Pane velvyslanče, 1. ledna 2018 uplynulo 25 let od navázání diplomatických vztahů mezi Českou republikou a Ruskou federací. Nemohl byste se podělit s našimi čtenáři o vaše hodnocení vzájemných vztahů mezi našimi zeměmi v současnosti?
Skutečně, 1. ledna 2018 jsme oslavili symbolické výročí 25 let od ustanovení diplomatických vztahů mezi Ruskou federací a Českou republikou. V průběhu posledního čtvrtstoletí se naše partnerství zakládalo na vzájemném respektu a udrželo si stabilní dynamiku dokonce i v podmínkách nepříznivé mezinárodní politické a hospodářské konjunktury.
Je povzbudivé, že se mezi Ruskou federací a Českou republikou vede intenzivní politický dialog. Jenom v roce 2017 se prezidenti našich zemí setkali dvakrát – v květnu v Pekingu a v listopadu v Soči v rámci oficiální návštěvy hlavy českého státu Miloše Zemana v Rusku. V rámci návštěvy se Miloš Zeman rovněž setkal s premiérem Ruska Dmitrijem Medveděvem. Intenzitu kontaktů na nejvyšší politické úrovni potvrzuje význam, který se v Rusku a Česku přikládá našim bilaterálním vztahům.
Pro rozvoj rusko-českých styků je důležité, že se kontakty udržují na všech úrovních, včetně těch v parlamentní rovině, vede se také intenzivní spolupráce mezi regiony, podporují se vztahy mezi ministerstvy a úřady obou zemí.
Prioritou jsou obchodně-ekonomické vztahy. Navzdory sankcím se tato spolupráce v minulém roce zaktivizovala. Podařilo se nám překonat pokles ve vzájemném obchodě, který jsme mohli sledovat v uplynulých několika letech. Růst obchodního obratu o 29,7 % v roce 2017 a ve srovnání s rokem 2016 to potvrzuje.
V roce 2016 se nám skoro po tříleté pauze podařilo obnovit činnost rusko-české Mezivládní komise pro ekonomickou, průmyslovou a vědecko-technickou spolupráci. V roce 2017 se její řádné zasedání konalo v Moskvě a další se již připravuje. Plánuje se, že proběhne v roce 2018 v České republice.
Neméně významná oblast naší spolupráce je vzájemná spolupráce v oblasti školství, studentských výměn, kontaktů mezi vysokými školami. Aktivně se rozvíjejí kulturně-humanitní vztahy. Je to svého druhu stmelující prvek, který umožňuje stabilní rozvoj celého komplexu bilaterálních vztahů, jenž přispívá k lepšímu vzájemnému porozumění mezi občany našich zemí.
Chtěl bych se dotknout ještě jednoho tématu, které je důležitým sjednocujícím faktorem v našich mezistátních vztazích – je to náš společný boj za svobodu Evropy v době druhé světové války a stejné hodnocení těchto událostí. V Rusku si velmi vysoko cení vztah českých občanů a vlády k uchování památky desítek tisíc rudoarmějců, kteří položili životy za osvobození Československa od nacistů v letech druhé světové války. Prezident Ruské federace Vladimir Putin na závěrečné tiskové konferenci po jednáních v Soči vyjádřil prezidentu České republiky Miloši Zemanovi a všem českým občanům vděčnost za pozornost k našim vojenským památníkům na českém území, kde je pohřbeno více než 50 tisíc vojáků, kteří padli za svobodu Československa, v boji s nacismem.
U příležitosti 25. výročí ustanovení diplomatických vztahů mezi Ruskem a Českem ministr zahraničních věcí Ruské federace Sergej Lavrov zaslal dopis vicepremiérovi a ministrovi zahraničních věcí České republiky Martinu Stropnickému. Jeho text je publikován na webových stránkách ministerstva zahraničí Ruské federace a na stránkách našeho velvyslanectví. V textu se vyjadřuje přesvědčení, že pozitivní zkušenost naší oboustranné spolupráce bude přispívat k dalšímu rozvoji rusko-českých vztahů pro blaho lidu našich zemí a posílení stability a bezpečnosti v Evropě.
Domníváte se, že téma péče o pomníky a vojenské hroby v Česku nás spojuje. Ale jak je to potom s iniciativou městské části Prahy 6 ve vztahu k pomníku maršálu Koněvovi, proti níž vaše velvyslanectví protestovalo?
Nebudu skrývat, že iniciativa městské části Praha 6 umístit jakousi „vysvětlující tabulku“ na pomník maršálu Sovětského svazu I. S. Koněvovi na náměstí Interbrigády nás znepokojuje. Právě kroky městské časti vyprovokovaly nedávný akt vandalismu ve vztahu k pomníku a negativní kampaň některých českých médií namířenou proti pomníku, a tím pádem i proti památce osvoboditele, kterou symbolizuje.
