Velká slova analytika Campbella: Nezdařilý multikulturalismus, integrace etnik nám nesrozumitelných civilizací, anexe, územní spory. Cosi opravdu nebezpečného se může stát, než...

Pane doktore, Donald J. Trump vládne už měsíc. Co z kroků, které vykonal, vykonal proto, že chtěl, a co vykonal proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Do jaké míry se může spolehnout na nejbližší spolupracovníky v Bílém domě? A může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu? Třeba i vůči „svým“ republikánům, kteří ani moc jeho častokrát nejsou?

Na vaše otázky jsem se rozhodl odpovídat nestandardním způsobem pro české poměry: na každou část komplexní otázky se pokusím odpovědět – částečně uvedením příkladů přístupu k analýze, jak mě to učili, nebo příklady situací s otázkami, na které si čtenář může sám hledat odpovědi. Věřím, že nehledě na rozsah odpovědí čtenáři najdou čas, nebo se vrátí k odpovědím, zjistí něco nového a použitelného pro jejich život. Takže. Z neúplného přehledu činů, které chtěl DJT udělat, se mi jeví, že začal plnit předvolební sliby (odstoupení od TPP, jmenování konzervativního soudce do Nejvyššího soudu, apod.), které není třeba opakovat, které ale splňují kritéria národní bezpečnosti a hospodářského nacionalismu. Z činů, ke kterým ho donutilo okolí, počítám především vyhlášenou válku masovým mediím USA, reprezentovaných především CNN, ABC, Fox News. Současně je potřeba si uvědomit, že komplexita krize politickostranického a hospodářského systému USA a dynamika vnitropolitického a zahraničněpolitického dění USA nedovoluje očekávat jednoduchá a rychlá řešení. D. J. Trumpa je proto nezbytné hodnotit jako současný největší faktor neurčitosti.

Zdůrazňuji faktor neurčitosti, protože jednou z prvních povinností analytika je rozlišovat kdo, kdy, kde, co a jak mluví jménem politika, tj. jeho poradci nebo emisaři, například na nedávné Mnichovské konferenci nebo návštěvě v Bruselu, a kde, kdy, co a jak říká sám prezident. Monitoring rozdílů vyžaduje čas, zdroje a zkušenost. Jestli je mají zodpovědné instituce a orgány EU a ČR, nevím. I kdyby je však měly, musely by kvůli zachování svých pozic jednat rychle, aktivně, neopožděně, protože následky reaktivního chování mohou být nenávratné.

D. J. Trump začal vládnout jako ve vlastní firmě. Dnes se diví, že se byrokracie nehýbe, dělá málo, nebo dokonce bojuje proti němu. Stačí připomenout US State Department. Pracuje v něm asi 80 tisíc lidí podobně jako v Exxonu, odkud přišel nový ministr zahraničí Rex Tillerson. Analogie platí i pro tajné služby USA. Některé z nich vynášejí neshody s prezidentem na veřejnost, což samo o sobě představuje bezpečnostní riziko a ukazuje na hlubší systémový problém. Sama skutečnost, že DJT musí prakticky vyměnit a potvrdit 20 tisíc nových zaměstnanců vládního aparátu, představuje ohromné riziko a sama výměna v kontextu času a potřeby konat si vynutí změnu prezidentova chování. Vedle toho změnám v chování napomohou Demokraté. Ti mají nového vůdce, otevřeně přiznali, že budou připravovat impeachment do roku 2020. V neposlední řadě nevyrovnaný zájem DJT o vnitřní a vnější politiku bude ovlivňovat dění v EU a NATO. Současně, ale pouze dočasně, bude nevyrovnaný zájem nahrávat Rusku a ČLR. S jakými následky? Nebudu spekulovat.

D. J. Trumpovi nedávám více času než do konce roku 2017 k tomu, aby se přizpůsobil tradičním způsobům řízení státu a stal se více konzervativním republikánským prezidentem, než je tomu dnes, nemá-li být nám všem hůře. Trump je náš Reagan, bylo vidět na transparentech sjezdu CPAC. Sjezd akceptoval poradce Bannona v ošumělých kalhotách a Priesbuse v drahém obleku. Spojení umírněných pravicových voličů a umírněného establishmentu se DJT podařilo. I proto nemohu vyloučit, že Republikánská strana se stane stranou Trumpa. A to nehledě na riziko, že někdo z prezidentových poradců se může stát obětí s osudem podobným osudu bezpečnostního poradce Flynna.

DJT má zatím štěstí. Prochází mu u jeho fanoušků něco, co nedovedu v této chvíli přesně popsat. Přítel prezidenta byl v Paříži před 4,5 roky – a jeho zkušenost, dojem či hodnocení situace DJT použil na sjezdu CPAC v pátek 24. 2. 2017 jako argument k popisu stavu dnešní Francie. Je to podobný argument jako argument západních rusofobů a masových médií tvrdících, že ruská média nejsou svobodná. Ani jeden z autorů těchto nesmyslných tvrzení nenavštívil RT24 ani Sputnik, Echo Moskvy, ani jinou státem, Gazpromem nebo jinak privátně podporovanou mediální organizaci. Nebo vzdělávací instituci, jakou je MGIMO, VŠE Moskva apod. Kdyby měli kritici odvahu k návštěvě, museli by ke svému údivu zjistit, že tam pracuje více atlantistů než u nich doma. Proč tomu tak je, nebo komu to slouží, je jiná otázka, jiná záležitost.

