Pane doktore, cítíte se více jako Čech, nebo jako Evropan? Prezident Petr Pavel si přeje Spojené státy evropské – tedy úplnou evropskou integraci. A takových je u nás více.
arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A.
Vadí vám, když Petr Macinka říká o oponentech, že jsou ,,méněcenní" ?Anketa
Musím se přiznat, že to mám jednoduché. Narodil jsem se jako Čechoslovák žijící v Evropě, která mi napsala rodný list s bydlištěm v Protektorátu Böhmen und Mähren. Ten byl v dobách mého mládí součástí Hitlerovy Nové Evropy. Hned po válce jsem už žil v Československu a od roku 1960 v Československé socialistické republice. Konečně pak díky nápadům Václava Havla a jeho přátel v Čechách a na Slovensku jsem byl také občanem České a Slovenské federativní republiky a konečně po jejím zmizení z dějin, konečně i v České republice. A protože jsem původem z Hané, dlouhá léta si opakuji, že Morava a Slezsko, není žádné Česko. I když, jak by řekl Karel Poláček, říkám si to jen „v duchu mocným hlasem“.
Tím chci nenápadně naznačit, že sice hranice má náš „státeček“ díky přírodě i nebesům tisíce let neměnné, ale také neustále se bránící pokusům je změnit z vůle všech, kteří se, slovy Karla Hašlera, o něj perou. Přestože jsem žil krátkou dobu v zahraničí, nestalo se mi, že bych to chápal jako emigraci, natož jako exil. A chcete-li, tak „O poměru Čech a Rakouska k říši německé“, známějším pod názvem Psaní do Frankfurtu, uvažuji dodnes jako o inspiraci nikoli v rozměrech celoevropských.
Podobně jako Margaret Thatcher považuji Spojené státy evropské za „ambiciózní projekt“, jehož uskutečnění může generovat podobný chaos jako několik světových názorů a ještě více náboženství. A to vše na poloostrově Evropa, kterou chceme považovat za světadíl, ačkoliv nevíme, kde je jeho východní hranice. Někdo ze staré školy si myslí, že na Urale, u Kaspického nebo Černého moře. Ti dnes nadšení svou blízkostí Ukrajiny váhají, zda by ta hranice nemohla být mezi Slovenskem a Moravou a ti nejodvážnější uvažují o Pražském hradě a jeho historicky nezanedbatelném okolí.
Všímám si, že právě ti, kteří si přejí co nejvíce integrovanou EU, zároveň vítají nadcházející sudetoněmecký sjezd v Brně. Je to náhoda?
Samozřejmě, vždyť je to jejich zbožné přání, často i podporované finančními příspěvky na „sjíždění se“. Pohybují se na stejně pohyblivé „časové ose“, kterou by si mohla dát její obdivovatelka na stůl a nechat si tento nápad patentovat. Nebyla by první ani poslední.
Fotogalerie: - Okamura v Bělehradě
Vždyť to přece začalo první cestou Václava Havla do Bonnu a poklonou prezidentu SRN Richardu von Weizsäckerovi (1984-1994), kterého si v jednom ze svých pokorných projevů spletl s jeho bratrem Ernstem Ulrichem, vědcem a politikem. Neměl si ho však plést s otcem obou bratří, Ernstem Karlem Weizsäckerem (1882-1951), německým diplomatem nacistického režimu, jedním ze spolutvůrců Paktu Ribbentrop-Molotov. Ten je u nás díky dobové německé hagiografii citován jako odpůrce obsazení Československa vojenskou akcí, ale trochu se zapomíná, že navrhoval Vůdci „chemické rozmělnění Československa“. K tomu skutečně došlo, ačkoliv Petr Pithart tento historický fakt dnes považuje za „zradu“ Edvarda Beneše.
