„V roce 1998 existovalo 12 webů propagujících terorismus. Dnes jsou těch stránek desetitisíce. Všechny teroristické organizace tyto možnosti velmi rychle pochopily a začaly je využívat v okamžiku, kdy dokázaly překonat dilema fundamentalistických islámských nařízení, protože islám jako takový podobné věci v zásadě zakazuje,“ vysvětloval Randák. „Byly vydány fatvy na zákaz používání mobilního telefonu, internetu. Když tento vnitřní rozpor dokázali překonat, tak jej začali využívat ve velmi široké míře. Jako první to začali využívat šíité a konkrétně Hizballáh. Pomocí internetu si sunnitská společnost vytváří vlastní společnost, kde jsou i ti, kteří jsou zajati nebo zemřeli. Na internetu leží jejich myšlenky a odkaz. Je to nejjednodušší cesta, jak umožnit mladým lidem a ženám – což v muslimském světě není běžná věc – aktivně se přihlásit k myšlenkám radikálního islámu,“ informoval přítomné generálmajor
Verbíři v ústraní
IS vytvořil podle Randáka síť internetových stránek, které slouží k tomu, aby dokázaly oslovit lidi v různých fázích jejich rozhodování. „Je až nepředstavitelné a pro mne téměř nepochopitelné, jak je to účinné. Radikalizace tak probíhá mnohdy rychle, v řádu měsíce, ale i týdnů, že často ani vlastní rodina nedokáže správně odhadnout, co se vlastně děje, a zjistí to až ex post. Ti fyzičtí verbíři jsou velmi dobře školeni, to je jak u tajných služeb. Velmi dobře vědí, na jakou strunu uhodit, s jakou motivací pracovat, a jsou to také lidé, kteří jsou v zásadě nedopadnutelní, protože se nezúčastňují žádných akcí a věnují se jen náborové práci a je prakticky nemožné je nějak postihovat,“ uvedl dále Randák. Aktuálním problémem jsou podle něj lidé, kteří se budou vracet z Blízkého východu, ze Sýrie a Iráku, kde se jim dostalo příslušného vojenského výcviku. ČR se to prý příliš netýká, ale především Francie, Velké Británie se to týká velmi a zabývají se tím celé skupiny již od roku 2013. „Dokonce britská vláda přikročila k takovému opatření, že již preventivně do oblasti vyslala zvláštní komanda, která mají za úkol tyto lidi přímo na místě identifikovat a zabezpečit, aby se buď do Evropy dostali v poutech, nebo aby se tam nedostali vůbec. To znamená, když nebude jiná možnost, na místě je zlikvidují.“
Které organizace jsou v Česku nejprospěšnější?Anketa
Bez integrace do náruče radikálů
Kde vidí náš bývalý elitní zpravodajec příčiny radikalizace mládeže? Spočívají v etnických kořenech v postižených oblastech. „Je potřeba rozlišovat, jestli se jedná o první, druhou či třetí generaci migrantů. Problémy vznikají ve druhé a třetí. První si dokázala udržet svoje vazby na původní vlast a měla velkou motivaci a v té době fungovaly ještě programy, které jim umožňovaly integraci zapojením do života v nové vlasti. Druhá a třetí generace už vůbec... ty ztratily původní kořeny. Lidé se už narodili ve Francii, ve Španělsku a jinde, ztratili vazby na původní vlast. A protože postupem času přestaly fungovat programy, které umožňovaly přístup ke vzdělávání a možnosti uplatnění, tak se ocitli v situaci, kdy nemají co dělat, kdy hledají svoji cestu; a velmi snadno ji nacházejí na internetu nebo se velmi snadno dokáží identifikovat s tím, co si na internetu nebo v médiích přečtou. Mají pocit frustrace ze zhoršeného přístupu ke vzdělání, pracovním příležitostem. Jejich sociální kontakty... žijí v podstatě uzavřených společnostech a to je nutí k tomu, že žijí v uzavřených skupinách, z vlastní vůle se separují z většinové společnosti. Dostanou se do fáze, kdy nemají zájem, aby jim ta většinová společnost vůbec rozuměla. Oni nerozumí jí, nechtějí se do ní integrovat a nestojí o to, aby se o ně někdo zajímal. To je ta nejzranitelnější skupina, nejnáchylnější.“ IS tedy našel mnoho způsobů, jak tyto lidi oslovit a vyplnit hodnotové vakuum, ve kterém se ocitli.
