Pane poslanče, kandidujete do Rady Českého rozhlasu, takže jste tento týden byl i na slyšení volebního výboru Poslanecké sněmovny. A tam jste řekl, že za jeden ze svých hlavních úkolů byste v případě zvolení považoval, aby Rada definovala, co to je veřejnoprávnost českých médií. Jak to myslíte?

On totiž dnes nikdo neví, co to je veřejnoprávní. Ano, jedna i druhá strana říkají, že to je, či není veřejnoprávní, ale já chci tedy slyšet, co ta veřejnoprávnost znamená. A kdo by nám na to měl odpovědět? Především Rada a o tu se ucházím. Členové rady by měli k tomu definovat bližší podrobnosti. Já jako ministr jsem si dokonce k defincii „veřejnoprávní" nechal vypracovat přehled, a udělali mi k tomu pět studií! A každá byla jiná! Všichni se slovem „veřejnoprávní“ ohánějí – odpůrci i příznivci – ale nikdo už neříká, o co jde. My máme čtyři rady - Radu ČTK, Radu České televize, Radu Českého rozhlasu a Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, ale všichni si absolutně pletou jejich práva a kompetence. Stížnosti píší na všechny rady. Ale občanům by se mělo osvětlit, co má která rada dělat a co má ve své kompetenci.

Myslíte si, že portfolio kompetencí rad – a v tomto případě Rady ČRo – je už zastaralé?

Ne, to ne. Já si dokonce myslím, že Rada ČRo nedělá ani polovinu toho, co by mohla dělat, protože dělá věci jiné, než by měla dělat. A proto jsem také kdysi odmítl zákon Marvanové a další návrhy, protože to bylo zbytečné. Podle mne stávající zákon dává dostatek síly radě k tomu, aby konala. Má kompetencí dost a dost. Ovšem členové rad jich zřejmě nevyužívají na sto procent.

Novináři při veřejném slyšení ve Sněmovně od jednoho z kandidátů dokonce slyšeli, že zpravodajství Českého rozhlasu a České televize neposlouchá a informace čerpá pouze z alternativních médií, kam zařadil kromě jiného i ParlamentníListy.cz...