Pane doktore, americký stát Minnesota je otřásán pouličními střety agentů, kteří vyhledávají nelegální migranty, a demonstrantů, kteří se s nimi pouštějí do konfliktu. Bavíme se o něčem podobném jako byly demonstrace za práva černochů či proti válce ve Vietnamu v 60. a 70. letech?

Anketa

Bude Martin Kupka lepším předsedou ODS než Petr Fiala?

Bude

1%

Ne, Fiala byl lepší

1%

Je to úplně jedno

98%

hlasovalo: 13157 lidí

Nejsem si jist, zda je tomu skutečně tak, jak nás informuji naši zpravodajové a politologující politologové. Sem tam nějaký amerikanista to nemůže zachránit. Ale jak víme, Amerika je „Velká země“ a cokoliv o ní řekneme, je pravda. Už dávno to nejsou jen dobyvatelé Západu, westernoví hrdinové, uplatní soudci, hollywoodští političtí gangsteři, banksteři s bílými límečky. Předmětem jejich dobyvatelského zajmu nejsou jen místa na západním pobřeží nebo na Havaji. Když se Edvard Kennedy po zavraždění bratrů Johna a Roberta chystal kandidovat jako z rodiny třetí na prezidenta Spojených států, mluvil o tom, ze nestačí jen dobývat Wake a Guam, nebo obsadit Filipíny, ale že je třeba táhnout dále na Západ. To bylo skoro před půl stoletím. Dnes tedy chceme do Grónska, i když to má vetší logiku, protože nosiče nukleárních ZHN létají na sousední Sibiř přes severní pól. A velká severní cesta tam někde začíná nebo končí.

Dnes k tomu všemu musíme přidat touhu po Americe a americkém snu lidí z jihu, východu a ze západu, která relativně přelidněná místa degraduje, dehumanizuje. Situace je podobná jako v „nedávné minulosti“, od které uteklo, když mluvíme o zrušeni otrokářství, sto padesát let. Exploze nespokojenosti mají dnes jednodušší spouštěcí mechanismus než v dobách minulých a krvelačná media se snaží, aby se množství nenávisti změnilo v novou kvalitu. Princip je ale prastarý - chudí chudnou a bohatí bohatnou, a jak pravil Egypťan Sinuhet – tak to je, a vždy to tak bylo na celém světě.

Ministr zahraničí Petr Macinka zveřejnil seznamy peněz, které MZV dávalo na podporu „občanské společnosti“ a „demokracie“ ve Vietnamu, v Barmě, v Gruzii nebo Srbsku. Chcete jako občan platit tamní „disidenty“ a „občanskou společnost“?

Ano, rád bych někoho podporoval, kdybych na to měl, třeba i nekřesťanskými penězi. I sto miliony jako nějaký česko-slovensky šetřílek. Ale nemám dobré zkušenosti s rodící se občanskou společností, která je na mnoha místech velmi neobčanská. A nejsem si jistý, zda vím, kdo jsou v těchto zemích ti praví disidenti.

Příběh Aug San Su Tji, dcery kdysi z dodnes neznámé vůle zavražděného barmského politika, která byla oslavována i v Praze, a které se dostalo uznaní včetně Nobelovy ceny jen proto, aby byla opět zavržená a opomíjená doma i v zahraničí, budiž nám příkladem.

Mgr. Petr Macinka

• AUTO
• Od 15.12.2025 pověřený řízením ministerstva živ. prostředí
• místopředseda vlády

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

V rámci fetišizace „posvátné“ Ukrajiny rozehrál prezident republiky hru o letouny L-159. Generál Řehka ho podpořil s tím, že armáda se bez nich obejde. Jak současný ministr obrany, tak jeho předchůdkyně tvrdí, že se bez nich neobejdeme. Co nám to tu kdo rozehrává za hry?

Ta vaše otázka dovoluje přemýšlet nejen o letadlech L-159, ale dokonce i o tom, bez kterého generála bychom se také mohli nebo nemohli obejít. Domnívám se, že se zde setkaly dva typy uvažování o armádě, vojenství a o válce s politickou intrikou na straně druhé. To přece patří k dějinám válek od nepaměti. Asi už od čínského Mistra Suna, kterého tak obdivovali pruští válečníci.

A také k tomuto aktuálnímu nedorozumění v rozměrech charakteristicky českých. Povzneseno na úroveň mezinárodní to na sebe bere podobu Commedia dell‘arte. Nechybějí ani Pierot, Harlekýn a dokonce ani Kolombína. Ale to ještě neznamená, že tento teatr bude mít u publika sukses. Jenom si zase budeme myslet, jak se říká tam někde daleko za vodou - kde je cukr, tam jsou mravenci.

