Zbořil rozjíždí volební týden. Kdo bude na konci klepat u Babiše?

29.09.2025 20:29 | Rozhovor

ROZJEZD ZDEŇKA ZBOŘILA ANO si od roku 2013 vybudovalo stranické struktury a do nich dosadilo aparátníky v dobrém i špatném slova smyslu. Naučili se televizní hašteřivosti, vyjmenovává Zdeněk Zbořil, kdo je favoritem letošních voleb. Kdo s ním bude vytvářet koalici, o tom se necháme překvapit, ale Zbořilův historický exkurz dokládá, že v české politice si lze představit cokoliv.

Zbořil rozjíždí volební týden. Kdo bude na konci klepat u Babiše?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Politolog Zdeněk Zbořil

Pane doktore, nastal nový fenomén. Protesty předem proti tomu, jak dopadnou volby a co bude po nich. Zastánci opozice protestují proti tomu, že do výsledků zasáhne prezident, a Milion chvilek protestuje proti výhře opozice. Jaký dojem to na vás dělá?

Je to vlastně jednoduché. To, co se stalo zřejmě nezamýšleným vedlejším produktem Fialovy vlády, je všeobecná ztráta důvěry nejen ve způsob spravování věcí veřejných. Ale také a zejména nedůvěra k osobnostem, které se touto správou, někdo říká vládnutím, věcí zabývají. Zvykli jsme si přísně oddělovat vládní politiku od politiky opozičních stran, a to v jejich nejhorší podobě. V boji o moc jako válce jedněch proti druhým, jako válečnému stavu, kterému je třeba leccos obětovat. Zejména pak ty, kteří s těmi druhými nesouhlasí.

Je jedno, jde-li o boj jedné společenské třídy proti druhé, boj politických stran na půdě Parlamentu, kde má docházet k jednání o věcech veřejných a k porozumění ve prospěch celé obce. A pokud to není možné, nekonat rychlá rozhodnutí, která postrádají budoucnost. Výsledkem politické diskuse mezi politickými stranami, ve skutečnosti mezi občany sdruženými do skupin podle potřeb a zájmů, pak je boj na život a na smrt.

Tuto frázi zde nepoužíváme v nadsázce, ale jako popis reality, ve které se dnes už doslova jedná o život pánů i kmánů. Rodí se strach z budoucnosti jedněch i druhých. K povolebním dohodám dochází jen ve věcech marginálních osobních zájmů, ale i ty přerůstají v zájmy životní.

Svářející se strany přátel a nepřátel pak přirozeně hledají autoritu, která by mohla být odpovědná za všechno dobré i zlé. Může to být pro někoho tatíček Masaryk, pro druhého Edvard Beneš, kteří už byli nominováni jako hlavní protagonisté československého politického divadla. Podobně vstoupili do historie i hlavy socialistického státu a svoji roli stále ještě hrají čtyři poslední prezidenti České republiky. A protože občany trápí nejistota, koho mohou činit odpovědným za svůj úspěch nebo neúspěch, hledají už teď, na koho by svůj neúspěch mohli pověsit jako obnošený havelok.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Jaroslav Polanský

Eva Decroix, Ph.D., MBA byl položen dotaz

Opravdu je podle vás horší Babiš než Okamura?

Vy byste čistě teoreticky raději spolupracovala s SPD než s ANO? Vím, že nechcete spolupracovat ani s jedou ze stran, ale vaše tvrzení, že je zlo Babiš a ne Okamura mě překvapilo. A co přesně myslíte tím zlem? Děkuji za vysvětlení. Ptáčková

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Pavel může zdržovat 4 roky. Toto udělat proti.“ Česko by mělo vědět

4:44 „Pavel může zdržovat 4 roky. Toto udělat proti.“ Česko by mělo vědět

Analytik Štěpán Kotrba v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz soudí, že hra na sestavování vlády se dá …