V blogu z roku 2012 o knize oxfordského psychologa Kevina Duttona Moudrost psychopatů jste napsal podtitulek, že v jednadvacátém století se nejsnáze dopracuje úspěchu člověk obdařený vlastnostmi psychopata. To znamená, že jsou v politické linii parlament, vláda a třeba Hrad plné psychopatů?
Bohužel nejen v politice, ale i v řídicí sféře a na řadě dalších míst se často prosazují lidé, jejichž chování vykazuje psychopatické rysy. Je to asi zákonité a není to novinka. Když se podíváme do historie, uvidíme, že cesta k dnešku je lemována špalírem lidí, kteří určovali chod dějin a projevovali se jako psychopati.
Ke konci blogu jste dodal: „Naštěstí má každý z nás na vybranou. Buď se můžeme hnát za úspěchem bezcitným stylem psychopatů, nebo můžeme kráčet životem jako lidé, kterým nejsou druzí tak úplně ukradení a kteří necítí potřebu šplhat po cizích zádech a přesvědčovat ty pod sebou, jak je to pro ně výhodné.“ Není to jen vaše zbožné přání, protože jak je vidět v tuzemské politice, vítězí spíše bezcitný styl psychopatů?
Život zdaleka netvoří jen politika a ani politiky nelze házet všechny do jednoho pytle. Já mám ve svém okolí štěstí na lidi, kterým na druhých opravdu záleží. Nejdou za úspěchem přes mrtvoly. Je pro ně důležité, aby, když si ráno čistí zuby a vidí se v zrcadle, se jim ze sebe samých nezvedal žaludek.
Sdílíte obavy prezidenta Zemana o naší demokracii kvůli omezování svobody na internetu?Anketa
Který český politik se podle vás zcela utrhl ze řetězů slušnosti a který naopak osvědčil, že v politice jsou stále slušní a dobří lidé?
Neznám osobně žádného „vrcholového“ politika. To, co o nich vím, mám zprostředkované sdělovacími prostředky a na jejich objektivitu není vždycky spolehnutí. Za utržené ze řetězu považuji lidi, kteří vyjdou do ulic se šibenicemi. Za slušné ty, kteří se nebojí podobným excesům postavit.
Myslíte si, že výzva Vědci proti strachu a lhostejnosti, jíž jste se stal signatářem, splnila očekávání, která jste do ní vkládal?
Já jsem do ní velká očekávání nevkládal, a to se mi splnilo. Nezměnili jsme nic. Ale ráno, když si čistím zuby a vidím se v zrcadle, se mi zatím pořád ještě nezvedá žaludek. Takže v tomhle ohledu jsem s výsledkem spokojený.
Psali jsme:
Už i politici jako Angela Merkelová prohlásili, že se s uprchlíky do Evropy dostávají islámští radikálové. Svědčí o tom i poslední útok v Berlíně. Někteří bezpečnostní experti předpokládají po konci Islámského státu jejich větší aktivity v Evropě. Nezažije příští rok Evropa linii teroru, na kterou není připravena, a nevzbudí to v našincích takovou nenávist, od níž už bude jen krůček ke krvi na rukou?
Samozřejmě že se k nám dostávají s uprchlíky i psychopati schopní páchat teroristické činy. Ale kdyby se jim nenabídla tahle příležitost, dostali by se k nám jinak a měli bychom je tu stejně. Teroristické útoky hrozí a je hodně pravděpodobné, že je zažijeme. Pokud na ně budeme reagovat obdobou středověkých pogromů na Židy, znamená to, že se dobrovolně vzdáváme ideálů společnosti jednadvacátého století a vracíme se do středověku. V takovém světě bych žít nechtěl.
Nestane se z Evropy území jako třeba stát Izrael, kde je neklid už jaksi všudypřítomný?
Celý svět je území, kde je neklid jaksi všudypřítomný. To, že to doléhá i k nám, je zákonité. Nejsme izolovaný ostrov. My jsme ke vzniku této situace přispěli tím, že nám až dosud bylo dost jedno, co se v jiných částech světa děje. Jako Pilát Pontský jsme si myli ruce.
Neměly by evropské země posílit, co se týče zemědělství a živočišné výroby, své pravomoci, aby se staly soběstačnějšími?
Hlavně bychom měli vzít rozum do hrsti a začít se v zemědělské politice chovat racionálně. Zemědělská Evropa připomíná jeden velký Kocourkov. Platíme sedlákům za to, že nebudou nic pěstovat. Bojíme se biotechnologií a ujíždí nám svět. Politici přijímají hloupé zákony zakazující klonování zvířat nebo omezují genetické modifikace, protože tím získávají hlasy voličů a je jim jedno, co to v budoucnosti přinese. Stavíme na kvalitní půdě supermarkety a sklady. Naši dědové se obracejí v hrobě a naši vnuci nás za to proklejí. Evropa se řídí výrokem Madame de Pompadour: „Po nás potopa!“
Za poslední rok se svět celkem proměnil. Brexit zasadil jednotě EU první ránu, v USA zvítězil Donald Trump, v Rusku bylo po volbách potvrzeno výsadní postavení strany Jednotné Rusko a tak dále. Mohlo by to oslabit liberální demokracii a otočit svět směrem k vládě silných jedinců?
Obávám se, že ano. Dochází k celosvětovému nárůstu nacionalismu a do popředí se tlačí jedinci s psychopatickými rysy osobnosti. Ale tak úplně nový trend to není.
Do jaké míry je ohrožen život na zeměkouli? Nemůže se stát, že někdy v budoucnu začne být vymírajícím druhem homo sapiens sapiens? A lze o něm pořád mluvit jako o člověku moudrém?
Ano, stále ještě jsme člověk moudrý, protože ve srovnání se zvířaty vládne náš mozek úžasnými schopnostmi. Šimpanz je hodně chytrý, ale nenapíše román a nesloží symfonii. Otázka je, k čemu tyhle schopnosti využíváme. Svět měníme tak razantně, že se hovoří o nové geologické epoše antropocén, ve které se člověk stal hlavní silou přetvářející povrch planety. To, co vzniklo lidskýma rukama, dnes váží dohromady třicet bilionů tun. To je skoro šedesát kilogramů na každý metr čtvereční planety. Na druhé straně jsme ale dosáhli významných úspěchů a většina z nás si to ani neuvědomuje. Průměrná délka dožití se dnes na této planetě pohybuje kolem sedmdesáti let. Z toho je vidět, že se svými výkonnými mozky dokážeme i spoustu dobrých věcí. Co se týče osudu lidstva, já jsem optimista. Homo sapiens to zvládne.
Psali jsme:
_635663452105455712.JPG&id=72265)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
