Zbláznil se Trump? Ne! Chce přeformátovat svět, ale Evropa je nula. Rozbor docenta Valenčíka

Zbláznil se Donald Trump, nebo ti, co tvrdí, že se zbláznil? Na tomhle dotazu jsme se spiklenecky domluvili, tak tady je...

V tom, co Trump dělá, vidím určitou logiku. Rozhodně bych nepodceňoval intelektuální zázemí, ze kterého vychází. Pracuje se silným týmem, který byl před americkými prezidentskými volbami posílen řadou dobře informovaných osob z Bidenova tábora. Oni se už nemohli dívat na bidenovský úpadek.

Rovněž musíme odlišovat mezi tím, co Trump předvádí jako matoucí exhibici, a tím, co skutečně sleduje. On i jeho tým. V jeho současných krocích se dle mého názoru spojují dva základní motivy: Jednak uhájit a posílit svou pozici v USA včetně odvrácení hrozby impeachmentu, jednak přeformátovat současné uspořádání světa tak, aby při jeho demonopolarizaci, tedy přechodu ze stavu jediné nejmocnější země k vícepolárnímu uspořádání, si USA zachovaly co nejsilnější pozici.

Proč chce Grónsko?

Podle mě se zde projevují všechny typické rysy Trumpova pojetí politiky. Exhibicionismus překrývající skutečné záměry, ekonomický pragmatismus a snaha odstavit tandem Evropské unie s Velkou Británií (EU a VB) do politicky i ekonomicky podřadné pozice. Takové spojení „příjemného s užitečným“. Vše zaměřené na to, že začne-li licitovat na vysoké úrovni, pak inkasuje víc, než by se dalo čekat.

V diskusích na toto téma je podle mě přehlíženo to nejdůležitější. Rusko realizuje projekt otevření Hedvábné stezky severní cestou, tedy přes Severní ledový oceán. Plánováno je nasazení celkem sedmi gigantických ledoborců, z toho čtyři jsou již v provozu (Arktika, Sibir, Ural, Jakutia) a další jsou ve výstavbě. Tyto lodě jsou určeny k celoročnímu udržování severní mořské cesty. I když skutečná délka sezóny závisí na podmínkách ledu, odhaduje se provoz přibližně na devět měsíců v roce. Výkon každého z gigantických ledoborců je šedesát megawattů na hřídeli. Mají schopnost prorazit led až o tloušťce tří metrů.

To má význam nejen pro dopravu surovin v této oblasti, ale i pro obchod mezi zeměmi jako jsou USA, Rusko, Čína, Japonsko, což znamená posun těžiště globální ekonomiky. Tato cesta se patrně ukáže efektivnější nejen než pozemní, ale i než třeba přes Suezský průplav. Při využívání této cesty hraje pak Grónsko mimořádně významnou roli. Z jeho pobřeží lze zlepšit bezpečnostní podmínky plavby či naopak ji efektivně omezit. K tomu, abychom to viděli na vlastní oči, ani není třeba pořídit si Babišův glóbus. Stačí se podívat na mapu. Pragmatické důvody jsou tedy převážně obchodní a ekonomické. Bezprostředně souvisí s Trumpovým pojetím přeformátování světa.

Mnozí političtí komentátoři tvrdí, že Trumpovi se nevyplatí ustupovat. Když se Trumpovi neustoupí, tak daný požadavek zavrhne a zaměří se na něco jiného. Je to opravdu tak jednoduché?

Jedna věc je, co říkají „naši“ komentátoři; druhá věc je, že díky svému způsobu licitace a slabosti EU a VB se Trump chová velmi suverénně. To, že přestal považovat EU a VB za partnera, se ukázalo i v jeho drsném vystoupení na nedávném Světovém ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu. Nároky na Grónsko vznáší Trump už hodně dlouho, a EU hodně dlouho dělala mrtvého brouka.

Opozice se dnes bije v prsa, že místo vlády, která mlčí, brání Grónsko jako autonomní součást území Dánského království. Není to úsměvné, když za svého vládnutí si s Trumpem vlastně také nevěděla rady a také mlčela?

Celá převažující současná euroreprezentace, do které patřila i velmi horlivá bývalá česká vláda, se z hlediska obrany zájmů zemí, které EU tvoří, chovala trapně a zbaběle. To je nejen kauza Grónsko, ale i kauza Nord Stream 2, kde právě proto, že tušila, kdo se dopustil aktu státního terorismu proti kritické infrastruktuře EU, probíhalo vyšetřování více než podivně a vyznělo v podstatě do ztracena. Globální gauneři nebyli potrestáni. Podobné sebevražedné euro anomálie lze pozorovat i v politice embarg, na kterou sama nejvíce doplácí, likvidací vlastní energetiky, školství, zemědělství, v migrační politice či v Green Dealu.

