Válka civilizací. Tak se jmenuje vaše nová kniha. Změnil jste její název. Původně se měla jmenovat Studená válka 3.0. Proč?
Jde sice o volné pokračování Studené války 2. 0., ale vývoj situace už tomu neodpovídá. Přímá zkušenost mi vnukla nový titul. Když se podíváte na to, co všechno se na východ od nás přihodilo, tak to jinak vnímat nemůžete. Nevím, proč se pořád cpeme na zbídačený západ? Na straně Ruska vládne naprostý pořádek. Žádné počmárané baráky či metro jako v Americe, žádní bezdomovci či gangy v ulicích. Stejně strašné jako v USA je to i v mnoha evropských zemích. Třeba ve Francii, Velké Británii, ale i v Německu. Tedy v těch, které jsou těžce zasažené nešťastnou migrací.
Vidím to tak, že západ je odespaný a končí mu doba spotřeby, kdežto na východě je budoucnost. Právě tím směrem by se měly ubírat naše pohledy. A tím nemyslím jen Ruskou federaci. Jde o rozdílné civilizace. Západ blázní s desítkami pohlaví, ale východ zůstal s přírodou, tedy u muže a ženy. Těch rozdílů je mnoho.
Nicméně třeba americký politolog Samuel Huntington považoval Rusko za samostatnou civilizaci a napsal velmi předvídavou knihu Střet civilizací. Co vás inspirovalo?
Nic z řečeného. Přiznám se, že o knize Střet civilizací jsem neměl tušení. Jde jen o mé zkušenosti, s nimiž jsem došel k tomuto závěru a názvu. Prostě mezi vychvalovaným západem a haněným východem nacházím stále více rozdílů. Ostatně válčení na Ukrajině jich také mnoho odhalilo. Dostala se mi do rukou řada svědectví, jak Ukrajinci zacházejí s válečnými zajatci. Zcela barbarsky. V našich zeměpisných šířkách se to v médiích nedozvíte. Nicméně všichni víme, jak Česká televize vydávala záběr z jihu Moravy, kde řádilo tornádo, za snímek z Ukrajiny, jak tam ruská armáda ničí civilní infrastrukturu. A tak bych mohl pokračovat.
Nedávno jste se vrátil z Donbasu. Co jste tam viděl a slyšel?
Všem našim křiklounům, kteří sbírají informace z médií a sociálních sítí, bych doporučil, aby se tam zajeli podívat. Myslím, že by ty hloupé řeči zčásti přestaly.
Osobně jsem se tam třeba setkal s ukrajinskými vojáky, kterým se podařilo přeběhnout frontu a padli do zajetí Rusů. Pak se k nim přidali. Samozřejmě, že jsem v tom nacházel určité analogie s naší historií.
Nicméně tito přeběhlíci mi vyprávěli, že když ještě bojovali v ukrajinské armádě, tak měli za zády speciální jednotky brigády Azov, které bezostyšně střílí ty, co by se snažili vzdát či ustoupit. Jeden zajatec mi vyprávěl, že Ukrajinci nechávají často své raněné a mrtvé v poli. On sám byl zraněný a v zákopu strávil čtrnáct dní. Vodu si chytal za deště do přilby a přemýšlel o sebevraždě. Rusové ho poté, co jej tam našli, ošetřili a věnovali se mu.
V Mariupolu jsem byl se skupinou novinářů a jako jediný tam neuměl anglicky. Nicméně ruštinou jsem se bez problémů domluvil s místními. Když jsme se jich ptal: „Jak se vám žije pod ruskými okupanty?“, se zlou jsem se potázal. Málem jsem dostal za vyučenou. Když jsem jim pak vysvětlil, že jsou ruští vojáci v zemích Evropské unie takto prezentovaní, sdělili mi: „Každý den jsme se modlili, aby nás už co nejdříve osvobodili a bránili. Ukrajinci jsou krutí.“ Jedna paní se rozbrečela: „Manžela mi rozstřílel samopalem ukrajinský voják jen proto, že na něj promluvil rusky.“ Sesumíroval jsem si informace, které jsem znal z českých mainstreamových médií, a hodně se divil.
Byl jste tam přece jen jako pozorovatel na pozvání Ruské federace. Nemůže to být tak, že pro vás propagandisté vytvořili v patřičně zvrácených kulisách jinou realitu?
Ne, ne. To v žádném případě. Nešlo o nějakou řízenou výpravu. Vždyť už jsem vám říkal o rozhovorech s místními. Kdyby šlo o propagandistickou akci, tak by mi to neumožnili. Měl jsem volný pohyb a nemyslím si, že by v takovém rozsahu s námi šlo manipulovat, abychom viděli jen to, co by nám chtěli ukázat. Vyjádření a zkušenosti dotazovaných civilistů byly jednoznačné. Čekali na osvobození. Samozřejmě, že si přejí, aby válka skončila, a mohli se vrátit k normálnímu životu, ale k takovému, aby byl k žití.