V daný moment je na pomníku tabulka, jejíž text říká, že I. S. Koněv velel vojskům 1. ukrajinského frontu, které zachránily v květnu Prahu před zničením. Pomník byl postaven v roce 1980 právě v této souvislosti jako projev vděčnosti obyvatel českého hlavního města. Změny, které navrhuje radnice Prahy 6, přispějí k erozi historického významu pomníku jako symbolu osvobození a zcela mění jeho ideologii. V říjnu uplynulého roku jsme měli jednání s vedením městské části a v jeho průběhu jsme diskutovali o situaci, která vznikla kolem pomníku. Bylo nám přímo řečeno, že nynější nápis na pomníku neodpovídá skutečnosti a je ho třeba změnit. V tisku z úst představitelů Prahy 6 tato teze také zněla. Jak jinak se to dá hodnotit ne než jako hrubé zkreslení dějin? Takový přístup přinejmenším vyvolává pochybnosti.
Je všeobecně známo, že hlavní síly nacistické armády v době, kdy se k Praze přiblížily jednotky 1. ukrajinského frontu, již město opustily. Je také všeobecně známo, proč se tomu tak stalo. Jediným důvodem, proč německé velení takové rozhodnutí přijalo, bylo přání vyhnout se přímému střetu s blížící se k Praze Rudou armádou, a to na základě žádosti České národní rady. Snažily se probít do oblasti, kterou kontrolovala vojska západních spojenců, aby se spolu se svými spolupachateli mohli vyhnout odpovědnosti za obludné zločiny, kterých se dopustili na východní frontě.
Chtěl bych zvláště zdůraznit, že v Rusku si hluboce váží statečnosti a rozhodnosti obyvatel Prahy, kteří v posledních dnech války povstali se zbraněmi v rukách proti okupantům. Vždyť proti nim stálo silné německé uskupení, které se v prvních dnech května nacházelo v bezprostřední blízkosti Prahy. Čítalo asi 900 tisíc dobře ozbrojených vojáků a důstojníků s bojovými zkušenostmi, kteří mohli lehce město ovládnout. Co by se tehdy stalo s českým hlavním městem, není těžké si domyslet. Takže Prahu od zničení a její obyvatele od masových poprav zachránila právě vojska 1. ukrajinského frontu pod velením maršála I. S. Koněva.
Navíc právě oddíly 1. ukrajinského frontu pod velením maršála I. S. Koněva přispěly podstatnou měrou k ukončení hrůz holocaustu a k osvobození smutně známých nacistických fabrik smrti v Osvětimi a v Terezíně. Plány radnice vhrnout stín na sovětského velitele nás v této souvislosti udivují.
Situace kolem pomníku, která vznikla z iniciativy české strany, je netypická pro naše bilaterální vztahy. Co se týče pozdvižení, vyvolaného kolem pomníku maršálovi, oficiálně jsme naši pozici předložili Ministerstvu zahraničních věcí České republiky a vedení městské části Prahy 6. Mimochodem kroky této pražské radnice týkající se pomníku maršálu Koněvovi, nebudí pocit protestu jen v Rusku. Na konci prosince 2017 se v kolektivním dopise na vicepremiéra a ministra zahraničních věcí M. Stropnického obrátili zde akreditovaní velvyslanci Ázerbájdžánu, Arménie, Běloruska, Kazachstánu a Ruska. Obsahuje výzvu vyvinout potřebný vliv na vedení Prahy 6. Ani česká společnost nezůstala stranou. 21. listopadu minulého roku se v Praze konal mítink za účasti mnoha společenských organizací, veteránů a představitelů ruské diaspory. V jeho průběhu zněl požadavek ponechat pomník maršálu I. S. Koněvovi v nezměněné podobě. Jsme přesvědčeni o tom, že pomníky bojovníkům proti nacismu si zaslouží uctivé zacházení a počítáme s tím, že pomník bude zachován v původní podobě.
Pane velvyslanče, prezident Miloš Zeman nedávno oficiálně navštívil Ruskou federaci. Jak byste zhodnotil výsledky této návštěvy?