Jan Campbell

Osobně jsem přesvědčen, že například večerní TV show Vladimira Solovjeva na Prvním kanálu státní televize se stává, jestliže se již nestala, kontraproduktivní ve vnitropolitickém kontextu. Nejenom tím, že je možné vidět a slyšet téměř vždy stejné osobnosti, ale především tím, že vulgarita, provokace a emocionálnost, například Ukrajince Vjačeslava Kovtuna v jednom z posledních pořadů, kdy vyprovokoval Semjona Bagdasarova téměř k nepříčetnosti, kdy urážky Ruska dosáhly pro pozorovatele nejenom z Evropy, nepředstavitelné úrovně a intenzity, dovolují tvrdit, že chování vzdělaného a současně výstředního Vladimira Volfoviče Žirinovského je ve srovnání s chováním Kovtuna ukolébavkou. Taková show a kontraproduktivita těžko podporují poznatky vědy, zveřejněné například v Nature Reviews Neuroscience: Je možné, že spánek slouží ke zvyšování efektivity chování tím, že zabraňuje zbytečnému vydávání energie v době, kdy to není žádoucí ani potřebné.

Podobně se může dostavit kontraproduktivní výsledek DJT. Zatím má štěstí a může se spolehnout na své poradce. Podotýkám zatím, což znamená, že nevylučuji změnu některých poradců. Mezi nimi hraje velkou roli viditelný suflér Stephen K. Bannon. Ten ve čtvrtek 23. února 2017 poprvé po převzetí prezidentského úřadu DJT vystoupil veřejně a jako hvězda společně s Reincem Priebusem na každoročně se konajícím zasedání Conservative Political Action Conference (CPAC) ve Washingtonu. Cílem vystoupení zástupců prezidenta bylo vysvětlit Trumpovy plány. V nich jednou z nejvyšších priorit je zkrocení a radikální přestavba administrativního aparátu státu. Byrokracie, pokřivený daňový systém, regulace a mezinárodní smlouvy (prý) představují – podle D.J.T a jeho poradců – překážky pro rozvoj a růst a zraňují osobní suverenitu. DJT se proto odhodlal a upsal de(kon)strukci státu. De(kon)strukce státu vždy patřila a patří do programu ultrapravičáků, kteří mohou být současně i leninisty. Stephen K. Bannon je jedním ze vzácných druhů poradců.

Předpokládám, že několik dnů po zasedání CPAC jenom někteří vědí, co se skrývá pod názvem de(kon)strukce státu. Snad to není (z)ničení státu jako takového. Radikálové s nacionalistickou agendou, do které patří i hospodářská izolace a omezení, jsou všeho schopni.

Proto představuje například zpátečka s TPP pro pana Bannona rozhodující moment v moderní americké historii. Zpáteček podobných TPP očekávám více.

Věřím, že přežije-li DJT ne jenom prvních 100 dní, ale konec tohoto roku, jako prezident, může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu. Tomu napomáhají již dnes minimálně tři věci: 1) velký moment setrvačnosti amerického státního aparátu, ministerstev a dynamika vývoje ve světě, 2) největší zvýšení vojenského rozpočtu v novodobé historii, představující 54 miliard USD v roce 2018, posílení atomového potenciálu USA a vojenského námořnictva, a 3) možný vnitropolitický efekt v USA po setkání DJT s Putinem. Od setkání očekávám alespoň částečné zveřejnění doposud utajovaných informací ohledně MH 17, které mohou působit smrtelně na aktivity Demokratů a medií brojících proti DJT, Rusku a Putinovi.

Ruská veřejnost se radovala z nástupu DJT, očekávala zlepšení vzájemných vztahů. Očekávalo se, že DJT s Putinem bude chtít vyměnit „něco za něco“. Dokonce, že DJT bude chtít Putina vtáhnout do partnerství proti Číně. V Česku si někteří příznivci Miloše Zemana slibují, že Zeman, který má dobré vztahy s Čínou a Ruskem a podpořil i DJT, pomůže zprostředkovat trojstrannou dohodu, jakýsi „koncert velmocí“. Co říkáte na jednotlivé varianty?

Co očekávala a očekává ruská a jiná veřejnost, není v současné situaci ve světě podstatné. Spekulovat o tom nebudu. Vedení v Kremlu se spoléhá a musí na základě historické zkušenosti se i nadále spoléhat na své tři vnitřní spojence: armádu, vojenské námořnictvo, a to, co neznáme, o čem nevíme. Pan Rogozin mlží a jako třetího přítele Ruska nazývá vojenskoobranný průmyslový komplex. Silně pochybuji, že by se někomu, včetně DJT mohlo podařit vtáhnout prezidenta Putina do partnerství proti Číně, i když mezi Ruskem a Čínou existují silné antagonismy. Vážím si pana prezidenta Zemana. Nemohu si ale představit, že ve své funkci, která omezuje jeho působení, a s ohledem na novodobou historii ČR – prakticky bez suverenity, plné zrad a neupřímnosti – je možné fungovat jako zprostředkovatel nějaké trvalé dohody mezi Ruskem, Čínou a USA. Karty jsou již dávno na stole: Buď bude dohoda na bázi dialogu, nebo bude konflikt různých forem, velikosti a obsahu. O nich se nebudu dnes a na tomto místě zmiňovat. Je to téma na samostatný příspěvek, nebo dokonce disertační práci. Fanouškům pana prezidenta Zemana mohu doporučit popřemýšlet o týdenním výstupu pana prezidenta Zemana na Hradě a současném využití hologramů prezidenta ve všech koutech ČR pro přímý projev, otázky a odpovědi v případě, že se pan prezident rozhodne znovu kandidovat. Šetřili by tím nejenom zdraví prezidenta, ale i hodně peněz. Současně by vyloučili mediální nedorozumění a dali příklad ANO a dalším. V souvislosti s myšlenkou o zprostředkovatelích, včetně hlasité meditace EU – EK – EP o budování tzv. evropské armády, si dovoluji připomenout čtenářům již polozapomenutou a teprve v roce 2010 rozpuštěnou Západoevropskou unii (ZEU). Ta měla hrát úlohu ozbrojené složky EU?! Co je z tohoto projektu myšlenkově nebo zkušenostmi ještě eventuálně využitelné pro současný proces, nechť si každý čtenář dovodí sám. Za sebe tvrdím, že šlo o organizaci, která pro přidružené členy a partnery mohla být chápána jako jakási školácká příležitost vyzkoušet si nanečisto určité funkce. Kolik bylo školáků a trénovaných funkcí, nevím.

