Co jsou hlavní příčiny směřování Evropy k multikulturnímu obohacování společnosti v jednotlivých státech a s ním související podpory migrace z méně vyspělých zemí světa na starý kontinent?
Motorem tohoto směřování k multikulturalismu jsou samozřejmě kulturní elity, protože instinkty většiny lidí jsou přirozeně namířeny proti cizím vlivům, a jestliže jsou navíc tyto cizí kultury násilné, pak je lidový odpor proti nim o to silnější. U kulturních elit můžeme pozorovat romantickou náklonnost k barbarům již od 18. století, jak vidíme na příběhu Robinsona Crusoa nebo na představě Jeana-Jacquesa Rousseaua o ušlechtilém divochu.
Navíc se nacionalismus zdiskreditoval první světovou válkou a odpor proti jiným etnickým skupinám druhou světovou válkou. Za náklonností k migrantům stojí pozitivní emoce: touha po rovnosti lidí, odpor proti rasismu, špatné svědomí z výstřelků kolonialismu a snaha dát všem bližním stejnou šanci. Bohužel se tyto pozitivní emoce v moderní politické korektnosti zcela odpoutaly od racionálního přístupu a ztratily kontakt s realitou.
Odkud se ta politická korektnost, která ovládla Západ a znemožňuje pojmenovávat věci pravými jmény, vzala? Kdo z této přetvářky, kterou hra na politickou korektnost je, profituje a v zájmu koho k ní tedy dochází?
Stejně jako je to s pádem Římské říše, tak i vznik politické korektnosti a ochabnutí Západu má mnoho důvodů. Asi k tomu přispělo i to, že náboženství přesných pravidel bylo nahrazeno rozmlženým humanismem. Exaktní vědy jsou na univerzitách zatlačovány společenskými pavědami, které může studovat každý a jejichž absolventi pak ve společnosti rozhodují. Humanitní elity posilují svůj vliv v politice a médiích, a tak získávají moc, kterou by v racionálně fungující společnosti nezískaly. Zmíněné elity bohatnou, a další magnáti je podporují buď z přesvědčení, anebo kvůli byznysu a z oportunismu. Globalismus byznysu pomáhá.
Moc elit roste s utužováním byrokracie, centrálního řízení a přerozdělování; Trump to nazýval byrokratický močál, který je třeba vysušit. Finanční podporou migrantů a svévolně nadefinovaných menšin získávají elity voliče. Důležitým faktorem v oslabování Západu jsou stále dostupnější a legálnější drogy, které dále rozmazávají myšlení těch, kdo společnost řídí. Vlastenectví vyšlo z módy, ale myšlenky socialismu zůstávají přes odstrašující příklady stále populární.
Všechny rozkladné tendence byly podporovány podvratnými akcemi Sovětského svazu hned od jeho vzniku. Tyto akce, nazývané jejich tajnými službami „aktivní opatření“, byly dobře popsány například uprchlým agentem Jurijem Bezmenovem v americké televizi v symbolickém roce 1984, a pak podrobněji po pádu komunismu třeba Sudoplatovem nebo Mitrochinem. Dnes v těchto akcích pokračuje Rusko a Čína – oni si přejí oslabení Západu.
Evropská unie se stala jednoznačným předvojem lidstva v boji za ochranu klimatu. Jak tohle její úsilí hodnotit ve světle toho, že její obyvatelstvo tvoří cca 6 procent světové populace a jeho vliv na klima je tak v řádu jednotek procent celosvětového dopadu?
V roce 1914 byla Evropa předvojem lidstva v bratrovražedném boji, v roce 1938 byla Evropa předvojem lidstva v appeasementu vůči diktátorovi. V obou případech byla Evropa po svých chybách a po následných tragédiích, které postihly celé lidstvo, nakonec zachráněna Spojenými státy. Po zvolení Trumpa prezidentem a po odstoupení Spojených států od Pařížské klimatické dohody se zdálo, že nás od našich chyb opět zachrání ten bájný americký kovboj. Ale kovboj je mrtev a my jsme zůstali sami se svou neschopností bránit se vlastním elitám.
Odborníci i statistiky jasně říkají, že hladiny oceánů rostou nejpomaleji za posledních 14 tisíc let, že za posledních 150 let nevzrostl počet hurikánů ani jejich síla, že není více sucha a že oxid uhličitý má daleko menší vliv na růst teploty, než tvrdí klimatický panel Organizace spojených národů. Navíc odborníci jasně říkají, že růst teploty v lidské historii měl vždy pozitivní vliv, protože vede k vyšším srážkám, k větším výnosům, k lepšímu zdraví a k méně konfliktům ve společnosti.