Drobný posun posloupnosti dat souvisejících s druhou světovou válkou a se situací po válce, a dnes tedy i po roce 1989, bychom si měli pamatovat. Chemické rozmělnění či rozpuštění stále pokračuje a podle našeho názoru trvá. Proto musí být i současný pan prezident opatrný ve volbě slov a veřejných vystoupeních v zájmu „sudetoněmeckých zemských družin“. Mohla by vyvolat podezření z porušování ústavy a „rozpouštění“ dnes už jen zbytků Československa. A že mají vámi zmiňovaní podobný rodný list, není jistě nic jiného než Minderwertigkeitskomplex, i když je pravda, že v minulosti se z Brna cestovalo raději do Vídně než do Berlína nebo do Mnichova.
Tato „proevropská kohorta“, v jejímž čele stojí expremiér Petr Fiala, se posmívá odpůrcům sudetoněmeckého sjezdu s tím, že jim nevadí Rusové válčící na Ukrajině, ale zato „rozdmýchávají nenávist vůči Němcům“. Jaká je to logika?
Pan bývalý předseda vlády, ačkoliv vystudoval češtinu a dějepis, není důkladný ve shromažďování a kritickém posuzování historických pramenů a literatury. Pracuje s nimi bez větší heuristické přípravy, a proto se mu stává, že svou nedostatečnost musí nahrazovat tituly před jménem a za jménem. A bude-li k tomu příležitost i na táborech lidu v doprovodu unavených dívek působících dnes na poli nedivadelní scénografie. Proto to „rozdmýchávání nenávisti“, které nám připomíná odér Anticharty a který nám až příliš odkazuje na „jazyk jako nástroj třídního boje“.
Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?Anketa
Jak ale hledat logiku u osob či neosobností, kterým jsou city bez rozumu vším a to ostatní ničím? Rusové válčí na Ukrajině, Němci válčili v Rusku a tak to bereme z jedné vody načisto. Kdo nejde s námi, jde proti nám, ale nás nesmí z cesty smést! Rozmělňování pokračuje a jak psal Ivan Vyskočil, kdysi kolega a spoluautor Václava
Za Karla Schwarzenberga zde panovala představa, že šlechta, Rakušané a Němci to vlastně s Čechy mysleli dobře. A že Češi sami jsou zápecníci, kteří se ošklíbají nad „vyspělou Evropou“. Je toto logika oněch „proevropských sil“? Pocit, že se tak trochu stydí za vlastní národ?
Jsme malí, slabí, dosti těchto řečí… napsal Jan Neruda ve Zpěvech pátečních. Dnes už si ani nesmíme pamatovat, že „Z bouřného času jsme se narodili a krok za krokem v bouřných mračnech jdem“.
Poslední verš této básně - „…šíj kloníce jen před svým národem“ dnes znamená pro učitele základních a středních škol zahrávat si s trestním oznámením. Takže Nihil sub sole novum.
Karel Schwarzenberg jistě nebyl takovou autoritou jako mnohé dnes pomlouvané nebo zesměšňované historické osobnosti. Dokonce jsme došli už tak daleko, že je nám doporučováno zapomínat i na české dějiny a klást na piedestal „národní hrdosti“ naopak „národní méněcennost“. Rozpouštění českých dějin tak zdárně pokračuje a z „vyspělé Evropy“ slýcháme častěji než cokoliv jiného Es kommt der Tag! ¨
To nežertuji, ale řekla mi to v dobré víře roztomilá paní v restauraci v Tyrolsku.
Fotogalerie: - Prvomájově proti fašismu
Kdy dojde na slova Adolfa Hitlera nebo Reinharda Heydricha, že Češi „nemají v tomto prostoru co pohledávat“ a že jim stačí vzdělání jen na takové úrovni, aby se uměli podepsat a porozumět rozkazům. Což už je představa, kterou kdysi opustila císařovna Marie Terezie. Ale jen proto, že války, které vedla, potřebovaly český kanónenfutr.