Osobní zkušenost jednoho z čtenářů PL potvrzuje a mnohé napoví: Osobně si vzpomínám, jak v době jugoslávského válečného konfliktu hlídkoval jeden motorový člun ZEU na Dunaji mezi Rumunskem a Jugoslávií s cílem zabránit pašování benzínu z rumunského břehu na jugoslávskou stranu, které nabylo parametry takřka „říční dálnice“. Každý den (tuším kolem 17:00) tento provoz zcela utichl, neboť všichni věděli, že toto je přesný čas, kdy zde pluje loď ZEU... aby po jejím proplutí vypukl provoz pašeráckých člunů nanovo. Nicméně, ZEU vypadala velice „institucionálně“ se svými orgány („Rada“ na úrovni zahraničních ministrů či „Parlamentní shromáždění“),a dokonce byli u ní řádně akreditovaní i velvyslanci, například francouzského jsem osobně poznal během mé praxe na Quai d'Orsay v r. 1995. Jako perlička snad už jen to, že pokud u nás člověk někde zmínil „Západoevropskou unii“ – ještě i v době její existence – málokdo vůbec tušil, že něco takového existuje a co to je, a myslel, že mluvím o Evropské unii. Takže: koncert velmocí se uskuteční, ale bez nás, tj. ČR, EU a NATO.

Dovolte mi postřeh z poslechu posledních projevů DJT: Mluví o bezpečnosti, mluví o vojenské moci Ameriky, mluví o zlobě z toho, že „Amerika už nevítězí“. Ale neřekne ani slovo o Rusku a Putinovi. Ani slovo! V projevech, kde si může říkat, co chce, neřekne o Rusku ani slovo. Taková Hillary Clintonová by Putinovi věnovala jistě polovinu projevu. Máme to chápat tak, že je mu Rusko prostě jedno? Na druhou stranu, viceprezident Pence či senátor McCain na Rusko častokrát hrozí pěstí. Čili jak tuto dvojakost chápat? Jistě mi rozumíte, že častokrát je důležitější to, co politik v projevech neříká, než to, co říká.

Zajímavý postřeh vyžaduje zajímavou odpověď. Pokusím se o ni. Trumpovi není Rusko ani Putin lhostejné. I zde platí, že jednou z prvních povinností analytika je rozlišovat kdo, kdy, kde, co a jak mluví jménem politika, tj. jeho poradci nebo ministři, v daném případě pan Pence nebo pan McCain. Za druhé: V případě volby Hillary Clinton prezidentkou USA, by Hillary zmírnila tón proti Rusku a Putinovi. Proč? USA dostaly v minulosti dva nepřímé vzkazy, které hodnotím jako varování. Jedná se o staronový případ sestřelení MH 17 nad Ukrajinou. Uvedu pouze tři skutečnosti, které si může čtenář analyzovat, dát do kontextu a představit si, o čem budou prezidenti Trump a Putin jednat, s největší pravděpodobností vně oficiálního jednacího programu. Alespoň tak bych si dovolil radit. Co mám na mysli?

V listopadu 2014 ruský TV program První kanál připomněl prezidentu Obamovi, že nedodržuje nikdy zveřejněnou, ale (s pravděpodobností hraničící s jistotou) existující dohodu, vyplývající z telefonního rozhovoru mezi ním a prezidentem Putinem bezprostředně po sestřelení MH 17 nad Ukrajinou. Druhé varování poslal sám prezident Putin. Bylo to 3. října 2016. Bylo to přesně 4 dny po prezentaci předběžného výsledku vyšetřování JIT. Zpráva JIT se nebezpečně přiblížila k hranici neomluvitelné urážky Ruska a Putina samotného. Putin dal svým příkazem číslo 511 vědět adresátům v USA, že každá legrace má svůj konec, podobně jako Putinova trpělivost. Co obsahuje příkaz číslo 511? Zjednodušeně formulováno: Pozastavení dohody mezi RF a USA ohledně utilizace plutonia. Formulace podmínek navrácení dohody do původního stavu jsou nejenom pro odborníky a diplomaty tvrdé a jasné. Jsou i neočekávané. Jedná se konkrétně a mimo jiné o: Zmenšení vojenské infrastruktury a počtu vojsk USA na územích členských států NATO na úroveň roku 2000, odstranění zákona Sergeje Magnitského, odstranění sankcí, kompenzace škody způsobených sankcemi atd. Žádná média doposud nezveřejnila příčinu příkazu číslo 511, o příčině příčiny toho příkazu již nemluvě. Třetí skutečnost se týká dotazů k D.J.Trumpovi formulovaných veterány bezpečnostních složek USA a žurnalistů 25. listopadu 2016 ohledně ??17. Jsem přesvědčen, že DJT si nechá odpověď na dopisy jako trumf pro pozdější dobu a setkání s prezidentem Putinem. Nevylučuji, že jak Clinton, tak i exprezident Obama jsou v napětí i na golfovém hřišti. Na něm se mi nabízí příklad, který by mohl být alespoň pro část čtenářů zajímavý a poučný. Nazývám ho Nemluvňata, tři tvrzení a důkaz závěru. Příklad je jedním z jednoduchých (L. Carroll: The game of logic, Symbolic logic), který jsem používal při výuce SID(I)A, česky, systém intenzivního rozvoje (individuálních) schopností.