Stala se nejdůležitější událostí rusko-českých vztahů za posledních několik let. Rozhovory hlavy českého státu s ruským vedením umožnily projednat celý komplex bilaterálních vztahů, aktuální mezinárodní a regionální problémy. Je symbolické, že česká delegace také navštívila jedno z hlavních hospodářských center naší země – Sverdlovskou oblast. Výběr našich partnerů není náhodný. Česko má velmi aktivní kontakty s tímto subjektem Ruské federace. Hospodářským vztahům mezi našimi zeměmi byla věnována prioritní pozornost. Pana prezidenta doprovodila vůbec největší delegace českých podnikatelů v dějinách našich vzájemných vztahů, která čítala 140 lidí. Konala se dvě rozsáhlá podnikatelská fóra, v Moskvě a Jekatěrinburgu. Podle výsledku návštěvy bylo podepsáno 13 smluv v hodnotě 950 milionů dolarů. A hlavně byl vytýčen ještě větší potenciál obchodní spolupráce mezi našimi zeměmi.
Takový zájem českého byznysu o spolupráci s Ruskem je v mnohém spojen s objektivními konkurenčními výhodami, které čeští podnikatelé na ruském trhu mají. Nejsou to jen bohaté zkušenosti činnosti v naší zemi a vynikající znalost jejích specifik, ale i kulturní a jazyková blízkost našich národů, umění pochopit poptávku ruského spotřebitele.
Kromě hospodářské agendy se dostalo dost velkému zájmu spolupráci v kulturně-humanitární sféře. Český prezident při pobytu v ruském hlavním městě slavnostně otevřel výstavu Poklady Pražského hradu v Historickém muzeu.
V průběhu návštěvy bylo ustaveno rusko-české diskusní fórum, které představuje novou platformu pro dialog a výměnu názorů představitelů občanské společnosti obou zemí o nejaktuálnějších otázkách bilaterálních vztahů a mezinárodní agendě. Za ruskou stranu koordinátory tohoto projektu byli jmenováni rektor Moskevského institutu mezinárodních vztahů, akademik A. V. Torkunov a zvláštní zmocněnec prezidenta Ruské federace pro mezinárodní kulturní spolupráci M. E. Švydkoj. Z české strany vede danou strukturu ředitel Ústavu mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničí ČR P. Kratochvíl. První zasedání fóra se má konat v Praze, naši čeští partneři nás orientují na červen 2018. V zakládajícím dokumentu fóra je stanoven záměr obou stran vést depolitizovaný dialog. V danou chvíli se připravuje program, vede se diskuse o tématech, která se zahrnou do agendy zasedání. Předběžně se zmiňovala taková témata, jako bilaterální spolupráce v oblasti školství a dějiny rusko-českých vztahů v souvislosti s nadcházejícím výročím v roce 2018.
Téma neprostých stránek společných dějin se zmiňovalo i v průběhu návštěvy. Vzhledem k tomu, že se během návštěvy Miloše Zemana v Rusku v segmentu ruského internetu objevil autorský článek o událostech roku 1968 v Československu, mám dojem, že někteří čeští novináři se toho pokusili využít a obvinit ruskou stranu ze zkreslování historických faktů. V této souvislosti bych chtěl připomenout, že hodnocení událostí roku 1968 je dáno v preambuli rusko-české Smlouvy o přátelských vztazích a spolupráci z 26. srpna 1993. Jmenovitě se tam píše, že strany definitivně skoncovaly s totalitní minulostí spojené s nepřípustným použitím síly proti Československu v roce 1968 a s dalším neospravedlnitelným setrváváním sovětských vojsk na československém území. Jedná se o oficiální pozici, v průběhu posledních 25 let se nezměnila. Opakovaně byla potvrzována vedením Ruska, a to i v průběhu návštěvy českého prezidenta, a měnit ji se nechystáme.
V průběhu návštěvy prezidenta byly podepsány dohody v hodnotě více než 20 miliard korun. Nicméně řada českých politiků poukazovala na negativní zkušenosti z minulosti, kdy ruská strana neplnila podmínky dohod a některé firmy dokonce zkrachovaly. Jde například o projekt elektroinstalace Poljarnaja. Může ruská strana garantovat, že v budoucnosti se nic podobného nestane?
Malé upřesnění: Jedná se o otázky, které jsou spojené nikoliv s mezistátními, ale s obchodními vztahy mezi jednotlivými obchodními společnostmi našich zemí. Nicméně, na oficiální úrovni se věnuje zvláštní pozornost problémovým projektům v Rusku, včetně těch, které se realizovaly s podporou České exportní banky. U několika z nich se dokonce podařilo najít vzájemně uspokojivé řešení. V jiných případech, konkrétně v případě stavby tepelné elektrárny Poljarnaja, se také vyvíjí společné úsilí v rámci rusko-české mezivládní komise a doufáme, že přijatelná řešení se naleznou. K tomu, aby k takovým situacím nedocházelo v budoucnosti, bude nutný pozorný a opatrný přístup, důkladné hodnocení všech rizik jak ruskými, tak i českými partnery, zejména institucí státní podpory zahraničněekonomické činnosti.