Dnes nám tuto výchovu nahrazují ČT a TV CNN Prima, které nás zásobují morbidními příběhy ze života Adolfa Hitlera a jeho okolí. Pro propagaci německého nacismu, nenávisti vůči Židům a militarismu neudělal nikdo v posledních dvou třech letech víc. Soudy s vydavately militarií, a před léty Hitlerova Mein Kampfu, jsou ve srovnání s rozsahem úsilí této TV produkce více než směšné. Ano, s pomocí této trestněprávně postižitelné, ale nestíhané propagandy, jsou slova Filipa Turka o příživnících a parazitech nesrovnatelně nevinná. Až se zdá, že vzpomínané rozmělňování českého státu i v jeho okleštěné podobě stále pokračuje.
Český diplomat Rudolf Jindrák jako očitý svědek tvrdí, že Václav Havel po revoluci sliboval sudetským Němcům možnost vrácení občanství nebo dokonce i majetku. Věříte tomu?
Ano, to interview s Rudolfem Jindrákem jsem viděl, pozorně poslouchal a srovnám-li je s jinými prohlášeními Václava Havla a jeho kdysi přátel ze skupiny okolo časopisu Tvář, jsem schopný o něm uvažovat jako o realitě odpovídajícím. Zároveň si ale ještě pamatuji, že nikoli příliš vážená tiskovina Špígl citovala v roce 1995 předvolební řeč Václava Havla, který v ní naopak tvrdil, že tzv. Benešovy dekrety, správně státní dekrety vydávané vládou a stvrzované dočasně platícím podpisem prezidenta Edvarda Beneše, mají trvalou platnost a vracení občanství a majetku nelze jednat, protože by to porušovalo zákony vztahující se k restitucím a privatizacím k termínu 25. února 1948. Bylo to tehdy překvapení, které nedává logiku, ale ověřovat je je práce pro historiky, kteří snad někdy o tuto nikoli marginální řeč Václava Havla budou mít zájem. Jeho životopisci o tom nic neříkají, protože si myslí, že už vše odešlo do propasti nepaměti . Ale stává se, jak říká klasik, že někdo vytvoří situaci, odejde od toho a ani neví, že vytvořil situaci.
Kdybyste mohl něco změnit v našich vztazích s Němci, co by to bylo?
Snad by stačilo rozšiřovat středoškolské znalosti dějin Svaté říše římské, věnovat se trochu víc vývoji českého a německého jazyka, naučit se, jak to bylo od dob Martina Luthera s němčinou a u nás s Dalimilovou kronikou. Ale třeba i to, kdo to byli Germáni podle Strabóna a jeho Geografiky a Tacitova O původu, poloze a mravech lidu germánského) a tedy Germáni, Alemani, Tedesco a Němci. A proč zrovna Dalimil tvrdí, že Němci Čechům vždy nedobrého činí a proč tedy Němce potkáchu, nosu mu uřezáchu.
A třeba i jako to bylo s německým nacionalismem po roce 1848 a kdy a kde se používá pojmenování Deutschland, die Deutschen. Jak souvisela germanizace pohraničních oblastí Čech, Moravy a Slezska v 19. stol. s industrializací a z jakých důvodů se poněmčovali Židé – jinak ve městech, jinak na venkově.
Společně by se mohly oba národy setkat u Regensburu/Řezna na Walhalle, kde kromě panovníků různých německých dynastií jsou i další pozoruhodné postavy od brněnského Gregora Mendela po Matku Terezu a Konráda Adenaura. Tato „Apoteóza Němectví“, předcházející Muchovu Apoteózu Slovanstva (slovy Jiřího Přibáně, dnes ústavního soudce ČR) o necelé století, by mohla posloužit jako studijní materiál více než mnohoslovná výřečnost současných komentátorů a objevitelů pozdní osvěty.
A jak se nám objevilo na AI – Pravda vítězí, a proto ji necháváme startovat poslední.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Líbil se vám článek?