1) Nemluvňata jsou nelogická. 2) Nepohrdáme nikým, kdo dovede ovládnout krokodýla (nebo A.B., D.J.T., V.V.P. a podobné osobnosti). 3) Pohrdáme nelogickými osobami. Úkol zní: Dokažte, že z těchto tvrzení plyne závěr: Nemluvňata nedovedou ovládnout krokodýla (nebo A.B., D.J.T., V.V.P. apod.). Čtenářům se zájmem hledat řešení nabízím: a) pomůcku spočívající v označení termínů: N – nemluvňata, L – logické osoby, P – osoby, jež máme v opovržení, K – osoby, jež ovládají krokodýla (nebo A.B., D.J.T., V.V.P. apod.), b) sdělení, že proces řešení se skládá ze sedmi podmínek, dovolujících dokázat požadovaný závěr.

Složitějším příkladem je Třídový kalkul. S jeho pomocí řeším(e) úlohy, které mají jednu společnou a známou vlastnost: Každý výrok, který v nich přichází, je buď jednoduchý, dál nerozkladný, nebo je tvořen pomocí nějakých výrokotvorných funktorů z jednoduchých výroků. Tohoto kalkulu užívám(e), je-li k dispozici nějaká stálá kvalita, která se nemění alespoň na nějakou dobu a kterou dovedu navzájem rozlišit. Na příklad volby, konání politika, krizové procesy, obvinění, apod. Zdůrazňuji, že pojem kvalita je míněna ve velmi širokém slova smyslu a vztahuje se na celé situace, které se odlišují od jiných situací. Například současná situace v USA, EU, RF, ČLR, ČR apod. Ve filosofii kvalita zároveň vymezuje určitý soubor jedinců, často zvaný třída, a vztahuje se i na předměty myšlené. Prakticky vše závisí na položené otázce. Objektivně je zmiňovaných souborů obvykle více.

V mnoha případech, včetně kladených otázek (ve spojení s DJT, politickým systémem, výběrem kandidátů, rozhodování apod.) všechny jedince třídy určené jistou kvalitou neznáme. Určit nějakou třídu kvalitou je zvlášť výhodné, nejsou-li všichni jedinci přístupni pozorování (zákulisní jednání, lobby, apod.), nebo dokonce je-li zcela zbytečné všechny znát (tzv. šedé eminence, bezpečnostní složky, apod.). V kontextu této úvahy je proto smysluplné se ptát, co tu kvalitu nemá. Třída, která odpovídá negativní kvalitě, se nazývá doplňková třída. Kdo si přeje vědět více, může se například seznámit s prací matematika 18. století Leonharda Eulera, nebo anglického logika A. de Morgana.

Třetí příklad se vztahuje na obecně známou nejvzácnější evropskou známku, britskou známku Mauritius. V případě známky Mauritius znamená označení písmenem Z třídu známek, písmenem E třídu evropských předmětů, písmenem B třídu kvality – být britský – a třídu kvality – být nejvzácnější (v oboru známek) písmenem N, můžeme své tvrzení zapsat symbolicky ZEN = ZBN. Když tuto rovnici zkrátím N, dostanu rovnici ZE = ZB. Ta však znamená, že třída evropských známek je rovna třídě britských známek. A to jistě není pravda. Uvádím příklad, protože při seriózním hledání odpovědí a řešení současných problémů (v mém označení výzev) je potřeba si uvědomit spojení logických a aritmetických úvah. Logické podmínky dovolují totiž spolu s numerickými daty vyvodit jisté informace o počtu prvků a tříd. A samozřejmě vice versa. Tím můžeme často dospět k novým poznatkům. Ty jsou i dnes potřebné jako sůl k životu. Především, když teplota vícerozměrné krize (např. hospodářské, demokracie a EU integrace) denně stoupá a mnozí se již potí, aniž by si toho byli vědomi, nebo si to chtěli přiznat.

V jaké hospodářské kondici vlastně je Rusko? Stále platí sankce, které do země omezují příliv kapitálu, a jsou obavy z toho, že za chvíli se vyčerpají rezervní fondy. Co ceny ropy a plynu a surovinové kontrakty? Je Rusko na trajektorii k takovému zhoršení životní úrovně, že už to pro Putina nebude politicky udržitelné?

Rusko se podle mého hodnocení stále nachází v tzv. strukturální krizi, abych použil západní terminologii. A to nejenom hospodářské, ale i ústavní, parlamentární, krizi vzdělání i krizi politické. Ústavní krize má na příklad vliv na politiku a konání centrální banky, samozřejmě i řízení. Parlamentární krize je způsobena vlivem oligarchů, zájmových skupin a egoismem některých poslanců. Vláda pod vedením Dmitrije Medveděva je i krátkodobě pro Rusko neúnosná. Vnitřní výzvou pro současné a budoucí vedení Ruska jsou apolitická mládež a mantry o zahraničních investicích, spolupráci a pomoci.

Do nedávna bylo možné se setkávat s mladými, kteří se narodili krátce před nebo po rozpadu SSSR. Tito mladí trpí i dnes tzv. nostalgií neprožité doby. Poslední průzkumy však indikují, že dnes máme co dělat s jinou mládeží. Ta se odlišuje od starších odstrašující krátkozrakostí a krátkým horizontem plánování budoucího života. Podobně jako na Západě: Zde a ihned. Tento popis se vztahuje bohužel i na velkou většinu současné ruské společnosti. Především té městské a rychle zbohatlé. Na otázku, jaké máš cíle, přání, obdržím většinou populární, nic neříkající odpověď: Chci se sám realizovat. Najít dobrou práci. Udělat něco, co by bylo zajímavé a dobré. Chci vydělat, abych mohl cestovat. Merkantilismus nutí mládež a dospělé nebýt oponentem, nejít do opozice, nezajímat se o politiku a řízení státu. Většina ví, že s nálepkou opozičníka a účastí na mejdanech neudělá žádnou kariéru. Současně si neuvědomuje příčiny, proč je život takový, jaký se jim jeví, jaký je. Neuvědomují si, že existuje něco podobného tušení stínu. Neuvědomují si, že vše praktické závisí od člověka samotného, od těch, kdo vládne nebo bude v budoucnosti vládnout. Mladá generace vyrůstala v době blaha. Materiální zabezpečení od rodičů ve středním věku se stalo pro mladou generaci normou. Stejně jako svoboda, kterou si užívá, o kterou ale nemusela bojovat. „Rusko je velká země“ je zástupný argument a heslo. Odpovědnost se raději přenáší na tzv. elity – podobně jako na Západě. Málokdo má vlastní názor, přesvědčení a ochotu se vzepřít. V tomto smyslu se jako Západ i Rusko potýká s podobným fenoménem, který nelze ignorovat.

