Pane doktore, o víkendu jsem přemýšlel nad summitem NATO. A nemohu se ubránit určitým rozpakům z toho, že největším úspěchem politika je, když mu podávají ruce americký prezident nebo jiní státníci. Tuto hru hrál jak Petr Pavel, tak Andrej Babiš. Opravdu se tímto má měřit úspěch českého politika?

Pane Polanský, jistě nejste sám, kdo se nad takovou maličkostí, která přerostla do velikosti téměř monumentální zuřivosti pozastavuje. Avšak dohady, jak to bylo s podáním ruky Donalda Trumpa Andreji Babišovi, jsou vlastně zbytečné. Kdo nemá krvavé oči, které vidí, co jiní ne, jistě si všiml, že Andrej Babiš stál na konci jedné řady trčících politiků a političek, a že potřásl rukou českému premiérovi zcela spontánně. Snad si i ti nejzuřivější investigativci všimli, že americký prezident podal ruku tomu poslednímu, a proto se můžeme domnívat, že by potřásl rukou komukoliv, kdo na takovém místě stál, protože byl rád, že má tento nehygienický obřad za sebou.

Mnohem zajímavější bylo vystoupení generálního tajemníka NATO Marka Rutteho, který neustále připomínal „nerozbornou jednotu“ Severoatlantické organizace i „v indickém Tichomoří“. Pro nás starší bylo zajímavé, že dokonce zmínil „ocelovou jednotu“ této organizace, což nám, kterým ještě bylo dovoleno vyučit se ruštině, připomnělo, že ocel se řekne „stal“. A že jméno jednoho z nejslavnějších komisařů už v ilegalitě bylo Stalin. Jeho hagiografové to dávali do souvislosti s jeho tvrdostí a neústupností.

Proto šetříme s ironickými poznámkami a upozorňujeme jen na to, že když má nějaká firma na svém vývěsním štítě uvedeno, že je jednotná a „nerozborná“, musíme se obávat, aby tomu nebylo právě naopak.

Proto přehlédněme dětinskost dohadování se, kdo je blíž nebo dále od pramene své velikosti a dopřejme Hradu trochu zábavy, když už jim nestačí ani našimi médii tak temperamentně propagovaná „pařba“ v Karlových Varech. A pokud se Hradu nepodařilo prodat tuto žabomyší válku jako náhradu za podání ruky odpudivé osobnosti, pak mu přejme, aby se mu to povedlo někdy příště.

Proč občané nevyžadují po svých politicích, aby se aktivně brali za zájmy republiky i za cenu, že se na ně budou cizí státníci mračit? Povolnost a konformismus – je to, co lidé chtějí vidět?

Je to opravdu na pováženou, jak často si někteří čeští politici a političky všímají toho, jak velkou hanbu, hanbu nebo slávu, slávu někdo z nich způsobí v zahraničí. Mohu je ujistit, díky svým osobním zkušenostem, že tomu tak není. A že dá někdy hodně práce vysvětlit, kdo jsme a odkud přicházíme. A když se mne jednou korejský obchodník v Soulu zeptal, odkud jsem, a já odpověděl, že z Československa, rozzářil se a řekl: Navrátilová, Havel, Poborský.

Dokonce i takový znalec českých poměrů, jako je Donald Trump, se jednou zmínil o „Československu“ jako o krásné zemi s vysokými horami, kam se často jezdí lyžovat. Asi to byla nostalgická vzpomínka na jednu ze svých žen Ivanku Zelníčkovou Trumpovou, ale že by mu stálo za to kvůli tomu běžet potřásat rukou nějakému generálovi nebo civilovi, to by mne ani ve snu nenapadlo.

Vzpomeňme si třeba na vystoupení Václava Havla v americkém Kongresu, které se dodnes považuje za Havlův politický úspěch. Hollywoodská star Paul Newman to tehdy komentoval, že byl rád přitom, když Havel, který „také tak trochu patří do naší společnosti“, to s těmi kongresmany dokonale „zkoulel“. A jiný americký politický komentátor se ptal, zda někdo v Kongresu porozuměl heideggerovskému Havlovu sdělení, že vědomí předchází bytí, a pochyboval o tom, že tato slova padla na úrodnou půdu.

Samozřejmě zejména voliči opozice by řekli, že jsme malá země a musíme být „dobrým partnerem v NATO a EU“. Fialova vláda to předváděla až okatě. Necítíte v tom takový odér dob minulého režimu, akorát na jinou světovou stranu?

Před Velkou sametovou se tvrdilo, že v kanceláři generálního tajemníka strany bylo sice několik telefonů, ale jeden byl známý tím, že to bylo jen sluchátko. To měla být přímá linka do Kremlu a tímto přístrojem se neodpovídalo.

