Všiml jsem si jedné vaší odpovědi na otázku, v níž uvádíte, že Evropa vykazuje všechny znaky říší, které zadusily samy sebe. Jak jste to, prosím, myslel?
Vycházel jsem mimo jiné i z názorů a přednášky pana prof. Mgr. Miroslava Bárty, ředitele Českého egyptologického ústavu. Ta přednáška mě doslova nadchla šíří záběru, logikou, fakty i vtipem. Zbytnělé systémy státní správy, jejichž velikost a spotřebované finanční zdroje narůstají, nakonec doslova pohltí samy sebe. Vezměte si například, kolik státních úředníků spravovalo tak velký územně správní celek, jako bylo Rakousko-Uhersko. A jak fungoval – s tehdejšími možnostmi dopravní a komunikační techniky! Těch příkladů v historii je mnoho a průběh je vždycky podobný. Vychází z prosté empirie lidstva a z faktů. Pochopitelně bych si – jako Evropan – tento zánik nepřál.
Může Západ v budoucnu konkurovat ekonomicky Číně, kde dělníci pracují za "hrstku" rýže?
Představa čínských dělníků, pracujících za "hrstku" rýže, patří už dávno minulosti. Spolu s ostatními mylnými mýty o Číně. Jen pro vaši představu aktuální (11. 3. 2015) informace o mzdách v Antingu – distrikt Jiading, Shanghai, který je nazýván hlavním automobilovým městem světa. Mzdy dělníků v montážním závodě Shanghai Volkswagen Automotive se pohybují kolem 2000 až 3000 jüanů, střední management má mzdy kolem 5000 jüanů. Jde samozřejmě o tzv. první ligu v automobilkách. V čínských fabrikách, kterých jsou opravdu tisíce, se pohybuje mzda dělníků kolem 1200 až 1500 jüanů. Nominální hodnota jüanu je dnes srovnatelně asi 4 Kč (1 jüan/pinyin– 0,1499 eura). Ale důležitá je pochopitelně mzda reálná. Za 700 jüanů měsíčně seženete jako cizinec v Antingu slušný byt. Při skromném utrácení vyžijete jako cizinec za 50 jüanů denně. Místní samozřejmě žijí ještě skromněji. Je jasné, že v provinciích, které nejsou tak průmyslově vyspělé, budou podmínky – ale také náklady na život – jiné. Tolik ke zmíněné "hrstce rýže".
Západ pochopitelně může konkurovat zejména vyspělými technologiemi a vědeckým progresem. Ale i v tom nás Čína dohání. Například v oblasti elektrických pohonů, baterií a batery managementu jsou dnes Číňané nejlepší na světě. Americký kosmický program využívá jako elektrické zdroje právě čínské. Problém Západu je určitě ve vysokých mzdových nákladech. To je ostatně jeden z důvodů, proč v ČR vzkvétá automobilový průmysl. Dovolte ještě jeden příklad z této oblasti. Ve Francii se vyrábí malý dvoumístný automobil Aixam, který patří do skupiny "vozů pro patnáctileté". Využívá japonský naftový motor Kubota a jeho cena na českém trhu se pohybuje podle jednotlivých modelů a vybavení od 259 000 do 377 000 Kč. To autíčko je úžasné, ale pro většinu české populace drahé. Mnoho lidí to řeší dovozem ojetých aut, hlavně ze sousedního Rakouska. Jsem přesvědčen o tom, že Čína by taková podobná auta, také i v elektrickém provedení, byla schopna dodat na český trh za polovinu. Bezesporu jsou zde ve hře vyšší mzdové náklady ve Francii. Určitě by měla být jistá rovnováha mezi dovozem a ochranou evropských výrobců a vývozců. Ale právě oni sami začali využívat levnější pracovní síly a výrobní kapacity v Číně. Takže teď tak trochu pláčeme nad mlékem, které jsme si sami vybryndali v předsíni a rozšlapali po celém evropském domě.
Psali jsme:
Ve vážných ekonomických potížích je Řecko. Zůstane v eurozóně? A co by pro ni odchod Řecka znamenal?
Počítám, že ani Delfská věštírna ve Fókidě by nedokázala na tuto otázku zcela přesně odpovědět. Ale možná, že i v tomto případě by Řekům neškodilo držet se nápisů, které prý byly nad vchodem: Gnóthi seauton (Poznej sám sebe) a Méden agán (Nic příliš). Efektivnější by patrně bylo použít tzv. delfskou metodu PhDr. Zdeňka Palána, Ph.D. Jde o jistou formu panelové diskuze mezi experty. Probíhá v několika kolech v pořadí: prognóza – upřesnění – korigování – argumentace – zdůvodnění – konsenzus. Postup se může opakovat tak dlouho, dokud nedojde k přibližné shodě. Ale protože i v Řecku jde především o politiku, rozhodl hlas lidu a nikoli odborníků. Jak ze situace, ke které nemělo nikdy dojít? Pokud opravdu na začátku vstupu Řecka byla chybná data, tato chyba se pochopitelně násobí. Jsem přesvědčen o tom, že půjčky jsou v prvé řadě velký byznys pro banky. Já nejsem ekonom, ani odborník na ekonomickou publicistiku. Ale myslím si, že dříve nebo později dojde k rozchodu Atén s EU a že všechny finanční závazky zcela jistě vyrovnány nebudou.