Jestliže jsou však uvedené interní krize a situace ve světě chápány jako příležitost, tak nelze ignorovat skutečnost, že se prezidentu Putinovi podařilo v neuvěřitelně krátké době postavit na nohy uvedené tři vnitřní přátele (vojska, námořní flotilu a to, co neznáme, o čem nevíme).

Podařilo se mu zmást vnější nepřátele využitím systému rozhodování, trpělivostí (občanů a vlastní) a analytickým myšlením. Vnější nepřátelé viděli již před lety a přejí si vidět i dnes Rusko na kolenou. Rezervní fondy a jejich čerpání patří do kategorie mantry a má to podle mého úsudku pouze sekundární vliv. Ten lze kompenzovat; v případě výjimečného stavu řešit. Co se týče ceny ropy, plynu a surovinových kontraktů, je situace s mantrou podobná. Dnes mohu pouze požádat o trpělivost a počkat si na reakce obyvatel EU a vysvětlování vlád členských zemí EU, až dojde k dodávkám plynu z USA bez dotací americké vlády. Současně nabízím si uvědomit, že příjmy z exportu ruských služeb, především IT a speciálních technologií, rostou a podstatně zmenšují závislost státního rozpočtu RF na exportu ropy a plynu. Existuje celá řada dalších faktů, sice netvořících objektivní pravdu, ale dovolujících předpokládat, že Rusko nečeká žádné zhoršení životní úrovně v takové podobě a v představitelné době, že by se stalo nebezpečím pro prezidenta Putina. Jaká by mohla být životní úroveň v Rusku během velkého válečného konfliktu, samozřejmě nevím. Ale i zde se nabízí zkušenost z bitvy u Stalingradu. Němci prohráli u Stalingradu kvůli logistice, nedostatku potravin a zimě. Bude-li Rusko muset bojovat, nebude to daleko od jeho hranic. Současná politická situace v USA včetně vnitřního boje Demokratů a médií proti DJT nabízí Rusku a Putinovi řadu výhod, a současně i nebezpečí. Výhody spočívají v tom, že riziko pro USA se mimo území USA drží na přibližně stejné úrovni díky vojenské síle a militaristům využívajícím velký moment setrvačnosti administrace. Výhodou pro Rusko je nechtěná nabídka USA o prodloužení času k přípravě ke konfliktům. Celkové riziko konfrontace ve světě včetně Evropy se, nehledě na napsané a nenapsané, zvětšuje.

V Evropě, konkrétně ve Francii, se rozbíhá revoluce. Je to proces ve spojení s krizí hospodářství, demokracií a integrací migrantů a EU. V SRN se rozbíhá komplexní transformační proces s fenoménem Schulz a neobdrženou odpovědí na otázku, proč platit NATO, když Rusko nepředstavuje systémové nebezpečí jako bývalý SSSR. V Itálii probíhá samorozpad levice. Řecko se blíží stále větší chudobě, nehledě na miliardy z ECB. Zjednodušeně formulováno: EU se topí v neuvěřitelném množství protikladů, které neřeší. Je to především EU, která nechce věřit, že DJT je a bude i nadále odhodlán plnit své předvolební sliby, když ne plně, tak alespoň částečně a včas, nebo neočekávaně. Proto neočekávám, že EU a NATO budou schopné současné riziko konfrontace zmenšit, zastavit nebo jinak pozitivně ovlivnit do té doby, než se rozloučí s myšlenkou jednoho evropského státu oddělených, izolovaných národních států a mír a spásu přinášejícího NATO.

Když se vrátíme k uspořádání mezi USA – Evropou – Ruskem – Čínou, které varianty se rýsují jako nejpravděpodobnější? A mimochodem, co Evropská unie? Volby ve Francii, Nizozemí, Německu... Mnozí lidé mají obavy o budoucnost EU.

Než odpovím na otázku, chci poděkovat panu Antonínu Raškovi, který se ve svém komentáři v Právu (25. 2. 2017) nazvaném Ostříhají bažanty? zmiňuje o Tušení stínu. Kniha tohoto výjimečného českého spisovatele, doktora Ludvíka Součka (1943), vydaná poprvé v roce 1974, by se měla stát povinnou četbou již proto, že charakterizuje dnešní dobu srozumitelně, přesvědčivě a představivě. Něco, cosi opravdu nebezpečného, se může stát, než dojde k novému uspořádání vztahu mezi USA, Evropou, Ruskem a Čínou. Nezdařilý multikulturalismus, integrace etnik nám nesrozumitelných civilizací, anexe (často vydávané za sjednocení) a územní spory jsou bezpečnostní hrozbou. Nevidím a neznám žádné evropské politiky, kteří by se pokusili tyto bezpečnostní hrozby včetně uspořádání vztahu mezi USA – Evropou – Ruskem a Čínou vidět a řešit věcně.