Ruské zastupitelské úřady v ČR budou i nadále poskytovat všestrannou podporu činnosti našich podnikatelů v České republice a těch českých v Rusku, včetně realizace podnikatelských misí do naší země. Výhodou je, že k tomu máme mnoho nástrojů. Už jsem zmínil mezivládní komisi, která hraje klíčovou roli v realizaci společných podnikatelských projektů jak v Rusku, tak i v Česku. Vedle toho v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně se každoročně organizuje „Ruský business den“. Tato akce se v minulosti aktivně využívala pro prosazení českých projektů v ruských regionech. Tradičně je český průmysl široce zastoupen na výstavě „Innoprom“ v Jekatěrinburgu.
Počítáme s aktivní účastí českých zástupců v činnosti důležité politické a ekonomické akce roku v Rusku, dvacátého druhého Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra, které se bude konat 24. až 26. května 2018. Tuto událost každoročně navštíví kolem 10 tisíc ruských a zahraničních účastníků, kteří reprezentují vedoucí světové ekonomiky a rozvojové země. Fórum nabízí široké možnosti pro neformální jednání účastníků, navazovaní důvěrných obchodních kontaktů, otevřenou výměnu názorů.
Protiruské sankce Evropské unie, které prezident Miloš Zeman kritizuje, jsou stále v platnosti. Do jaké míry tyto sankce, a samozřejmě i odvetné ruské sankce ve vztahu k EU, omezují rusko-českou obchodní výměnu? Je možné zhodnotit finanční ztráty obou stran?
Naše obchodně-ekonomické vztahy nadále pociťují dopady sankčního režimu, který se navzdory názorům podnikatelů jen posiluje.
Podle výzkumu Svazu průmyslu a dopravy České republiky české průmyslové podniky přicházejí kvůli protiruským sankcím EU o miliardy příjmů. Skoro třetina představitelů místních podniků pojmenovala ztrátu ruského trhu jako nenahraditelnou. Skoro dvě třetiny českých společností se domnívají, že vláda země by se měla snažit oslabit či zcela zrušit tato existující omezení. Řada českých podniků jsou subdodavateli německých exportérů, kteří také zkrátili svoje dodávky na ruský trh. Podle hodnocení Potravinářské komory České republiky jenom ztráty českých výrobců mléčných výrobků od doby, kdy Rusko zavedlo odvetná opatření, činily kolem 1 miliardy korun, a ruský podíl ve vývozu české zemědělské produkce do Ruska se zmenšil ze 4 % na 1,5 %.
Do jaké míry takový stav odpovídá českým národním zájmům, posuďte sami. Mohu jen konstatovat, že hospodářské vztahy by neměly být rukojmím politických neshod. Jsme proti umělým ohraničením, které vedou k docela reálným a velice citelným negativním ekonomickým následkům.
Ostatně, v této složité situaci se Rusko snaží vnímat tyto sankce spíše jako okno příležitosti, které je nutné efektivně využít, abychom dodali další impulzy pro utváření technologické, potravinové a finanční nezávislosti naší země. Proto pro nás není aktuální otázka, kdy budou zrušeny protiruské sankce, ale spíš nakolik efektivně využijeme vzniklé možnosti pro posílení vlastní hospodářské bezpečnosti.
Kromě sankcí jsou tu stále silné obavy z vměšování ruských tajných služeb do života západní společnosti, ovlivňování voleb atp. Důraz na to kladou především neziskové organizace, včetně těch českých. Rada národní bezpečnosti Velké Británie tvrdí, že ruští agenti představují stejnou hrozbu jako islámští teroristé, v Británii prý žije 900 tisíc rezidentů ruských tajných služeb, na které každoročně Kreml uvolňuje do miliardy dolarů. Co nám k tomu řeknete?
Chtěl bych připomenout, že pracuji v Česku. Nicméně absurdnost tvrzení, obsažených ve vaší otázce, je i odtud zřejmá. Fantazie, že ve Velké Británii působí skoro milionová armáda špiónů, to už je paranoia. Ostatně, je to stejné jako v případě provokativní kampaně, obviňující Rusko v organizaci pokusu o vraždu bývalého pracovníka GRU Sergeje Skripala a jeho dcery. To nemá smysl komentovat, vaši čtenáři to pochopí sami.
Co se týče obviňování Ruska ze všech hříchů, především z vměšování do volebních procesů – tak stále jsme neviděli žádné důkazy těchto výmyslů. Zatím ve sdělovacích prostředcích slyšíme jen útoky, které nejsou podložené reálnými fakty.