Jak si to vysvětlit? Zde uvedu jen jeden aktuální příklad. Od konce listopadu probíhá největší protest řeckých zemědělců v historii této země. Nehodlají ustoupit, jejich požadavky jsou oprávněné. Odhadem se rozkradlo 600 milionů eur za nečinnosti vlády. Brusel za to vyinkasoval od Řecka na pokutě 400 milionů, ale zemědělcům nabízejí jen 160 milionů eur. Zemědělci mají i další oprávněné požadavky. Ale u nás se o tom nepíše. Podrobněji zde.

Proč se EU chová takto? Proti zájmům obyvatel členských zemí. Proti těmto zemím, proti jejich ekonomice, proti jejich bezpečnosti i postavení ve světě? Nabízí se jediné vysvětlení. Současná globální moc (což je přesnější výraz než takzvaný deep state) je po volebním vítězství vytlačována z USA a parazituje nyní na institucionálním systému EU. Nebo jinak řečeno – vetřelec se v podobě současné globální moci usídlil v organismu EU a VB (ve Velké Británii má zvlášť příhodné podmínky a podle toho také tato, kdysi slavná, země vypadá). Zatímco v USA probíhá debidenizace, v EU a VB proces bidenizace vrcholí.

Jakou zemi podle vás napadnou USA po Venezuele? Kubu, Kolumbii, Panamu, Írán?

Myslím, že tudy cesta ke strategickým výhodám nevede. Vše je nutné posuzovat z hlediska výtěžnosti, dlouhodobosti a vedlejších efektů. V Íránu to skončilo likvidací dlouhodobě budovaných vlivových sítí založených na poskytování vnitřních informací, které byly vytvořené v podmínkách monopolárního uspořádání světa, a které byly a někde ještě jsou využívány k destabilizaci zemí.

Mimo jiné, u nás tyto vlivové sítě působí velmi intenzivně a mají oporu v institucionálním systému i v mediálním mainstreamu. Popsal jsem to v dlouhodobě nejčtenějším příspěvku na mém blogu zde. Nejvýznamnější střet, který v současném světě probíhá, je mezi současnou globální mocí – a velmi nesourodým, převážně spontánním hnutím odporu vůči ní. Trump si rovněž velmi uvědomuje, kdo je a jak funguje jeho hlavní nepřítel.

Vypadá to, že svět se začíná dělit na tři sféry vlivu. Americkou, ruskou a čínskou. Souhlasíte, nebo jde o posun jiného druhu?

Trefil jste to skoro přesně. Jen bych tam dodal ještě indickou sféru vlivu. Na to mimo jiné nedávno upozornil Jakub Landovský v rozhovoru pro iDNES. Či jinak řečeno, probíhá přeformátování světa z monopolárního na formát 4+0 v „metternichovském“ stylu. USA, Čína, Rusko, Indie. A ta nula – to je EU, respektive tandem EU a VB. Tímto prizmatem lze pochopit i význam současného sporu o Grónsko vzhledem k roli, kterou tento ostrov pro ekonomické propojení čtyřky má. Mimo jiné, všechny země „nové čtyřky“ mají autokratické režimy, což je určitým způsobem reakce na to, že dříve demokratické země byly ovládnuty kryptokratickým systémem moci, tedy navenek vypadají jako „demokratické“, ale všechny nejdůležitější složky vlivu ovládá současná globální moc.

Takže Evropa je nula. Můžete nicméně rozvést její roli v dnešním světě...

Začnu zmínkou o „metternichovském“ stylu, která si zaslouží podrobnější popis. Je to velmi významné pro pochopení současnosti. Metternichovský model vyvažování sil byl založen na několika principech. Žádná velmoc nesmí být natolik silná, aby dominovala Evropě. Stabilita vzniká rovnováhou, ne ideologií. Diplomacie je nástroj prevence konfliktů, nikoli jejich řešení. Konzervativní řád má přednost před revolučními změnami. O tomto systému Henry Kissinger napsal svou doktorskou práci a tato práce zásadně formovala jeho celoživotní přístup k mezinárodní politice. Vyvodil z toho následující: „Mír není přirozený stav. Mír je výsledkem aktivního vyvažování sil.“ Tento model vytvořil téměř čtyřicet let relativního míru po napoleonských válkách a osvědčil se i po druhé světové válce. Je na něm založeno i přeformátování světa na 4+0, ze kterého tandem EU a VB vypadl z důvodů, které jsem uvedl.

Je to ostudné. V této situaci naše země – a některé další ve středounijním prostoru – mají nyní šanci i povinnost usilovat o emancipaci vůči atavismu neokoloniálních praktik euroatlantické části západní Evropy a s tím souznějících expanzivních ambicí Německa typu „Drang nach Osten“, k oživení kterých došlo pod taktovkou současné globální moci.

Návazně na to pak může středounijní prostor podpořit spolupráci v rámci střední Evropy a přispět k návratu k politice poskytující vyvážené záruky mírového soužití. A také zahájit skutečné, perspektivní reformy v oblastech jako jsou vzdělání, péče o zdraví, penzijní politika, výchova v rodině i kultura a další, s cílem podpořit rozvoj a využití lidského potenciálu, kde máme též na co navazovat. Pak místo zaostávání zaujmeme důstojnou roli ve změnách, kterými prochází celá lidská pospolitost.