Více méně seriózní analýza a odpověď na otázku předpokládá minimální znalost rozdílů politických, stranických a hospodářských systémů USA, EU, Ruska a Číny. Připomínám své hodnocení: Globalizace je pro USA potřebou, pro Čínu je prostředkem, pro Rusko je nebezpečím. Pro EU v době asymetrického spojenectví s USA, bez vlastní obrany, vědy, komunikací a hospodářské měny, je globalizace téměř nekontrolovatelným rizikem. V době konzumismu a materialismu a současné asymetrii vztahu USA a EU je dobré si připomenout podstatu hospodářského systému USA. V podstatě lze tvrdit, že hospodářský systém USA je smíšený systém, kombinace svobodného tržního a regulovaného hospodářství založeného na interakci mezi veřejným, privátním a nadnárodním sektorem a expanzivitě. Ta však nedovoluje transformaci směrem k intenzivnímu systému. Proto je nebezpečím. Vláda USA má omezenou roli v tržním hospodářství, hraje ale důležitou roli v národním hospodářství (letiště, dálnice, pomoc málo placeným apod.) Evropská vláda neexistuje. Proti tomu stojí podle západního měřítka autoritativní Rusko a Čína, oba státy zesilují boj s oligarchy a korupcí, ze kterých mají své finanční a závislostní výhody USA.

Německý sen a nedávno zveřejněný německý hospodářský přebytek ve spojení s vyhrůžkami DJT obsahují varování: Pokud Číňané nebudou moci chrlit zboží na americký trh, vrátí úder také cly. Výhrůžky z Washingtonu zastihly Německo v době, kdy jeho hospodářství šlape jako už dlouho ne. Nezaměstnanost je na nízké úrovni, obchodní přebytky šplhají k rekordním hodnotám, hlad po německém zboží spíš sílí, než slábne. Vývoz zůstává jedním z klíčových pilířů blahobytu. Trumpův direkt míří přímo na solar, píše list Handelsblatt. Clemens Fuest, šéf Ifo-institutu, již vypracoval hororový scénář, kdy obchod s USA zamrzne na nule. V bezprostředním ohrožení se podle něho okamžitě ocitne 1,6 milionu pracovních míst ve Spolkové republice. A do třetice – aby toho nebylo málo – na obzoru se kupí mraky měnové války. Peter Navaro, Trumpův ekonomický šéfporadce, v listě Financial Times vyčetl Berlínu a jeho evropským souputníkům, že podhodnoceným eurem jsou Spojené státy drženy v šachu a vykořisťovány. Sýčkové připomínají, že nevyzpytatelný DJT nemusí s vyhlášením obchodní války Berlínu a EU chvátat. Plán může v klidu a pečlivě připravit a vytáhnout jako trumf v případě, že by jeho další priority nešly, jak si představuje, nebo jak by měly jít.

Optimisté se snaží pojímat Trumpův tah na branku jako plus. „Kdyby jeho nástup neznamenal budíček pro Evropu a Německo, tak nevím, jaký jiný budíček bychom potřebovali,“ nechal se slyšet spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble. A dodal: „Přitom se mi vybavuje, jak někteří němečtí politici a média v době republikánských primárek uklidňovali veřejnost, že se nemusí znepokojovat: Trump je nevyhraje. A vyhrál. Během volební kampaně naznačovali, že pořád není důvod dělat si těžkou hlavu – Trump se nikdy nestane prezidentem. A stal se. A teď nám stejné hlasy vykládají, že nebude až tak zle. Hloupost. Trump říká, co si myslí, a dělá, co říká.“ Zveřejněný hospodářský přebytek SRN ve výši 24 miliard eur proto neznamená jenom výzvu pro závistivé, ale i důvod pro zvýšení vojenského rozpočtu, to vše a jiné bez garance, protože jeden hospodářský přebytek podobně jako jedna vlaštovka jaro nedělá.

EU a NATO budou v blízké době vysvětlovat veřejnosti, že bezpečnost není jenom vojenské vybavení, počet vojáků, žoldnéřů a tajných služeb a donašečů, ale i humanitární pomoc, vnitřní bezpečnost na základě zdravotnictví, infrastruktury a důvěry občanů k vedení státu. Obě organizace budou odpovídat na otázku, proč dále zbrojit a bát se Ruska, když Rusko samo o sobě a objektivně nepředstavuje systémové nebezpečí, jakým byl SSSR, vyloučíme-li nasazení atomových zbraní v případě stupňování provokací vůči Rusku, nebo dokonce jeho zahnání do rohu. V takovém případě i myš se vrhá na kočku nebo kocoura! Obě organizace se budou muset smířit s tím, že: a) SRN nemůže být dobrovolným lídrem Evropy, b) SRN se nachází v komplexním transformačním procesu, jehož jedním z mnoha symptomů je poptávka po změně, kterou představuje paradoxní jev: starý europolitik Schulz se stává novým vnitropolitickým objevem, 3) USA se (proto) nevzdají kontroly EU a NATO, pootočí se jenom trochu směrem na východ k Číně a Rusku. A bude to trvat s pravděpodobností hraničící s jistotou dlouho, než řeknou EU a NATO ne. Mně se nabízí mimo jiné otázka: Na co potřebuje NATO peníze, když jakákoliv tzv. hybridní válka, propaganda, produkce a šíření fake news a alternativních faktů stojí nesrovnatelně méně než pár raket s plochou dráhou letu nebo několik tanků či stíhaček? Budeme platit. Zač a proč? Současně se bude EU transformovat pod tlakem protikladů a budeme žít v naději. Jaké?