Všechno to nenapomáhá k lepšímu vzájemnému porozumění. Je jasné, že ti, kdo za tím stojí, nemají zájem na rozvoji vztahů s Ruskem. Navíc k tomu dochází na pozadí zcela konkrétních operací amerických tajných služeb, které realizují prostřednictvím telekomunikačních možností globálně sledování, dokonce i světových politiků. Stačí připomenout případ odposlechu kancléřky SRN Angely Merkelové. Ale západní média z nějakých důvodů toto téma upozaďují.
Psali jsme:
Nyní otázka, která se týká přímo vašeho velvyslanectví v Praze. I zde se v médiích čas od času objeví názory, že prý je na vašem velvyslanectví příliš mnoho pracovníků. Kritici tvrdí, že důvodem je velký počet zaměstnanců tajných služeb, špionů. Rozumím tomu, že i kdyby tomu tak bylo, tak byste těžko mohl říci pravdu. Ale přesto se ptám. Jak to ve skutečnosti je?
Veřejně nekomentujeme interní práci velvyslanectví. To se týká jak naší diplomatické mise v Praze, tak působení velvyslanectví Česka v Moskvě.
Mohu vás jen ujistit, že hlavním úkolem každého velvyslanectví, včetně toho ruského v Praze, je podpora rozvoje bilaterálních vztahů. Přikládáme naší spolupráci, která má velké perspektivy, obrovský význam. To vyžaduje také adekvátní profesionální diplomatický doprovod.
Ne tak dávno proběhly volby prezidenta České republiky. V průběhu volební kampaně zněla z úst jednoho z kandidátů na tento post tvrzení o vměšování se Ruska do volebních procesů v Česku. Co si o tom myslíte?
Mimochodem, toto téma jaksi podezřele rychle vymizelo. Hodně se o tom mluvilo, ale ani před hlasováním, ani po něm nebyla tato obvinění potvrzena fakty. Za sebe mohu jen dodat, že se jedná o výmysly, které nemají v sobě žádný reálný základ. Bohužel, jak se nyní módně říká, žijeme v době „postpravdy“. Rusko lživě obviňují ze všech hříchů, připisují nám fantastické schopnosti. Ovšem kdyby alespoň část z toho, co šíří o našich super schopnostech ovlivňovat volby ve třetích zemích za senzacemi se honící novináři, byla pravda, pak bychom již dávno ovládali celý svět. Nicméně, takový cíl ani nemáme.
Máme-li mluvit vážně, pak jde o pokus hybridního ovlivňování naší země. Rusku kladou za vinu zasahování do volebních procesů v západních zemích, zatímco ve skutečnosti naši západní partneři se snaží jakýmikoliv metodami ovlivnit hlasování v Rusku, zejména ve volbách prezidenta Ruské federace, které se uskuteční letos 18. března.
V médiích se podnikají pokusy zpochybnit demokratický charakter nadcházejících voleb. Jako záminku používají cokoliv: od možné „podezřele“ vysoké volební účasti, až po obviňování, že zamítnutí registrace Alexeje Navalného jako prezidentského kandidáta má jakési politické pozadí. Tato tvrzení jsou zpolitizovaná a – což je nejdůležitější – neopodstatněná.
Á propos, o Alexeji Navalném. Ústřední volební komise Ruska odmítla zaregistrovat Alexeje Navalného jako kandidáta na post hlavy státu vzhledem k tomu, že nemá pasivní volební právo. Jeho účasti ve volbách brání pravomocné odsouzení.
V souladu s usnesením Evropského soudu pro lidská práva byl rozsudek v jeho trestní věci, který vstoupil v platnost, zrušen Nejvyšším soudem Ruska, dokonce mu byla vyplacena soudem určená peněžní kompenzace. Ale konal se další soudní proces, jehož výsledkem byl nový odsuzující rozsudek. A nikdo ho nezpochybňuje.
S ohledem na tato fakta přinejmenším podivně vypadají požadavky ministerstva zahraničí USA a Evropské služby pro vnější činnost o připuštění Alexeje Navalného k volbám. Považujeme je za vměšování se do vnitřních záležitostí státu, projev neúcty k nezávislému soudnímu systému v Rusku a pokus o vyvíjení tlaku na ruské úřady během voleb.
Dotkl jste se nadcházející volby prezidenta Ruské federace. Podle údajů Ministerstva vnitra žije v České republice kolem 40 tisíc ruských občanů. Budou se i oni účastnit hlasování na území České republiky, a pokud ano, kde to mohou udělat?
