Úspěch kapely Ortel ve známé anketě populární hudby – Českém slavíku – otřásl českou uměleckou scénou i určitou částí naší veřejnosti. Šíří se tedy Českem extremismus? Směřujeme v rámci celosvětového trendu k „trumpismu“? Nebo je to tak, že Ortel je jen „promítací plátno“, kterým dávají naštvaní Češi najevo, co si myslí o politicích, jež je špatně chrání před vnějšími vlivy včetně uprchlíků?

I když televizi nesleduji a informace především čerpám ze sociálních sítí a internetu, tak to hodnotím, jako že se znovu ozvala v souvislosti s vyhodnocením Českého slavíka naše „národní kulturní fronta“. Tak jsem si pojmenovala současnou uměleckou scénu, tedy její nemalou část. Slavíkovská kauza, stejně jako rozruch okolo návštěvy dalajlámy s jejich týdny neklidu, jsou pro mne hodně úsměvné. Akorát mne překvapilo, že se do toho zapojili i takoví Jirka Bartoška a Vojtěch Dyk. Navíc celý ten humbuk okolo Slavíků mi připadá jako účelové se zviditelnění, například Radka Bangy. Nic jiného v tom není, jenom byznys a je jedno, jestli se jedná o pozitivní či negativní reklamu. Hudba pana Bangy stejně jako kapely Ortel mi vůbec nic neříká, a to se považuji za hudebního fajnšmekra. Asi oslovuje jen určitou část mladých lidí. A abych se přiznala, mě vlastně vůbec celý ten problém moc nezajímá a myslím si, že i řadu dalších lidí. Trápí mne teď jiné, důležitější starosti, jako například ta Babišova strašná elektronická evidence tržeb, která se určitě zanedlouho zhroutí.   

A ptáte se mě, jestli popularita Ortelu nemůže také znamenat radikalizaci společnosti a vyjádření jakéhosi vzdoru vůči naší politické scéně? Ano může, protože máme tu nejhorší vládu od roku 1989, která na nás valí jen samá omezení, restrikce a pokuty stejně jako Evropská unie.