Nejdříve se zeptám na Brexit. Co pro něj podle vás rozhodlo?
Obecně neinformovanost o tom, co Evropská unie je. Podle analýz výsledků ti, kteří hlasovali proti, byli méně vzdělaní, starší, z vesnic. Jinak hlasovali lidé více informovaní, více vzdělaní, z Londýna a velkých měst. Takže hlavní příčinu vidím v neinformovanosti. Což není problém britských voličů, ale Evropské unie jako takové.
Jak na Brity teď zareaguje EU? Vy máte na svém Twitteru uveden výrok ekonomické redaktorky Lenky Zlámalové, že kdo chce Brity trestat, ten chce zničit Evropu. Uvědomí si to vedení EU, nebo naopak bude na Brity tvrdá, aby tím zastrašila ostatní jejich případné napodobovatele?
Bruselské elity zůstaly opařeny. Nikdo z nich to nečekal. V Bruselu neexistoval žádný plán B. To, že ho měla Angela Merkelová, možná i v Elysejském paláci, to je věc jiná. Ale v Bruselu žádný takový plán nebyl. Mimochodem, stále v Bruselu bydlím, takže myslím, že jsem dobře informován. Tomu odpovídaly jejich reakce. Některé byly agresivní – třeba od Verhofstadta či Schulze, kteří jsou profederativní, nebo zůstali ticho – jako Česká republika či Polsko – a očekávali, jakým způsobem se to vyvine.
Velká Británie odchází z Evropské unie. Co se teď stane s EU?Anketa
Podle průzkumů si většina občanů EU přeje, aby Unie řešila nezaměstnanost, zakročila proti daňovým únikům, našla společné řešení pro migrační krizi, chránila své hranice, řešila nebezpečí terorismu. Místo toho řeší barvu krabiček od cigaret nebo co se může jmenovat rum či máslo... Je tohle hlavní problém Unie, že to podstatné se dostatečně neřeší a místo toho se zabývají banalitami až blbostmi?
Když se podíváme na historii Evropy, tak v ní vždy byly konflikty. Vždy byl problém, aby se jednotlivé státy, národy domluvily. Evropská integrace podle mě přesto, že trvá několik desítek let, probíhala strašně rychle. To znamená, že je potřeba zastavit se a vrátit se zpátky k tomu, co fungovalo. K prosazování čtyř společných svobod a nezasahování do věcí, které se týkají jednotlivých regionů, měst a občanů. Myslím, že to je největší chyba evropské integrace. Schulzové, Verhofstadtové, kteří to chtějí urychlit. Což není možné. Netvrdím, že nemůže existovat Spojená Evropská unie, čímž se asi liším od kolegů v rámci ODS. Druhým dechem ale říkám – nebude to teď, ale za sto, sto padesát let.
Zmiňujete jména Schulz a Verhofstadt. Ale nejvíce kritiky schytal po Brexitu i kvůli některým svým nešťastným výrokům Jean-Claude Juncker. Například sdělil podle německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, že by členské země EU měly povinně zavést euro. Co si o tom myslíte? Nepovedou podobné nápady spíše naopak k dalším referendům jako v Británii?
Osobně jsem si myslel, že po Barrosovi nemůže přijít horší předseda Evropské komise. Jean-Claude Juncker je ideálním lídrem pro klidné období, a je jedno, jestli je to Lucembursko, nebo Evropská unie. Když se podíváme na jeho životopis, vždy byl mužem kompromisu. Což funguje opravdu jen v dobách klidných a bohatých. V momentě, kdy nastává krize, potřebujete lídry. Tím Juncker není.
David Cameron hned druhý den po referendu oznámil, že rezignuje na post britského premiéra. Měl by podobný krok učinit i Juncker?
Nevím, jestli by se tím něco posunulo. To by musela odstoupit celá Evropská komise. Ten systém je udělaný tak, že to nikdy nenastalo. On se bude držet Komise jako celku, a ta jako celek neodstoupí. Co on si myslí a měl by udělat jako člověk, to je jeho rozhodnutí.
Říkal jste, jak by Evropská unie měla vypadat. Je ale v současné době schopna nějaké takové reformy?
Není. To je úplně jednoduchá odpověď. Protože ten otřes, jak je vidět tady v té bruselské bublině, nebyl takový, aby si uvědomili, že je potřeba zavést krizový management.
To znamená, že je případná reforma možná, až se vymění postupně evropské elity po volbách?
Obecně v demokratických zemích otřesy vám dopadnou pro společnost v dobách až těsně předvolebních a povolebních. Pokud jde o Evropskou unii, máme tu volby do Evropského parlamentu. Od těch se odvíjí šéf Evropské komise. Pak to jsou volby ve Francii, Německu a dalších důležitých zemích. Takže je potřeba se podívat do kalendáře, kdy budou tyto volby.
Očekáváte posuny na politické scéně, ať už v těchto významných zemích a následně v Evropských volbách?
Nedokážu to posoudit. Sleduji zblízka situaci u nás ve střední a východní Evropě, díky své ženě znám situaci ve Španělsku. O Německu vím jen zprostředkovaně, takže si ji nedovolím hodnotit. Někdo říká, že Alternativa pro Německo je v preferencích druhou největší politickou stranou. Je to možné.
Otázka ale je, jaký má koaliční potenciál...
Podívejte se k nám. Na stranu, která se jmenuje ANO 2011. Před volbami velké šance na koaliční potenciál u ní nebyly. Koalice se ale dělají až po volbách.
Edvard Kožušník
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