U nás se bojuje o Václava Moravce. Ten odmítá zvát Tomia Okamuru do svého pořadu a míní ho nezvat dále. Prokazuje Moravec ČT dobrou službu?

Asi si mnoho konzumentů ČT v době televizně předreformní myslí, stejně jako mnozí její zaměstnanci, externí spolupracovníci a zainteresovaní přátelé, že pan Moravec nečiní dobře. TV jsou trochu divadlo, trochu boj o existenci a myslíme si, že to chce okřídlené oře, stejné jako pivovarské koně. Nevím, zda pan Moravec není ve vztahu k ČT trochu příliš posesivní, ale v tomto ohledu jistě není výjimkou. Proto se obavám říkat něco, co by mohlo vypadat jako rada. Ale jedno si přece jen dovolím, i když jen proto, že je to tak prastaré – Boj se Danaú, i když ti nesou dary.

Vy jste pilným divákem ČT, ale i dalších zpravodajských televizí. Jak vnímáte vysílání naší veřejnoprávní televize?

Anketa

Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?

Vadí

2%

Nevadí

97%

Nevím / Je mi to jedno

1%

hlasovalo: 25239 lidí

Dnes už dávno nejsem systematickým studentem televizních programů a vysílaní, dramaturgie a TV scénografie, které se ke mně dostávaly různými cestami z velkých dalek. Je to jistě jen můj subjektivní dojem, že jsem okolo těchto věcí tak trochu nervózní. Nerad se dívám, jak mne někdo učí celý den krájet cibuli a odborně šmudlat všechno, co se později ve studiu spotřebuje. Podobně nemám rád zpravodajství jako zábavu a smějící se účastníky těchto her, jejichž scenária napsali zbojníci a hrdlořezové.

Snažím se sledovat častěji spíše zahraniční zpravodajství. Ale to české je dobré a někdy až vynikající, jen z Francie a okolí, ze Státu Izrael a Palestiny, kde „planou ohně proti ohni“, jak o tom psal Jiří Mucha ve svých denících. Potom několik hostů v poslední době mladých, nových, nadaných, kteří se tak liší od starších a psychologicky opotřebovaných. Těm nejmladším a přicházejícím bych nechal pověstných sto dnů klidu a pokoje a přál jim, aby jim ti starší nezáviděli, ale naopak jim všeho dobrého přáli. Protože ještě pamatuji Terezu Spencerovou, jsem trochu kritický k dámským a dívčím sestavám. Někdy mám pocit, že dávají až příliš často velký prostor televizní zlobě komentátorek a jednostranně zaujatých nemoderujících moderátorek. Vypadá to někdy, že nenávidí všechny ty, kteří si je platí, a ti pak jim to dávají nezdvořile najevo.   

Jejich sdělení bývají také koncipovaná jako zábava nebo horor, a to nemluvíme o televizní češtině, která je oborem sui generis. Ještě horší je pak práce se stále přetrvávající osobní i vizuální animozitu, i informacemi. Skoro rok vysílaný záběr příchodu Vladimira Zelenského k Donaldu Trumpovi upravený tak, aby vznikl dojem, že šlo o přátelské setkání, ačkoliv šlo o dodnes nepřekonanou animozitu. Tak se přece „vrtí psem“ a důsledky toho jsou až příliš často chápány opačně, než arogantní režie zamýšlela. Obraz je nástrojem deformace sdělení, a co se stalo, nedá se odestát.

Diskusní „jílkování“ pak považuji za příkladný televizní „Pláč koruny české“. Je to snad myšleno jinak, ale moje omezená osobní zkušenost je, že dokonce děkuji za svůj věk, který mi dovoluje tvrdit, ze moje setkání se vzpomínkami svých současníku jsou tak dojemná, že mohu společně s nimi říkat nahlas – dneska se tomu už jen směji. Naučil jsem se, díky ČT, sledovat dokonce i zpravodajství bez zvuku, a řekl bych, že ani u takového sledovaného zpravodajství jsem se nikdy nenudil.

Psali jsme:

Komu hráblo? Zbořil o kauze „Putin a pošukové“

Nad rakví spílají nepřátelům. Zbořil těm, kterým Trump zbořil svět

Zbořil o Ukrajině: Jak chcete uzavírat mír, když zbrojní průmysl jede naplno?

„Za nejosudovějších okolností.“ Tehdy se podle Zbořila poučí ti, co plivou na Babiše