Proč v Iráku na rozdíl od Američanů uspěli Britové
Klíčové je přesvědčit majoritní část muslimské společnosti ke spolupráci, a to se nemůže podařit, aniž abyste do toho „zatáhli“ náboženské a společenské autority. „Člověk ze Západu to nemůže, o něčem takovém je mohou přesvědčit jen oni. Těsně po válce v Iráku bylo zásadní chybou Američanů, že si mysleli, že kvazidemokratické volby tam tu situaci budou nějak řešit. To je prakticky nepředstavitelná věc. Oni pominuli, že v tehdejší době v Iráku existovaly dvě zásadní velké autority. Tou první byli sunnitští a šíitští duchovní – to bylo něco, s čím Američané moc spolupracovat nechtěli. A pak to byla armáda. Překvapivě obyčejná irácká armáda, nemluvím o Republikánských gardách. To byla složka, která v irácké společnosti požívala velké vážnosti. Kdyby se Američané tehdy byli schopni přenést přes ideologické vidění věci a s vysokými armádními důstojníky spolupracovali, tak by se ta situace vyvíjela poněkud jinak,“ smutně konstatoval Karel Randák. „Oni v rámci debaasifikace společnosti hodili do jednoho pytle důstojníky z bezpečnostního aparátu plus vysoké důstojníky armády, a tím se ztratila celá vrstva, která u obyčejných lidí měla vážnost. Kdyby z nějakého generála, plukovníka udělali starostu... Ono to fungovalo na jihu Iráku, kupříkladu v Basře, ale tam byli Britové, kteří měli dlouhodobé koloniální zkušenosti a kteří věděli daleko lépe, jak s tím pracovat. Američané toho nebyli schopni, proto to tam rozmetali a mysleli si, že se to udělá nějakým demokratizačním procesem. Idealistická, nerealizovatelná vize.“
Politici-siláci
„Dnes slyšíme jednoznačná řešení, která se lidem líbí, a proto je politici, a to nejen u nás, říkají,“ posteskl si přítomným studentům Randák. „Když si vzpomenete na některé silácké výroky našich politiků, můžeme začít prezidentem a skončíme ministrem vnitra, tak mají za následek v podstatě jediné – radikalizaci těch lidí, kterých by se to mohlo dotknout, kteří by mohli skončit někde v táboře třeba v Bálkové a pak být vypovězeni do země původu nebo první bezpečné země. Ale také to má za následek radikalizaci ultrapravice. Skupin lidí, kteří preferují násilné řešení celé této věci. Bohužel to společnost polarizuje a zároveň je to věc, která naprosto vyhovuje teroristům. Nejlépe se totiž útočí na společnost, která je rozdělená, která nedokáže táhnout za jeden provaz a nemá jednotný názor na věc,“ objasnil Randák.
Kdo je vlastně terorista?
Poté se věnoval legislativě v EU, samozřejmě ze svého odborného pohledu: „Vymahatelnost práva v EU je velmi rozdílná. U nás není žádná, ve Velké Británii je dobrá, ve Francii je to tak něco mezi a bude se to poněkud přitahovat, ale nejednotnost mezi jednotlivými členskými státy EU je veliká. Já se pamatuji na sdružení zpravodajských služeb, které v rámci nějakého konsensu rozhodují, kdo nebo která skupina má být zařazena jako teroristická organizace. Když někdo něco vidí jako jednoznačný terorismus, tak naopak Norové, Švédové tomu říkají osvobozenecký boj a že jsou tu lidská práva. Totéž se týká legislativy. K tomu konsensu není ani jednotná definice, co to vlastně terorismus je.“ Resocializační programy fungovaly dobře, když chodili do Francie první migranti z Alžíru a Maroka. „V dnešní době se ve státních rozpočtech na to nedokáží najít peníze. Politici to nechtějí udělat, aby odněkud vzali peníze, protože by porušili svoji image.“
Od prezidenta po Okamuru
„Nikdo nebude útočit na Temelín, na Pražský hrad, zvláště když jsou tam teď bezpečnostní rámy,“ na ta slova propukl sál ve smích, „na Dukovany nebo vojenská zařízení, ale to nejjednodušší je, když necháte podomácku udělanou výbušninu na vánočních trzích. A to je napříč kontinentem,“ uvedl Randák. „Otázka médií, především tištěných a televizí, je kapitola sama pro sebe. Neobjektivnost zpráv úplně nabádá k tomu, aby se někdo radikalizoval. Ať již na jedné, nebo druhé straně. V našem případě na tu krajně pravicovou, protože to se dnes stalo módou. Když prezident říká – ozbrojte se a noste s sebou pistoli, chytne se toho pan Konvička a Tomio Okamura a za chvíli se tu budeme střílet navzájem. V době, kdy Brejvik postřílel zhruba 70 lidí, tak téměř celá evropská veřejnost toto odsoudila. Kdyby dnes utekl z věznice a podnikl útok proti nějaké muslimské komunitě, tak si troufám s pravděpodobností hraničící s jistotou tvrdit, že nemalá část veřejnosti by řekla – udělal dobře. To je přesně to, k čemu radikalizace povede,“ konstatoval Karel Randák.
