Co říkáte událostem posledních týdnů? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“...

Národ je rozdělen už dávno a také dávno není dělicím příkopem rozdělení na levici a pravici, pouze se instituce obou těchto směrů různě zařazují do nových frontálních pozic. Jednou z front je mezinárodními oligarchy a evropskými institucemi podporovaná globalistická a kosmopolitní skupina intelektuálů, které se nepřesně říká pražská kavárna.

Druhou frontu tvoří docela nesourodá a strukturovaná skupina národně orientovaných realistů majících podporu spíše mezi prostými lidmi. Alexandr Tomský trefně poznamenal, že intelektuálové prosazují zase revoluci, tentokrát globalistickou, chtějí nový svět bez národů. V tom nutně narazí, když to nedělají dosti zákulisně a skrytě a musejí se demaskovat třeba v případě migrační krize. Já k tomu dodávám, že laboratoří pro tuto změnu je EU. Tento nový a podstatný společenský jev stojí v pozadí současných střetů. Modifikuje se podle potřeby v souvislosti s různými tématy. Rozvíření sporů nastalo migrační krizí. Národně orientovaní lidé se probudili a začali spontánně protestovat, protože hrozilo už bezprostřední nebezpečí. Aktivovala se také opačná strana globalistů obhajující migraci a od té doby tvoří poměrně semknutou skupinu, která si už jistě našla i mocné podporovatele.

Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji?

Zeman je typický národně orientovaný odideologizovaný realista. Je ovšem nepřesný, nediplomatický, prostě děda z hospody otevírající zbytečné kauzy a fabulace, na kterých ho potom odpůrci utahují. Proti jiným ovšem velice chytrý a vtipný. V pozadí jeho jednání je jakýsi druh národního odboje. Dráždí velké hráče Západu a hraje divadlo s EU, aby si získal velikou Čínu – budoucího hlavního hráče na zeměkouli. Ideologické záležitosti jsou mu lhostejné. Ideologické intelektuály musí neuvěřitelně provokovat. Že ho nenávidí, je samozřejmé a že by to mohlo dopadnout pouličními boji, je klidně možné.