V blogu z roku 2012 o knize oxfordského psychologa Kevina Duttona Moudrost psychopatů jste napsal podtitulek, že v jednadvacátém století se nejsnáze dopracuje úspěchu člověk obdařený vlastnostmi psychopata. To znamená, že jsou v politické linii parlament, vláda a třeba Hrad plné psychopatů?

Bohužel nejen v politice, ale i v řídicí sféře a na řadě dalších míst se často prosazují lidé, jejichž chování vykazuje psychopatické rysy. Je to asi zákonité a není to novinka. Když se podíváme do historie, uvidíme, že cesta k dnešku je lemována špalírem lidí, kteří určovali chod dějin a projevovali se jako psychopati.  

Ke konci blogu jste dodal: „Naštěstí má každý z nás na vybranou. Buď se můžeme hnát za úspěchem bezcitným stylem psychopatů, nebo můžeme kráčet životem jako lidé, kterým nejsou druzí tak úplně ukradení a kteří necítí potřebu šplhat po cizích zádech a přesvědčovat ty pod sebou, jak je to pro ně výhodné.“ Není to jen vaše zbožné přání, protože jak je vidět v tuzemské politice, vítězí spíše bezcitný styl psychopatů?

Život zdaleka netvoří jen politika a ani politiky nelze házet všechny do jednoho pytle. Já mám ve svém okolí štěstí na lidi, kterým na druhých opravdu záleží. Nejdou za úspěchem přes mrtvoly. Je pro ně důležité, aby, když si ráno čistí zuby a vidí se v zrcadle, se jim ze sebe samých nezvedal žaludek.