Fašista Kotleba aneb na koho čeká vězení
„Kromě toho představují nebezpečí pro společnost domobrany a případy, kdy veteráni z války z Afghánistánu se stávají členy politických stran. Kromě toho, že toto je nebezpečné, tak nebezpečí hrozí i z druhé strany, protože takovéto postoje jsou ve společnosti patrné, přivoláváte na sebe nějaký teroristický útok,“ vysvětlil generálmajor. Protiimigrační jsou podle něj i někteří švédští demokraté a samozřejmě Marine le Penová, Viktor Orbán. To, že v České i Slovenské republice je tento trend méně patrný, neznamená, že by neexistoval. Když se podíváme na Slovensko, Marián Kotleba i když je hejtman, je to v zásadě neonacista, který si na tom postavil celou politickou kariéru. Jestli vůči této pravicové radikalizaci existuje skutečně účinná obrana, tak je to jednoznačně fungující legislativa a důsledný trestně právní postup. Ten by v takovém případě neměl být problém, protože porušení zákona je zcela zjevné. Pokusit se o resocializaci příslušníků neonacistických nebo ultrapravicových buněk je zbytečná práce, ztráta peněz a času. Buď z toho ti lidé vyrostou, nebo mají skončit ve vězení.“
Strašák islám. Na radikály Anonymus!
„Ohrožuje nás extrémní pravice nebo islám?“ zněl jeden z dotazů. A Randák reagoval slovy: „Byť to spousta lidí nebude chtít slyšet, tak extrémní pravice. Z islámu se udělal celospolečenský strašák. Totéž se týká Slovenska. Tam bylo 57 žadatelů o azyl! Ale pravice tam má svého župana, který vládne v podstatě neomezenou mocí a stanovuje si tam vlastní pravidla. Premiér Fico má rétoriku téměř stejnou jako Kotleba. A to tu společnost poškozuje ještě víc.“
„A jak tedy na radikály,“ nedal se tazatel z auditoria. „Cílené zabíjení vůči teroristickým skupinám velmi dobře funguje. Musí to být šéfové skupin, výrobci výbušnin, výrobci falešných dokladů, náboráři. Jejich nahrazení je těžké, jejich zkušenosti nemá každý. Když se zbavíte nějakého takového, tak ta skupina bude mít sama se sebou problémy, protože nebude vědět, jak dál; a když se vám to podaří tak jako Izraelcům, tedy tempo eliminace na dostatečné úrovni, dosáhnete toho, že se ta skupina začíná rozpouštět. Samozřejmě ne všichni musejí být zklikvidováni, ale ukazuje se, že ta likvidace má velký odstrašující účinek,“ vysvětlil poměrně krutou pravdu Randák.
„Je tedy v rámci boje proti extremismu cenzura internetu?“ byla další otázka. „Líbila se mi aktivita skupiny Anonymus, která dokázala problematické stránky hacknout – a bylo to. Cenzurou narušujete základní demokratická pravidla a to by se asi dít nemělo,“ odpověděl na závěr generálmajor Karel Randák.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
