Dánsko po 40 letech přemýšlí o zrušení zákazu jaderné energetiky. Že by se do evropské energetiky vracel zdravý rozum?

Spíš evropská energetika narazila na realitu a na důsledky svých vlastních rozhodnutí. Ono je jednoduché prohlásit: „Wir schaffen das!“ Jenomže po čase přijdou praktické důsledky takového rétorického cvičení: Drahá energie, nekvalitní dodávky energie, větší počet blackoutů, méně bezpečnosti v ulicích, nedostatkové a drahé léky, drahé potraviny… To jsou reálné důsledky ideologie. A potom se to voličům špatně vysvětluje. Takže různé země začínají hledat způsoby, jak se vykroutit co možná nejvíc nenápadně z toho, co v minulosti slíbily. A pak jsou tu jiné země, třeba Německo, které ještě víc přitvrzují. 

Z dat Eurostatu a OECD vyplývá, že bydlení v EU zdražilo za poslední dekádu v průměru o 53 procent. V Česku to ale bylo o více než dvojnásobek. I české náklady na bydlení letěly nahoru výrazně rychleji než v průměru EU, dnes činí asi 180 procent hodnoty z roku 2015. Proč je Česko v této disciplíně tak špatné?

To, co řeknu, může působit překvapivě, protože většina lidí netuší, jak moc propojené nádoby jsou jednotlivé aspekty ekonomiky. Ale věřte tomu, nebo ne, jedním (z vícera) důvodů je to, že Česko je tradičně velmi průmyslová ekonomika, a proto na ni greendealovská likvidace průmyslu působí drtivěji než třeba na Polsko nebo Maďarsko. Právě proto česká a německá ekonomiky jako dvě silně průmyslové země mají s Green Dealem větší ekonomické problémy než jiné země. A tím už se to začíná vyjasňovat: Česká ekonomika je ve srovnání s jinými evropskými zeměmi více vychýlená z rovnováhy, a tyto nerovnováhy se více projevují v nejrůznějších oblastech, jako je třeba nacenění aktiv. K tomu se pak přidává fakt, že máme jedno z nejsložitějších a nejdelších stavebních řízení na světě neboli nestaví se z administrativních důvodů. A kde se nestaví, tam logicky je staveb nedostatek. Takže musí být drahé.