V souladu s ruskou volební legislativou občané Ruska, kteří žijí nebo se nacházejí v době konání prezidentských voleb mimo území naší země, mají stejná volební práva jako občané, kteří jsou na území Ruska. Při realizaci tohoto práva jim poskytují pomoc ruská diplomatická zastoupení. V této souvislosti pro zajištění hlasování při volbě prezidenta Ruské federace, která se koná 18. března tohoto roku, bylo ve 145 zemích světa vytvořeno 393 volebních okrsků. Česká republika není v tomto ohledu výjimkou. Máme zde tři volební okrsky, a to při Velvyslanectví a Generálních konzulátech Ruské federace v Brně a Karlových Varech.
Voleb se mohou účastnit nejen vámi zmínění občané Ruska, kteří buď trvale nebo dočasně žijí v České republice, ale i početní ruští turisté. Pro zapsání do seznamu voličů jim bude stačit předložit ruský cestovní pas.
V posledních dnech česká média komentují situaci, která se vytvořila kolem ruského občana Jevgenije Nikulina, zadrženého v Česku na základě obvinění z hackerských útoků, které vznesla americké justice. Ruská strana taktéž požádala české justiční orgány o jeho vydání do Ruska. České soudy rozhodly, že Nikulin může být vydán jak do USA, tak i do Ruska. Konečné rozhodnutí tak zůstává v kompetenci ministra spravedlnosti České republiky. Mohl byste se vyjádřit k této situaci?
V první řadě vycházíme z toho, že otázka komu vydat, a vůbec o účelnosti vydání údajného pachatele patří do výlučné kompetence státu, na jehož území se dotyčná osoba nachází a vůči níž tento stát ustanovil příslušnou jurisdikci. Tak to stojí v mezinárodním právu, mimo jiné v Evropské úmluvě o vydávání z roku 1957, jejímiž účastníky jsou jak Rusko, tak i Česká republika. A my v žádném případě nemáme v úmyslu ovlivňovat Českou republiku při realizaci tohoto jejího suverénního práva nebo jakýmkoli dalším způsobem zasahovat do tohoto procesu. Nicméně, v souvislosti s komentáři a rozhovory na toto téma, které se objevily v českých médiích, bychom chtěli nastínit svou vizi situace kolem ruského občana Jevgenije Nikulina, zadrženého v ČR na popud americké strany.
Opakovaně jsme prohlašovali, že pokusy o exteritoriální rozšíření jurisdikce amerického práva na území třetích zemí, včetně České republiky, jsou nepřijatelné. To samé platí o úvahách, které se objevily v českém tisku, o údajně chystaných plánech unést Jevgenije Nikulina, nebo, což zní nanejvýš šíleně, o úmyslu ho zabít. Chtěl bych se vší odpovědností prohlásit, že ruská strana udělá vše pro dodržování legitimních práv a zájmů našeho občana. Konzulární oddělení Velvyslanectví Ruské federace v České republice mu poskytuje a bude poskytovat konzulární podporu až do, jak očekáváme, jeho návratu do vlasti. Vycházíme z toho, že ruský občan Jevgenij Nikulin byl zadržen sice z popudu justičních orgánů USA, ale právě českými orgány činnými v trestním řízení a je pod plnou kontrolou Vězeňské služby České republiky. Proto zodpovědnost za jeho život, podmínky vazby a zdraví nesou naši čeští partneři.
Dobře chápeme, že Česká republika byla díky Spojeným státům vtažena do velmi složité a nepříjemné situace. Navíc, v rusko-amerických vztazích existuje účinný mechanismus pro urovnání podobných otázek v bilaterálním formátu. V platnosti je smlouva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech z roku 1999, v souladu s níž mohli naši američtí kolegové poslat příslušnou žádost přímo do Ruska. Byla by důkladně prozkoumána. Ve své době, pokud je nám známo, se tento kanál součinnosti docela dobře osvědčil zejména v otázkách boje s dětskou pornografií na internetu. Avšak v posledních letech Washington z jakéhosi důvodu raději používá jiné přístupy a vnucuje svoji exteritoriální jurisdikci suverénním státům. Tentokrát USA zatáhly do situace kolem ruského občana českou stranu.
Kromě toho bychom chtěli připomenout, že se jedná o osobu, která čelí podezření z páchání trestné činnosti. S ohledem na to nám není úplně jasné, proč z úst některých českých politiků a novinářů zní úvahy, že při rozhodování, kam bude vydán Jevgenij Nikulin, je nutno brát v úvahu spojenecké vztahy ČR s USA v rámci NATO. Vždyť v Evropské úmluvě o vydávání z roku 1957 se neuvádějí „spojenecká“ kritéria pro vydávání předpokládaného pachatele v případě existence konkurenčních žádostí o jeho vydání. Vzniká dojem, že případ ruského občana je záměrně politizován, což je v právním státě nepřípustné. Podobné výpady jsou očividně zaměřeny na přípravu veřejného mínění k řešení, které, jak se zdá, nemá dostatečný právní základ. Zároveň mají Česká republika a Ruská federace vzájemné závazky vyplývající ze Smlouvy o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z roku 1982.