Ale i kdybychom chtěli současnou příznivou klimatickou situaci zvrátit, například nesmyslným urychlením nástupu doby ledové, nepodařilo by se nám to ani kdybychom život v Evropě úplně zastavili. Sebevražedné kroky, jako jsou zavírání uhelných a jaderných elektráren, zrušení aut na benzin a zastavení spotřeby masa, na klima vliv mít nebudou, ale potěší ekonomické konkurenty Evropy včetně Indie, Ruska a Číny.
Kam tyto zmíněné trendy mohou Evropu zahnat, a to z nejrůznějších pohledů, jako je struktura obyvatelstva, nekontrolovaná migrace, oslabování vlivu původní kultury, ekonomické zaostávání za světem v důsledku zavádění přísných ekologických pravidel do všech oblastí lidské činnosti?
Zatím se nezdá, že by se nějaký stát proti vnucovaným změnám vzpíral. Německo je předvoj v klimatu i v migraci, a ostatní se krčí a doufají, že se to snad přežene, jako se přehnal německý nacismus. Nebude-li však v USA zvolen rozumný prezident, a neodejdou-li další státy z Evropské unie jako odešla Británie, stane se z kolébky moderní západní kultury socialistický svaz s menšími občanskými právy a nižší životní úrovní, než má dnes.
Ekologické náklady, byrokracie, podpora menšin, nástup islámu a vysoká zločinnost mohou vést k vyšší emigraci původních Evropanů do USA, protože tam asi stále zůstane více svobod než v nové Evropě. Tím se výměna obyvatel dále urychlí. Jestli se navíc Evropa ještě více odpoutá od Spojených států, klesne její vliv ve světě na historické minimum.
Jak se může v Evropě vyvíjet soužití původní, na křesťanských základech vychované, populace s převážně muslimskými migranty? Naplní se myšlenka na ovládnutí Evropy islámem, kterou už před půl stoletím předvídal tehdejší alžírský prezident Houari Boumédiénne svým výrokem: „Zalidníme Evropu našimi dětmi. Porazíme bezvěrce dělohami našich žen“?
V západní Evropě se myšlenka na ovládnutí Evropy islámem již naplnila. Koho by napadlo před půl stoletím, že v roce 2016 muslimové uříznou knězi hlavu v kostele nebo v roce 2020 učiteli před školou. Koho by napadlo, že v pařížském divadle Bataclan zabijí v roce 2015 muslimové 130 diváků.
Původní populace vychovaná na křesťanských základech se nezdá schopná obrany. Koho by napadlo před 30 lety, že v roce 2018 sestoupí v brněnském divadle Ježíš z kříže a znásilní muslimku, načež si jiná postava vyjme z pochvy státní vlajku. Koho by napadlo, že toto představení dokonce někteří křesťanští činitelé pochválí, jelikož prý „provokuje k myšlení“.
Jaké hlavní poučení by si mohla vzít Evropa od Izraele, což je nejen země, kde žijete, ale především stát s hodně početnou muslimskou menšinou?
Izraelští Arabové jsou po desítkách let života v demokratické zemi sice nejcivilizovanější mezi všemi Araby na Středním východě, ale přesto je násilí obtížně oddělitelnou součástí jejich kultury. Rodinná čest vede k častému vraždění dcer a manželek. Během oslav se zuřivě střílí do vzduchu, takže v arabských městech jsou náhodně zastřelené ženy a děti v bytech na denním pořádku. Arabské strany jsou buď islamistické, nebo komunistické. Jejich politikové i občané se těší všem výhodám včetně vysoké životní úrovně, nejlepšího zdravotnictví, a dokonce pozitivní diskriminace, ale ke státu loajální nejsou.
V místě mého bydliště u města Beer Ševy žijí beduíni, dříve kočující Arabové. Živí se nejen prací, ale i výpalným a podporami. Žádná stavba se zde na jihu neobejde bez beduínské „ochrany proti náhodným škodám“. Mají až čtyři manželky, které si přivážejí ze zahraničí. Proto mohou mít i 40 dětí. Jejich manželky i jejich děti berou podpory a přídavky. V padesátých letech bylo zde na jihu asi 5 tisíc beduínů, a protože se jejich počet zdvojuje každých 12 let, vzrostl jejich počet za 60 let na 160 tisíc.
Jaké nejmarkantnější změny ve Státě Izrael pozorujete od té doby, co jste se v něm usadil?
Žiji na jihu Izraele 20 let, a pozoruji, že mizí volná půda, beduíni systematicky vše zabírají a u levicových soudů se jim vždy dostane ochrany. Jejich náboženská radikalizace roste s jejich životní úrovní a s jejich počtem. Ženy mají stále častěji burky, mešity rostou jako houby po dešti. V městečku Chúra, které je na dohled od mého bydliště, vedli učitelé své žáky k obdivu pro ISIS a někteří se k Islámskému státu přidali.
