Zaslouží si listopad tak velké oslavy? Nemělo by to být spíše komorní vzpomínání?
Omlouvám se, ale nějak nerozumím přívlastku „velké“. Je to třicet let, kdy došlo k událostem, které započaly restart demokratických poměrů v naší zemi, či ještě lépe v tehdejším Československu. Tak dlouho v historii naší republiky se ještě neudržela. Takže, za mě ano. Komorní vzpomínání si nechme na málo významná výročí méně významných událostí. Nemělo by se ani zapomínat na původní význam 17. listopadu 1939, toho dne uzavřených českých vysokých škol. Na základě tragické události surového potlačení demonstrací proti německé okupaci 28. října 1939, včetně mrtvých. Mám na mysli nejen vysokoškolského studenta Jana Opletala, ale i širokou veřejností zapomenutého dělníka Václava Sedláčka. A také následně zavražděné devatero našich vysokoškoláků i transporty množství dalších do německých koncentráků.
Ale vraťme se k roku 1989. Zhovadilost a bezradnost tehdejších mocipánů rozpoutala prudký odpor. Vzhledem k tomu, že naši komunisté už neměli za zadkem oporu sovětských zbraní, se situace velmi rychle změnila a to, co proklamovali jako trvalý a jediný možný režim, se jim zhroutilo jako příslovečný domeček z karet.
A propos, jak cítíte uplynulá desetiletí? Jsme na tom dobře, stejně, lépe, hůře?
Vezmu to odzadu. Hůře určitě ne! Kdo tvrdí, že za komunistů bylo líp, neví, co říká. Nebo to ví – a tím hůř! Takovým doporučuji, aby se odstěhovali třebas do Číny. Nebo ještě lépe, do Severní Koreje. Ať si tam udělají alespoň výlet, tedy, když je tam budou chtít.
Retrospektivně vidím samozřejmě celou řadu chyb. Za ty nejhorší pokládám ponechání komunistické strany v politickém životě, právní kontinuitu s minulým režimem a „bankovní socialismus“ v první polovině 90. let. Bylo by toho samozřejmě ještě víc… Dohromady to dalo soubor dalšího negativního vývoje, s jehož následky se dnes musíme potýkat a, bohužel, potýkat se asi ještě dlouho budeme.
Bipolární svět se zhroutil rozpadem Sovětského svazu a jeho satelitů. Může za to perestrojka a Michail Gorbačov, uzbrojení Východu Západem, ekonomická nevyspělost RVHP či další záležitosti?
Všechno dohromady. Michajlu Sergejeviči Gorbačovovi a Ronaldu Reaganovi už dávno měly stát pomníky. Děti by se o nich měly učit ve školách.
Odloučili jsme se za tu dobu od komunistického myšlení, nebo je stále v nás? Ostatně, řada členů StB je stále činná hospodářsky či politicky a nejsou to zrovna levičáci...
Nehovořme v množném čísle. Mladé generace v sobě toto myšlení obecně nemají, navzdory výchově v některých rodinách. Jejich přední problémy jsou někde jinde, kupříkladu v řešení otázek životního prostředí. Nebo orientace ve virtuálním světě, plném navzájem se potírajících informací, fake news, konspiračních teorií, sexuální identifikace a dalších fenoménů, které moje generace v jejich věku naprosto neznala.
Estébáky máme ve veřejném životě právě kvůli již zmíněné právní spojitosti. Lustrační zákon právě v těchto souvislostech působí až komicky. Byť v době jeho uvedení v platnost přece jen určitý význam měl. Zabraňuje sice možnosti působení vylustrovaných ve státní správě, ale ne v ekonomické sféře a ve volitelných funkcích. Pak se nedivme, že věci vypadají, jak vypadají.
Psali jsme:
Bezprostředně po „sametovce“ nastalo období „ohýnků“ – pálily se archivy a skartovalo se velmi vydatně. Mělo se tomu nějak podle vás zabránit, nebo je to věc, která je nutným zlem každého zlomu v lidských dějinách?
Tohle se děje vždycky, po každém zásadnějším převratu. Ti, co zneužívali svou moc, se snaží odstranit důkazy. Samozřejmě, že se to nikdy nepovede celkově. Nevím, jak by se tomu dalo zabránit. V tomto případě ale nezapomeňme, že později se ukázalo, že „revoluční“ ministr vnitra byl před rokem 1989 spolupracovníkem vojenské kontrarozvědky… Ale i kdyby nebyl, těžko na situaci mohl něco změnit.
Začalo se stávkovat. Zatím ve školství. Bude to pokračovat? A co na to vláda? Nakonec padne?