Dnes je to podobné a někdy se zdá, že mnozí partneři naší politické elity ani nevědí, že tomu už zase tak je. Je to opravdu jakýsi závan české malosti, který je chorobným projevem dvou obcí, které naši předkové nazývali Kocourkovem a Hulvátovem. A to tak oblíbené „registrované partnerství“ s NATO a EU může být postiženo, jistě už nikoliv jen výjimečně, nakažlivými chorobami takovým partnerům zvlášť nebezpečné.

Fotogalerie: - Novela stavebního zákona

Každopádně boj mezi prezidentem a premiérem pokračuje i po summitu. Babiš řekl, že prezident vede kampaň za své znovuzvolení a on mu s tím nebude pomáhat prostřednictvím nějakých pravidelných schůzek. A že vláda má na věci jiný názor než prezident. Schvalujete takový přístup?

Pan prezident Pavel se rád navštěvuje s různými lidmi, kterých si zřejmě váží. Jistě se mu dá věřit, že upřímně zve na Hrad a mezi své blízké obě finalistky letošního Wimbledonu, na jejichž historickém úspěchu se sice nepodílel, ale rád se trochu jím nechá ozářit. Sice se zřejmě na jejich finále nedíval, alespoň podle zpráv, jak bylo pro něho náročné toulat se mezi galerkou Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Kdysi začínal s Petrem Fialou, Mirkou Němcovou a dalšími protagonisty ODS u řeporyjského starosty Pavla Novotného, dnes už je systém hradních sebeprezentací vypracován do větších detailů.

To ale ještě neznamená, že pozvání pana prezidenta musí být radostně akceptováno. Asi by si ho mohl vynutit prostřednictvím Ústavního soudu, ale možná by tento triumvirát tří bývalých členů KSČ, kteří jsou důkazem personální kontinuity s minulým režimem, nedělal dobrý dojem.

A to zde nemluvíme o odborné nezpůsobilosti rádcovského okolí pana prezidenta. Protože k setkávání je třeba souhlasu všech stran a nelze těmto stranám jen rozkazovat, raději bych to panu prezidentovi nedoporučoval. Naštěstí nejsem a nikdy jsem nebyl politik, a tak mne nikdo na Hradě nemusí brát vážně a řídit se jen v rámci svých povinností konstatováním - přišel jsem, viděl jsem a proto nařizuji!

Fotogalerie: - Jednání sněmovny

Veterán českého veřejného prostoru Michael Žantovský řekl, že Pavel je vůči vládě „morální opozicí“. Co si pod tím představit?

Snad jenom, nebo především jenom, mravní hodnoty Michaela Žantovského. Jejich cesta vedla různými složitými zákoutími doma i v zahraničí, a tak má právo něco takového tvrdit. Dokonce i když nevím, zda je to pravda, když za svoje poradenské služby na Hradě není placen. Ale pokud je, pak je to jen a jen „výrok ve mzdě“.

Když už jsme u té kampaně pro prezidentské volby: Jakého kandidáta by měla vláda postavit proti Pavlovi, aby se takový kandidát nejen „zúčastnil“, ale měl i šanci vyhrát?

Jak víme, nejen z amerického volebního prostředí, ale i ze sousedního Slovenska, a konečně i z České republiky, stvořit toho nejlepšího je otázkou několika měsíců, ne-li týdnů. Prostředky instalace nového nebo reinstalace starého prezidenta stejně tak jako prezidentky, jsou různé. Na Slovensku se ukázalo, že mohou být i velmi dramatické a že jejich použití může být i životu nebezpečné.

Problémem by mohlo být, kdyby dosavadní prezident, který je v současné době adorován jako kult téměř náboženský a služba jemu je idolatrií, z nějakých důvodů nemohl naplnit svá současná přání. To by s sebou neslo další problém. Obvykle je takový symbol nebo osobnost proměnlivá do stejného typu kultu a jeho modloslužebníků. A tak se, alespoň pro tentokrát, vyhněme spěchu, protože jak víme, už od pozdního středověku – všeliké kvaltování jenom pro hovádko dobré jest.

A upřímně, sice postaru, ale přesto, konstatujme, že nejsou lidi!

PhDr. Zdeněk Zbořil (*1938) vystudoval historii, indonesistiku a politologii na FFUK v Praze (1967, 1968, PhDr. 1992) a v letech 1969-1971 a 1992-2004 zde přednášel, na Ústavu indologie, dějiny zemí indonéského souostroví a jihovýchodní Asie. Studuje moderní politické dějiny (19. a 20.stol.) a komentuje mezinárodně politické aktuality a mezinárodní vztahy.

Psali jsme:

Slyšeli jsme správně. „Babišova smršť na Pavla nekončí. Už je jasno.“

Babiš přitvrdil proti prezidentovi tak, že se ozvala i zamčená Nerudová

„V dnešní době by se necítil dobře.“ Pavel si vzal do úst Havla

V Rusku nečekají, že Trump zastaví válku. Profesor přišel s odhalením