Ostatně k tomu vůbec nemuselo dojít. Ještě než operace v roce 2022 začala, tak jsem byl v Luhanské oblasti dozorovat volby. Přijal mě tehdejší prezident Luhanské lidové republiky a ukázal mi materiály, které předkládal ukrajinskému prezidentovi Petro Porošenkovi pro zachování celistvosti Ukrajiny. Nechtěli se trhnout, ale požadovali vytvoření autonomních oblastí ve východních částí Ukrajiny. Tak, aby měli samosprávu či mohli mluvit rusky. Porošenko je prý tehdy shodil ze stolu se slovy, že ruské děti nemají právo na vzdělání a budou žít ve sklepích. Ostatně jednu tu sklepní školu jsem viděl, takže se to někde povedlo.
Americký prezident Donald Trump chtěl ukončit konflikt v roce 2025. To se nepovedlo. Zavládne v blízké době na Ukrajině mír?
Myslím si, že by se tak mohlo stát v polovině tohoto roku. Bohužel, protože na obou stranách umírají lidé, kteří s tím nemají nic společného. Vždy jsme tvrdil, že za tím stojí Spojené státy americké. Dnes se stále více přesvědčuji o tom, že jsem se zmýlil, protože za tím stojí Anglie. Všechno mi to takto dává smysl.
Z Donbasu jste letěl do Moskvy. Pracuji se dvěma informacemi ze zdejších médií a od neoliberálních politiků, které si však navzájem odporují. Rusko je ekonomicky těsně před kolapsem, ale už se chystá zaútočit směrem na západ, tedy na Evropskou unii. Jak válka doléhá na život běžných Rusů v hlavním městě?
Zprávy o tom, že by chtělo jít Rusko dál do srdce Evropy, považuji za vrcholné kraviny.
Rusové v Moskvě žijí stejně, jako před konfliktem na Ukrajině. Jako by se nic nedělo. Dal jsem se tam do hovoru s mnoha lidmi a nebyli to jen přátelé. V Moskvě jsem totiž byl mimo jiné i na mezinárodní konferenci. S některými rusky hovořícími účastníky jsem zavedl řeč na sankce. Usmívali se a většinou odvětili, že sankce nejsou ničím radostným, ale že jim pomohly. Země vzhledem k tomuto problému restrukturalizovala zemědělství a dnes je to vidět v regálech jejich obchodů s potravinami. Ostatně ani v obchodech s elektronikou jsem neviděl nějaké prázdná místa na regálech. A noční Moskva pořád mocně svítí, až se mi to zdálo zbytečné.
Naposledy jsme se setkali při neformální debatě s viceprezidentem nevládní organizace Mezinárodní fórum BRICS (BRICS-IF) Alexejem Davidovskim. Hospodářské uskupení BRICS+ má dnes už jedenáct zemí a další se chystají do něj vstoupit. Může vyrůst v tak mocné uskupení, že zničí postavení dolaru jako světové rezervní měny?
Abych řekl pravdu, tak v takových svazcích vidím budoucnost a záchranu světa. Jak už jsem zmínil, jsem přesvědčen o tom, že západ ve své staré podobě končí a přichází něco nového. Nemám z toho radost, protože jsem Čech a Česko je středem Evropy. A to všechno, o čem hovoříme, bude mít strašlivý dopad na Evropu, pokud se velmi rychle nevzpamatuje. Vždyť se opravdu stačí jen podívat, co se děje v Anglii, Francii či Německu.
Při jedné besedě mi nějaká paní položila uštěpačnou otázku: „Proč se migranti nehrnou na východ, když říkáte, že je to tam tak pěkné?“. Tak jsem jí odpověděl: „Milá paní, jeďte se tam podívat a pochopíte. Oni tam nejezdí proto, že by se jim tam nelíbilo, ale proto, že si tam Rusové nikoho z této nepoužitelné a nevzdělatelné pakáže nepustí. To je ten pravý důvod!“
Jinak do Moskvy, potažmo do Ruska se hrnou hodně Ukrajinci a kupodivu i Němci. To pro mě bylo velkým překvapením, že Němci vidí větší budoucnost tam.
Jste si jistý, že jde o Němce? Nejedná se spíše o Rusy žijící v Německu, kterých jsou dnes plné české lázně?
Ne, ne. V informaci, kterou jsem tam získal, jde opravdu o Němce a ne o ruské emigranty. Ostatně znáte ten vtip o setkání Putina s Klausem a radaru v Brdech? První na druhého: „Pokud povolíte v Česku postavit americký radar, my vám ty Brdy rozbombardujeme. A na to Klaus odvětí: „Jestli vy nám Brdy, tak my vám rozbombardujeme Karlovy Vary!“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Je západní civilizace v koncích?