Podivně vyznívá i teze o tom, že v roli jakéhosi kritéria, podle něhož se bude rozhodovat, vystupuje vytrvalost stran usilujících o vydání obviněného. Takový přístup taktéž vyvolává naše hluboké znepokojení. Je všeobecně známo, že tajné služby USA s přímou podporou české strany vyvíjely nepřípustný tlak na Jevgenije Nikulina s cílem získat od něho jakási přiznání. Nám není jasné, proč byli agenti FBI připuštěni k ruskému občanovi, proč jim bylo dovoleno ho „zpracovávat“. Vždyť nešlo o nic jiného než o pokus zastrašit Jevgenije Nikulina, zlomit ho psychicky, přinutit ho přijmout jakákoli obvinění, která by mohla být proti němu vznesena v USA. Jedná-li se o takovou vytrvalost, pak je to pro nás nepřijatelné; s takovým přístupem, který je mimo jakýkoli základní právní rámec, souhlasit nemůžeme. Podobné vměšování se do vnitřních záležitostí České republiky ze strany Spojených států amerických vyvolává rozpaky.
Je s podivem, že se v Česku snaží nevšímat si státní příslušnosti žalovaného, a přitom v mezinárodní právní praxi je to jeden z klíčových faktorů, který je třeba brát v úvahu při řešení otázky o vydávání cizích občanů. Pokud jde o kritérium závažnosti trestného činu, který je uváděn v Úmluvě z roku 1957, pak v tomto případě není vše tak jednoznačné. Původně v žádosti o vydání Jevgenije Nikulina mu americká strana připisovala skutky, za které ruskému občanu hrozilo 54 let pobytu ve věznicích USA. Později však, když se tady v Praze nahlas ozvaly názory o nehumánnosti takové výše předpokládaného trestu, ve Washingtonu, zřejmě z obavy prohrát soudní proces v ČR, snížili tuto lhůtu odnětí svobody několikrát. Kde je však při takovém „flexibilním“ přístupu záruka, že v případě vydání Jevgenije Nikulina do USA mu „nenabalí“ několik dalších skutkových podstat trestného činu, aby to stačilo řekněme na takových 85 let vězení? Legislativa v USA to umožňuje a podobné příklady nejsou žádným tajemstvím.
Zopakuji, vůči Jevgeniji Nikulinovi existuje podezření ze spáchání trestného činu. Pokud by americká strana měla důkazy týkající se ruského občana, mohla se na základě výše uvedené rusko-americké smlouvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech obrátit přímo na ruské justiční orgány. Ale neudělala to.
Na základě rozhodnutí Mezinárodní olympijský výbor se Rusko nemohlo účastnit Zimních olympijských her v Pchjongčchangu. Ruští sportovci se jich zúčastnili jen pod neutrální vlajkou. Co si o tom myslíte?
Považuji toto rozhodnutí za nespravedlivé. Nelze zapomenout na to, že rozhodnutí výkonného výboru Mezinárodního olympijského výboru má také ryze lidský rozměr. Atleti se připravovali na olympiádu během celého svého sportovního života. Vždyť naši olympionici se podrobovali dopingovým testům mnohem častěji než všichni jejich soupeři. To je těžké především psychologicky. Navíc soutěžili bez národní vlajky a hymny. Pro žádného sportovce to není spravedlivé, všechno to naše sportovce předem stavělo do nevýhodných podmínek. Ruská vláda nejenže nebránila účasti našich sportovců na Zimních olympijských hrách, ale poskytla jim maximální podporu, jak se sluší v případě vystoupení národních mužstev na sportovních soutěžích.
Olympijský výbor tvrdí, že se jedná o trest za skandály s dopingem, který údajně organizuje přímo ruský stát. Můžete to komentovat?
Potrestali hlavně konkrétní sportovce. Přitom i ty, kteří žádné zakázané látky nepoužívali.
Důkazy o tom, že by se ruský stát podílel na porušování antidopingových pravidel, předloženy nebyly. To se týká i rozhodnuti MOV. Je založeno především na nepodložených obviněních od lidí, kteří jsou pod kontrolou amerických tajných služeb – to mezinárodní sportovní funkcionáři otevřeně prohlašují. Vždyť celá argumentace se opírá o výroky lidí, přesněji řečeno jednoho člověka, který sám byl zapojen do dopingových machinací. Jak se dá důvěřovat takovým závěrům? Jak je možné přijímat tak důležitá rozhodnutí na tak vratkém důkazním základě?