Nemyslím si, že za všechno může Řecko. Spory s EU se už dotkly minulosti a II. světové války. Letošní 70. výročí se k tomu samo nabízí. Z názorů odborníků jsou mi nejblíže názory těchto dvou vážených pánů. Martin Kupka, hlavní ekonom ČSOB: "Neexistuje dobré řešení řecké krize. Existují jen řešení špatná a ještě horší." Ľuboš Mokráš, analytik České spořitelny: "K vyřešení řecké krize bude potřeba hodně trpělivosti a dlouhodobého uvažování." Podle mě by odchod Řecka znamenal i signál pro jiné země, které se potýkají s ekonomickými problémy. Pro Španělsko, Portugalsko, možná i pro Itálii a Irsko. Určitě by to znamenalo paniku na finančních trzích i mezi běžnými "střádaly". Řekové by asi zavedli drachmu a kurz k euru by asi nebyl příliš příznivý. Takový výkyv by asi ohrozil i euro. Mohl by nastat odliv zahraničních investorů – alespoň na nějaký čas. Nezávidím současným představitelům Řecka rozhodovací proces, který teď musejí podstoupit...
Psali jsme:
Zatím se ale alespoň podle politického analytika Šádí Shanaáha rozpadá celý politický systém arabského regionu. Ničení památek Islámským státem podle něj dokresluje rozpad Sýrie a Iráku. Jak nebezpečná je tato situace a co s tím lze dělat?
Velmi nebezpečná. Otázkou zůstává, kdo a co tento dominový efekt nastartovalo. Některé velmoci jdou cestou tzv. ekonomické kolonizace, některé používají osvědčených metod síly nebo vnitřního rozvratu. Chcete-li, řízené revoluce. Další otázkou je pochopitelně i to, kde bere Islámský stát prostředky, zbraně, munici. A konečnou otázkou je ta, kterou bychom si v kontextu každého takového konfliktu, který se týká geopolitických změn, měli položit. V čí prospěch? Pokud bych se snažil na všechny tyto otázky odpovědět, byly by to jen subjektivní spekulace, nehodné vašeho média. Ale určitě bychom se měli těm brutálním extremistickým projevům bránit, pokud je to útok na základní hodnoty naší civilizace. Pan Šádí Shanaáh je kvalifikovaným politickým komentátorem, snoubí se v něm osobní a diplomatická zkušenost i mezinárodní studia. Šílené destrukce duchovních a kulturních odkazů trefně porovnává jako historické paradoxy ve svém článku O krok blíž k soudnému dni. Moudří lidé na celé zeměkouli by se měli snažit o to, abychom si ten soudný den nepřivodili sami.
Mnohem blíže k nám je konflikt na východě Ukrajiny. Věříte, že po minských dohodách zde zavládne klid? Mají se Ukrajině dodávat moderní zbraně, jak o tom uvažují Američané?
Pevně věřím, že ano. Obecně nejsem přesvědčen o tom, že více zbraní znamená větší mír. Důkazem toho byla vietnamská válka. Začalo to také posíláním instruktorů a zbraní. Ale pochopitelně jistá rovnováha sil přináší napjatý klid. Záleží také na tom, kolik zahraničních vojenských základen mají světové velmoci – od toho se odvíjí míra ohrožení i míra míru v daných oblastech.
Psali jsme:
Jakou vidíte budoucnost Ukrajiny. Má se přiklonit k Západu, či být neutrální? A co s východními separatistickými územími? Mají získat nějaký autonomní status v rámci Ukrajiny?
Všimněte si prosím, jak všichni novináři, experti a politici řeší tento konflikt. Řeší následek něčeho, co mělo pochopitelně podle zásad logiky i svoji příčinu. Pokud se budeme pídit po skutečných příčinách, vyřešíme efektivně následky. Pokud vezmete do ruky transparent a začnete protestovat, máte k tomu nějaký důvod. Jakmile se začne střílet, už je pozdě na klidná řešení. Nemyslím si, že na obou stranách pomyslných front východní Ukrajiny jsou námezdní žoldáci. Ale vím, že se tam vzájemně vraždí Ukrajinci. Jsem přesvědčen o tom, že jistá forma autonomních území by tento konflikt dlouhodobě vyřešila. Příkladem budiž přátelský rozchod Čechů a Slováků, i když tady nejde o samostatné státy. Nemyslím si, že by Rusko chtělo "zachmátnout" tato území. Znamenalo by to pro ně mimo jiné i obrovskou ekonomickou zátěž.
Také jsem přesvědčen o tom, že umělé rozdělování světa a jeho škatulkování a polarizace patří minulosti. Stejně jako v politice dělení na levou a pravou. Normální lidé se přece nepotřebují za každou cenu vymezovat. Chtějí žít a pracovat v míru – a jakkoli to vypadá jako omleté klišé, věřte mi, že pro miliony lidí na světě je to jen zbožné přání. Byl jsem několikrát na frontách tzv. balkánské války i jiných konfliktů a vím, o čem mluvím. Pro Ukrajinu je výhodné a v mnoha případech nutné spolupracovat s tzv. Západem i tzv. Východem. Pokud tedy budeme uvažovat ve zmíněné kategorii "prospěch pro obyčejné občany". Nerozdělujme národy. Nevytvářejme další 38. rovnoběžky v Pchanmudžomu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Oldřich Szaban
