Před blížícími se senátními volbami ožívají debaty o postavení Senátu, a zda jít k volbám.

Jsou státy, které mají jednokomorový parlament – Maďarsko, Slovensko, Dánsko, Švédsko a jiné dvoukomorový – Polsko, Rakousko, Nizozemí. Ovšem platí zde Werichovo úsloví: Když už Senát je, tak má koukat, aby byl co k čemu. Smysl má, že skupina senátorů může podrobit vládou prosazený zákon kontrole Ústavního soudu. Rovněž smysl má vazba senátorů volených v konkrétním obvodě, zpravidla ve velikosti okresu, na místní obce a spolky. Senátor může fungovat i jako zástupce obcí v parlamentu. Již Tomáš G. Masaryk a Karel Čapek byli zastánci drobné práce, tehdy se tomu říkalo pragmatismus. Více než spory o politická prohlášení, které za rok nebudou zajímavé, je důležitá soustavná činnost na zlepšení práva u nás a že je, co zlepšovat.

A co je ta masarykovská drobná práce dnes?

Hitem politického boje před pár lety bylo zavedení kontrolních hlášení. Ať již je jejich daňový přínos jakýkoli, původně vládou protlačená verze byla velmi zatěžující především pro malé podnikatele. Skupina senátorů vedená moravským senátorem Ivo Valentou dala návrh Ústavnímu soudu na posouzení jeho ústavnosti. Část zákona skutečně Ústavní soud zrušil a i pod vlivem tohoto přístupu senátorů vláda sama nakonec učinila určité změny nejen v kontrolním hlášení, ale i elektronické evidenci a daňovém řádu, které alespoň částečně proti původní vládní verzi snížily byrokratickou zátěž malých podnikatelů. Malý podnikatel je v neskonale horší pozici. Věnuje se své práci a po večerech musí řešit neproduktivní administrativní zátěž. Velké podniky na to mají specializovaná pracoviště nebo účetní a daňové poradce. To si živnostník nemůže dovolit, nemá na to. Proto jakékoli snížení byrokratické zátěže je pro něj zásadní, byť to bude cesta drobných kroků. A méně byrokracie přivítají všichni, nejen podnikatelé.