Kromě toho všechno, co se děje kolem ruského sportu má širší kontext. Vznikl precedens potrestání sportovců celého státu, dokonce i těch, kterým nebyla dokázána vina, dokonce vůči nim nejsou ani podezření. Zítra se to může stát sportovcům jakékoliv jiné země. Politické pozadí těchto kroků je očividné. Bohužel, princip „sport je mimo politiku“ už neplatí. A to je už rána pro celé olympijské hnutí, pro to, jak je vnímáno světovou veřejností. Následky takto vzniklé situace budeme teprve muset plně pochopit a společně hledat cesty k jejich překonání.
Jaké jsou perspektivy obchodně-ekonomické spolupráce mezi Ruskem a Českou republikou v příštích letech?
Už jsem mluvil o tom, že naše obchodně-ekonomické vztahy po poklesu v letech 2014–2016 vstoupily do období pozitivního vývoje. Bilaterální obchodní výměna v roce 2017 se zvýšila o 29,7 % a dosáhla více než 8,4 miliard amerických dolarů. Vývoz z Ruska vzrostl o 43,1 % a přesáhl 4,9 miliardy dolarů, zatímco dovoz z České republiky vzrostl o 14,9 % a překročil hranici 3,5 miliardy dolarů.
Nastávají pozitivní změny ve struktuře ruského vývozu do Česka. Jde především o zvýšení podílu vysoce technologické produkce. Dodávky ruských strojů, zařízení a dopravních prostředků do Česka se zvýšily téměř dvakrát a činily 9,1 % hodnotového objemu ruského exportu do ČR. Jeho podstatnou část tvoří osobní automobily značky Škoda, které se montují v ruských podnicích a dovážejí do ČR, a také palivové články TVEL pro české jaderné elektrárny.
Jak ukazuje zkušenost, úspěch doprovází české firmy v Rusku tehdy, když umísťují svou výrobu v naší zemi, podílí se na projektech náhrady dovozu. Řada dlouhodobých smluv, podepsaných při návštěvě českého prezidenta Miloše Zemana v Rusku, předpokládá umístění výroby v naší zemi. Názorným příkladem je projekt montáže českých traktorů Zetor ve Vladimirské oblasti s použitím dílů ruské výroby, jehož realizace je naplánována v průběhu 4 let.
Kromě tradičních oblastí součinnosti ve strojírenství – jaderné energetice, odvětví ropy a zemního plynu, v dopravě, při rozvoji cestovního ruchu – se novým faktorem růstu ekonomik našich zemí může stát také spolupráce v oblasti vyspělých technologií a inovací, která bude přispívat k realizaci koncepce čtvrté průmyslové revoluce (průmysl 4.0). Tento směr je prioritou jak pro ruskou, tak i pro českou vládu.
Není žádným tajemstvím, že v současné době v Rusku naplno běží modernizace ekonomiky. Jednostranné sankce nedokážou zadržet tento dávno uzrálý proces. Aktivně se na něm podílejí západní firmy. Bude-li tato práce pokračovat s účastí české podnikatelské sféry, nebo bez ní, záleží jen na našich českých partnerech. Mnozí z nich, kteří si dobře uvědomují potenciál růstu, který má ruský trh, nespěchají z něho odcházet, a naopak rozšiřují svou přítomnost v Rusku. Jsem přesvědčen, že taková předvídavost má budoucnost.
Česká vláda plánuje zvýšit výkon českých jaderných elektráren v Dukovanech a Temelíně. Hodlá se Rusko podílet na realizaci těchto projektů?
Jedním z klíčových směrů naší spolupráce je další posílení součinnosti v oblasti jaderné energetiky v rámci stávajících a připravovaných projektů. Kooperace ruského a českého jaderného průmyslu umožní zvýšit výrobní kapacitu a konkurenční výhody obou zemí na světovém trhu jaderné energetiky a aktivního prosazování technologie reaktorů VVER.
Bohaté zkušenosti naší spolupráce v oblasti jaderné energetiky nám umožňují s jistotou říci, že ruská strana by mohla umístit více než 70 % prací spojených se zvýšením výkonu českých jaderných elektráren v českých podnicích. Jsem přesvědčen, že zapojení českých dodavatelů ve velkém měřítku bude mít pozitivní dopad na rozvoj českého průmyslu.
Stojí také za zmínku, že místní společnosti jsou subdodavateli pro projekty státní korporace Rosatom v třetích zemích a ruská strana se podílí na obsluze českých jaderných elektráren a dodává pro ně v souladu s dlouhodobými kontrakty jaderné palivo. Je zřejmé, že naše národní zájmy v tomto high-tech odvětví se do značné míry shodují.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