Indikativní odpověď nabízí jeden kavkazský přípitek: Byl car, měl krásnou mladou dceru... Nahou položili na kámen, měl ji dostat udalec, který by dokázal šavlí srazit jablko na jejím nahém ňadru, aniž by poškodil jablko, či ňadro... Jinak – smrt. První, druhý, třetí... Až ten třetí uspěl, ale přece, přece jen byla tam drobná kapička krve na palaši. Přeji si a všem nám takovou Evropu a chlapy u moci, kteří by nedopustili takové hlouposti s krásnými dívkami, které jsou kolem nás a které máme rádi.

Doplňující odpověď na otázku týkající se vztahu mezi USA – Evropou – Ruskem a Čínou, bude představovat výsledek jednání prezidentů USA, Ruska a Číny a porozumění terminologiím, kterými operují. Jsou-li tzv. západní hodnoty – stojící proti národním a státním zájmům (USA, Ruska a Číny), ke kterým se vrací i DJT – pouze slovní ekvilibristikou, nebo něčím zásadně hlubším, mohoucím, přibližujícím naši společnost éře rozkolu a konfliktu, to se dozvíme v blízké budoucnosti.

Když už spolu hovoříme, nesmíme zanedbat téma ekonomické budoucnosti České republiky. V krátkodobém horizontu je alarmující, že nás JP Morgan vyškrtla ze seznamu vyspělých zemí – kvůli nízkým platům. Z dlouhodobého hlediska se hovoří o tom, že jsme zanedbali rozvoj nových výrobních technologií a domácího kapitálu, tudíž jen v zahraničních montovnách vyrábíme komponenty, které vyvážíme pryč. Přidaná hodnota malá, peníze tu nezůstávají. Co s tím?

V zásadě platí, že téměř všechny posudky agentur včetně JP Morgan mají politický podklad a záměr. Dále platí, že politika jakéhokoli benevolentního hegemona vede objektivně ke konfliktu. Platí to i pro hegemona JP Morgan. Vedlejším efektem takové politiky hegemona před konfliktem je pokrytectví, dvojí standard a absurdita. Pokrytectví a dvojí standard není potřeba vysvětlovat a dokazovat. Žijeme v jejich společenství celá desetiletí. Absurditu představuje však nejenom spojenectví Západu se Saúdskou Arábií, Tureckem, asociační smlouva s Ukrajinou, indikované spojenectví Izraele se Saúdskou Arábií proti Íránu, ale i snaha oslabeného a nemocného státu, kterým je současná ČR, něco přikazovat finančnímu a hospodářskému hegemonu se sídlem v zahraničí, to mu prostě není dáno.

Jednou z několika možností, jak se dostat z této situace, je uvědomit si vedlejší efekty vyplývající s předkonfliktní doby a z konání hegemona. V konečném výsledku to znamená hledat věcná řešení na základě identifikovaných a jasně formulovaných potřeb, ne chtíčů, nebo dokonce přání těch u moci a těch bez moci. Řešení frustrace veřejnosti z nemožnosti ovlivnit politiku státu volbami, odstranění slabosti univerzálních liberálních hodnot, odstranit přání vymezovat se proti jiným by proto mělo patřit mezi prvořadé úkoly každé politické strany nebo politického hnutí.

Subjektivismus, jehož jsme obětí, je schopný tvořit podmínky pro rozvoj člověka jak směrem k progresu, tak i regresu. Předpokládám, že většina čtenářů může (se mnou) souhlasit, že společenství lidí se rozvíjí směrem k progresu, ale nerovnoměrnému. Nerovnoměrný progres je vlastní pouze společenství lidí na základě negentropie. Ta není vlastní ostatním prvkům přírody. Negentropie, někdy zvaná syntropie, extropie, ectropie nebo dokonce entaxie je ve své podstatě negativní entropie. Koncept negentropie zavedl a zveřejnil Erwin Schrödinger ve své populárně vědecké knize Was ist Leben?, česky Co je život? Kniha byla publikovaná v roce 1944. Později se objevily další vědecké veličiny, na příklad Léon Brillouin, Albert Szent-Györgyi, Luigi Fantappiè. Nehledě na mnoho pokusů zaměnit negentropii jiným názvem, lze konstatovat, že původní název se používá nejvíce. Je tomu asi proto, že obsah negentropie lze shrnout do rovnice: Negentropie-Import = Entropie-Export. A tím jsem opět u rovnice. Kdo se nechce zabývat rovnicemi, může se zamyslet nad následujícím příkladem a dát si odpovědi na otázky uvedené v konci příkladu. Nevím, zda se jedná o skutečný, nebo vymyšlený příběh. V každém případě je ale poučný i pro dospělé.

Hrad Pecka byl v třicetileté válce dlouhodobě obléhán. Obráncům, jak to často bývá, docházely potraviny. S tím nepřátelé počítali. Na hradě byla zásoba na týden. Na rychlou pomoc se obránci nemohli spoléhat. Přesto se však zachránili a dosáhli toho, že obléhající vojsko odtáhlo. Co myslíte, že ochránci udělali? Můžete definovat tři důležité principy? A vysvětlit: a) kult vnějšího zdání, b) life – dinner; a c) kdy je nejdůležitější správně určit moment změny strategie?

Do jaké míry věříte na brzké a radikální dopady automatizace a robotizace výroby? Hovoří se už o horizontu 20 let, pak prý nastane masivní nezaměstnanost lidí, kteří dnes „dělají rukama“, ale, což je zajímavé, i úbytek pracovních míst ve službách. Bude to katastrofa naší země, potažmo i Evropy? A co Rusko, Čína a zbytek Asie?

Pokusím se odpovědět srozumitelně. Brzké a radikální dopady automatizace a robotizace výroby jsou nezpochybnitelné. Především co se týče našeho myšlení. Doporučuji čtenářům se seznámit s výsledky mezinárodní konference IFOST 2017, která se bude konat koncem května t. r. v Ulsan, Jižní Koreji. Program obsahuje témata, otázky, na které se hledají odpovědi již celá léta, aniž by se progres pozastavil. Pokud se nemýlím, na konferenci je přihlášen jeden účastník z ČR. Bude na ní hledat odpověď na své otázky a snažit se zjistit, kdo lže. Podobně jako turista v následujícím cvičení v logice.

