Někteří umělci, jasně to deklaroval třeba Jiří Krampol, si zakázali hovořit do médií o politice. Prý jim za to lidé nadávali, prý neznají všechny detaily a tak dále. Co to o politické debatě v Česku značí a měli, či neměli by se umělci vyjadřovat k politice?

Každý občan, nejen umělec, by se měl – pokud možno – vyjadřovat k politice. Je to lepší, než na ni nadávat. Jen je potřeba vědět, že i když zastávám jiný názor než ostatní, nutně to nemusí znamenat, že nemám pravdu. Obávám se, že se ale k politice nevyjadřuje nejen Jiří Krampol, ale i mnozí politici, kteří si za své mlčení nechávají platit. Na druhou stranu, pokud se někdo vyjadřuje anonymně v nějaké diskusi na sociálních sítích, je to někdy dost nechutné.

Jak vám lidé nadávali za vaše blogy či předchozí rozhovor v ParlamentníchListech.cz?

No, nadávali, ale místo aby napsali, co se jim na mých názorech nelíbí či v čem se mnou nesouhlasí, mi raději vyčítali, že jsem přivedl na obrazovku normalizační umělce a kazil divákům vkus socialistickými estrádami. Je škoda, že právě internet a diskusní fóra spíš než k výměně názorů slouží k výměně hrubostí a nadávek. Nejvíc hákliví jsou vášniví milovníci Miloše Zemana. Běda, když jim na něho někdo sáhne. Už za tuhle poslední větu to od nich schytám.

Z knihy oxfordského psychologa Kevina Duttona Moudrost psychopatů vyplývá, že se dnes nejsnáze dopracuje úspěchu člověk obdařený vlastnostmi psychopata. Co vy na to?