Nu, nestávkuje se poprvé. Tentokrát šli do stávky učitelé, víceméně symbolické. Jejich odborům se vytýká, že to bylo kvůli mzdám, a ne za nějaké vyšší ideály. A kvůli čemu by se měly odbory bouřit, když ne kvůli platům? Jestliže jim vláda slíbila navíc 15 procent, pak to snížila na deset a nakonec na osm, to není důvod, proč se rozzlobit? Vždyť je to skoro o půlku míň! Vůbec se jim nedivím. Odbory mají hlídat pracovní podmínky, a ne vymýšlet ideály. Podle mého názoru se zachovaly správně. Vláda tvrdí, že jim přidala dost. Což jaksi nekoresponduje se sliby nebo s tvrzením, že učitelé nikdy neměli tolik. Nominálně asi ne, ale to skoro nikdo. Díky konjunktuře se zvedly mzdy prakticky všem. A líbivé proklamace, že učitelé budou pracovat za poměrně nadprůměrné peníze, jsou zase lži. Nikdo, kdo se cítí podceňován, nebude pracovat naplno. Namísto toho se dnes „shora“ řeší takové věci, jako je inkluze, naprosto kontraproduktivně se mnohde jako oprávněné omlouvají účasti na „klimastávkách“, které absolutně nic neřeší a vyřešit nemohou. Žákům s jejich nevyzrálým myšlením přitom stále narůstají práva, ale nikoliv povinnosti. A tyto jsou vlastně nevymahatelné! Vůbec se tedy kantorům nedivím, že chtějí mít alespoň své platy jisté a trvají na dodržení veřejně prohlášených slibů.
Fotogalerie: - Čaputová na Národní třídě
Když už jsem dotkl těch stávek za lepší klima: s klimatem my, lidé, nic neuděláme! To závisí na vnějších okolnostech mimo planetu. Kdepak byl člověk, když v časech ordoviku, prvohorního útvaru, byla většina Země pod ledem? Nebo v druhohorách, ve stupni kelloway, kdy došlo k největší známé světové záplavě? Proti klimatu se nedá bojovat, můžeme se mu akorát přizpůsobit. Rozumným lesním, zemědělským a vodním hospodařením. Vrátit se k selskému rozumu našich pradědů. Žádné inženýrské stavby, žádné úpravy motorů a elektrifikace silniční dopravy nás nespasí! Jde tam jenom o byznys. Ke všemu byznys založený na strachu.
Co se týče vlády, většinou se v nejrůznějších komentářích dočtete, že nepadne. Nahrávají tomu i výsledky různých sociologických průzkumů. Nu, kdysi se psalo, že socialismus je tu také navěky… Pak to jakoby z ničeho nic ruplo, že? Žádná vláda nevládne věčně. Tahle nemá žádný koncept a jede dál z podstaty. To už tady taky bylo. Jediným štěstím pro ni je, že má ještě pořád kde brát, respektive komu brát. Také už tu bylo. Vrací se ve stále větší míře přerozdělování, což je prostě špatně a nemůže to vydržet do nekonečna.
Co říkáte na Piráty, a to nejen na působení jejich viditelného člena Michálka. Mají dále šanci, nebo to bylo jen jakési vzepětí? Samozřejmě, mají post pražského primátora, ale to zrovna nemusí být „kauf“.
Každý, kdo se dostane k určité politické moci, je za ni zodpovědný. Je jí ale také ihned korumpován. Neexistuje žádná politická síla, jež by tomu dokázala beze zbytku vzdorovat. Uvnitř politických stran, jakýchkoliv, probíhá vnitřní boj o moc. Nevím, proč by zrovna Piráti měli být výjimkou. Něco jiného je to u takzvaných partají jednoho muže – jako například ANO. Tam by se strana s odchodem svého šéfa, který všechno řídí, okamžitě rozsypala. Nezastírám, že by mě to potěšilo. Ovšem k demokracii to má hodně daleko.
Leč, vraťme se k Pirátům. Ať si říkají, co chtějí, jsou to noví komunisté. Neklamnými znaky jsou snahy o regulace „zespolečenšťování“ soukromého majetku – viz třeba pokusy o řešení bytové krize, když už jste zmínil pražského primátora. Pak jsou tu nezastřené, anebo jen nedbale zastírané negativní postoje k tradičním hodnotám. Naopak sympatie se projevují vůči rozvracení společensky tradičních hodnot. Mám na mysli třebas volbu pohlaví, výchovu dětí GL páry, pozitivní diskriminaci a tak dále.
Směřujeme díky působení Hradu, a to kontinuálně, i za vlády Václava Klause, spíše na Východ, v ústrety Rusku, do vazalství Číny?
Pokusy tu byly a jsou. Čím dál otevřenější. O to větší mám radost z proklamované cesty předsedy senátu Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. Sympatie cítím i k hlavnímu městu Praze, že nešlo před Čínou do pokleku. Pořád se nám z Hradu předhazuje, že je Čína náš pomalu nejdůležitější obchodní partner. To je nesmysl. Obchod s Čínou máme naprosto nevyvážený právě ve prospěch Číny. Navzdory halasným prohlášením, jakéže skvělé kšefty pan prezident z kterého jakého setkání s Číňany přivezl. Nakonec je z toho vždycky splasklá bublina. Nějak také naše současné politické špičky vládnoucích a podporujících stran zapomínají, že stále existují základní lidská práva. Nechápu tu předpodělanost před vysloveně nedemokratickým režimem v Číně, ani tichý, a někdy i hlasitý souhlas s ruskou, velmi specifickou hrou na demokracii. Tady se nedivím pouze komunistům. Ti nikdy nic moudrého nepřinesli, nepřinášejí a nepřinesou. To bychom si v době výročí třiceti let od pádu komunismu měli neustále připomínat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
