu postavit na nohy?

Jeho odsouzení byla nejspíš cílená objednávka kmotrů velkých politických stran, kterým začal šlapat na paty. Myslím si, že i když se mu dostalo u soudu satisfakce, Kainovo znamení zůstává a bude ho stát velké úsilí získat ztracenou důvěru některých lidí, zvlášť když do voleb do Poslanecké sněmovny nezbývá moc času. Ale Vít Bárta je člověk, na kterého platí věta Winstona Churchilla: „Když procházíš peklem, nezastavuj se.“ 

Vít Bárta hovoří na schůzích Holešovské výzvy společně s Tomio Okamurou. Nemohlo by se toto schůzování přerodit v nějaký nový politický trust?