Turista šel k jezeru. Přišel na křižovatku, odkud vedla jedna cesta doprava, druhá doleva, jedna z nich k jezeru, druhá ne. Seděli tam dva chlapci, z nichž jeden vždy mluvil pravdu a druhý vždy lhal. Oba odpovídali na jakoukoliv otázku buď ANO, nebo NE. To vše turista věděl, nevěděl však, kdo z nich je pravdomluvný, kdo je lhář. Nevěděl také, která z obou cest vede k jezeru. Položil jim společně jedinou otázku a každý z nich ji zodpověděl. Jak zněla otázka, když podle odpovědi turista rozhodl, která cesta vede k jezeru?

Jako další pomoc k nalezení odpovědi na otázku nabízím skutečnost paradoxního efektu vlastní propagandy. Tento paradox lze denně pozorovat a dokázat s pomocí ratingu popularity, a to nejenom prezidenta Putina. Popularita Putina v USA stoupá. Tvrdí to známý Gallup institut, ne já. Ve svém posledním zveřejněném výzkumu má 22 % Američanů pozitivní vztah k Putinovi. 2015 to bylo 13 %. Zajímavé, že popularita vyrostla především u Republikánů. Jestliže v roce 2015 to bylo 12 %, dnes je to již 32 %. V segmentu nestraníků je tomu podobně: tehdy 12 %, dnes 23 %. Spad obliby konstatuje výzkum u Demokratů: z 15 % v roce 2015 na 10 % dnes. To však neplatí pro oblibu Ruska jako takového v USA. Před dvěma roky se těšilo Rusko obliby u 24 % Američanů, dnes je to 28 % Američanů. Výzkum potvrzuje, že velká většina Američanů má stále negativní vztah k Rusku, a současně také potvrzuje existenci paradoxního efektu vlastní propagandy.

Fundamentální kritika médií, kterou aplikuje DJT a hvězda – poradce Stephen Bannon – je neoddělitelnou částí paradoxního efektu vlastní propagandy. Proto může Bannon nevěřit, že média jsou schopna se uzdravit a pracovat pro blaho lidu. „Práce médií bude ještě horší,“ tvrdil Bannon, „protože působí jako globalizační koncerny, a proto nemohou být na straně nacionálně orientovaného hospodářství a politiky DJT.“ Zajímavá byla odpověď i druhé hvězdy sjezdu CPAC, Reince Priebuse. Na otázku, co považuje za největší chyby denního zpravodajství masových médií, odpověděl krátce a jasně: „Všechno, co můžete číst.“ Aby toho nebylo málo, ozval se i bývalý velvyslanec Velké Británie v Moskvě, Tony Brenton, ve vysílání televize RT: „Některá média zveřejňují pravdivé informace o Rusku, převážně se ale snaží prosazovat názor, že Rusko je zlo vytvářející hrozbu. Připisování všemožných faktů Rusku je naprosto absurdní.“ A dodal: „Překvapuje mě, že jsme dosud neslyšeli nic o tom, že Rusko rozhoduje i o počasí ve Velké Británii.“

Analogie platí pro progres. Z paradoxního efektu vlastní propagandy, v daném případě automatizace a robotizace, by se měli poučit nejenom rusofobové a politici, ale i výzkumníci. Jinak to nebude trvat dlouho a budeme slyšet, že za vším je a že za vše špatné ve světě automatizace a robotizace může Rusko a Putin. V matematice platí, že minus na minus dává plus. Nebožtík J. W. Goethe nám zanechal: Kde je hodně stínu, musí být také hodně světla. Proto nejsem tak pesimistický. Je tomu proto, že: 1) demokracie se přežila. O ní se svého času vyjádřil T. G. Masaryk: „..demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“ Za 2) přijde doba, kdy se nebude hovořit o člověku jako lidském kapitálu, ale jako o aktivu. To je ale již jiné téma. Než bude o něm řeč, doporučuji se zamyslet nad zprávou serveru Centrum.cz. v den svátku Matěje. Cituji mně osobně neznámého pana Tomáše Hrudu: „V českém školství vyhoří již prvňáci. Učitelé mají trauma, neumí děti zaujmout… učitelé by měli mít vlastnosti jako manažeři HR.“ Všeobecně diskutovanou výzvu v masových médiích a společného jmenovatele problému představuje matematika. Není to však vše, co chybí mladé generaci pro pochopení světového vývoje, transformačních procesů v hospodářství, financích, politice, technologiích a pochopení samotného člověka. Einstein prohlásil svého času: „Rovnice je pro mě důležitější, protože politika je pro okamžik, a rovnice pro věčnost.“ Jestliže by měl učitel vlastnosti jako manažer HR, který nic a o ničem nerozhoduje, úroveň školství by se snižovala ještě rychleji. Manažeři HR jsou totiž vycvičeni vidět a hodnotit člověka jako kapitál. Jako další příklad k zamyšlení nabízím hledání vlastních odpovědí na následující otázky: 1) Jaký by mohl být evolučně psychologický smysl altruismu k cizincům, když jsem na příklad na místě, kam se již asi nevrátím, a ani se mnou není nikdo, kdo by mohl moji štědrost ocenit? 2) Proč by nám mělo záležet na názoru lidí, které nejspíš vícekrát neuvidíme? Jaký společný jmenovatel by mohl za tímto chováním být? 3) Proč je právě podkova považována za symbol štěstí? Vyjmenujte si alespoň 5 ze 17 všeobecně známých vysvětlení, a představte si, že automobilová mobilita odchází do minulosti. Souhlasu netřeba.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.