Máme po volbách a s novou vládou by měla přijít i změna v zahraniční politice státu. Přestože se Fialova vláda zahraniční politikou chlubí coby svou výkladní skříní a tvrdí, že se díky jejímu působení vrátil naší zemi v zahraničí respekt, ne všichni experti s tím souhlasí. Jaký je váš pohled?

Je třeba uznat, že dosluhující vláda se během uplynulých čtyř let snažila být v oblasti zahraniční politiky aktivní. Její iniciativy ale vedly ke konfliktům s velmocemi na Východě i na Západě a k mezinárodní izolaci České republiky. Sázka na Bidena a demokraty nám odcizila Spojené státy, které jsou přitom naším hlavním strategickým partnerem, zatímco nijak neskrývaná politicko-bezpečnostní spolupráce s Tchaj-wanem nevyhnutelně způsobila roztržku s Pekingem. Otevřeně nepřátelská pozice k Rusku, doprovázená hysterií a rozdmýcháváním rasisticky podbarvené nenávisti, nás vystavila riziku odvetných akcí ze strany Moskvy a zničila vzájemné vztahy na dekády dopředu. To vše vláda dělala s odvoláním na „demokratické hodnoty“ a jakési morální imperativy. Současně ji však aktivistická podpora kroků izraelské vlády včetně porušování mezinárodního práva v očích zahraničních partnerů učinila naprosto nedůvěryhodnou a pokryteckou. Fialova vláda zlepšila vztahy s Izraelem, Tchaj-wanem a Ukrajinou. To je ale při vší úctě k nim dost málo. 

Specializujete se na vztahy evropských států s Čínou. Fialova vláda se postarala o rozbití česko-čínských vztahů, které byly před tím po deset let pracně budovány. Vláda dokonce říká, že Čína je náš nepřítel. Diskutuje se o tom, zda jsme na tom škodní, či nikoli. Je pro naši zemi špatně, že si takto pošramotila vztahy s nejsilnější ekonomikou světa?

Česká republika je relativně malá země ve střední Evropě. Naše poloha a charakter naší ekonomiky vyžaduje otevřenost vůči sousedům i vzdálenějším partnerům. Pragmatická spolupráce s maximálním počtem států napříč světem je v našem národním zájmu. To samé platí o našich sousedech v regionu. Jenže Maďaři, Slováci či Srbové to na rozdíl od Fialovy vlády pochopili a podle toho také jednají. Podíváme-li se na jejich zahraniční politiku, zjistíme, že je založena na pragmatismu, ekonomické neutralitě, která nerozlišuje mezi různými politickými režimy, konektivitě a konkrétních zájmech, ne abstraktních hodnotách a dávno překonaných ideologických konstrukcích. Dokážou aktivně spolupracovat s Američany, Číňany, Indy, Němci i Rusy a vydělávají na tom. Tak to má vypadat.