Ani vynikající izraelské bezpečnostní síly nemohou zabránit politickým akcím, jako bylo nedávné utlučení džogující ženy kamenem, nebo nepolitickým akcím, jako bylo nedávné znásilnění desetileté holčičky. Kriminalita, korupce, chaos, nenávist a politika jsou v arabské a muslimské kultuře neoddělitelné. Takže i izraelští a palestinští Arabové mají podle mě blíže k africké džungli než k evropské demokracii. Evropským státům bych řekl, že islám je rakovina, a že v každém ilegálním muslimském migrantovi je třeba vidět metastázi.
I když jsou přístupy k ochraně klimatu, k migraci, k multikulturní společnosti stejně jako politická korektnost dominantní ideologií a oficiální doktrínou EU, která je vnucována běžnému občanovi, určitě nezanedbatelná část populace se s tímto myšlením neztotožňuje, což Evropu rozděluje. Je vítězství zastánců této ideologie nad jejími odpůrci definitivní a vyhovuje světovým velmocem, jakým směrem se politicky korektní, multikulturní a za ochranu klimatu silně bojující Evropa vydala?
Nejen v Evropě, ale asi na celém Západě jsou lidé rozděleni na ty, kdo převažují v médiích, soudech a bezpečnostním aparátu, a na ty druhé. Ti první představují aktivní menšinu, která drží páky moci. Chci doufat, že jejich vítězství nad většinou není definitivní. Snad se podaří skutečné pravici z řad těch druhých alespoň někde v Evropě zvítězit a přesvědčit celý Západ včetně Spojených států, které snad jsou stále ještě největší velmocí, že současná cesta nakonec prospěje jen těm velmocem, které jsou nepřáteli Západu.
Ideologie EU by byla zcela jistě blízká prvnímu českému prezidentu Václavu Havlovi, stále ještě ikoně mnohých Čechů. Vy jste v roce jeho nedožitých osmdesátin, v roce 2016, napsal pro server Neviditelný pes obsáhlý článek, v němž jste na faktech dokladoval, jak to bylo ve skutečnosti s jeho opěvovanou morálkou. Pamatuji se, že jste od jeho fanatických obdivovatelů sklidil hodně nemilosrdnou kritiku. S jakým záměrem jste článek psal? Copak jste mohl čekat, že jeho zbožňovatele můžete čímkoli přesvědčit, že Václav Havel nebyl totožný s mediálním obrazem, který se o něm vytvořil?
Sám jsem si Havla v době komunistické normalizace velice vážil, i když jsem tenkrát nechápal, proč mluví v Chartě 77 o dialogu s komunisty. Po pádu komunismu jsem narazil na několik knih, jež obsahovaly střípky informací, které dohromady dávaly odlišný obraz než ten oficiální. Šel jsem do hloubky, a i v knihách jeho životopisců jsem objevil Havla jako člověka bez morálky. Pochopil jsem, že ne náhodou Havel umožnil komunistům beztrestné ukončení jejich diktatury, a to jsem chtěl v článku sdělit. Chtěl jsem se vyhnout obvinění z pomluv, a tak jsem ve svém pojednání o jeho rodině a životě téměř za každým tvrzením odkazoval na zdroj včetně čísla stránky.
Přes dokonalou dokumentaci svého článku jsem se nevyhnul odsouzení a pod tlakem různých lidí včetně bývalých komunistů byl článek stažen za několik hodin. Přesto se Parlamentní listy tenkrát nebály můj text citovat. Nikdy bych nechtěl uškodit, ať již významnému politiku nebo bezvýznamnému člověku, pomluvou nebo neověřeným drbem, ale věřil jsem každému slovu svého textu. Cenzoři však neradi diskutují. Mým záměrem nebylo urazit nebo udělat senzaci. Chtěl jsem ukázat, že Havel uškodil a že nekritický obdiv k němu není na místě.
Není to tak, že každý člověk se musí k někomu upnout, a když není věřící, tak volí symboly jako Lenin, Marx, Havel a podobně?
Zcela s vámi souhlasím. Jedno z prvních přikázání v Desateru zakazuje věřícím udělat si modlu, ale nevěřící smějí modly mít a taky je mají. Nietzsche řekl „Bůh je mrtev“ a sám se stal modlou svým obdivovatelům, aby byl postupně vyměněn Leninem a Marxem a dalšími, jako byli maoismus podporující filozofové Jean-Paul Sartre či Michel Foucault, kteří si hráli na hrdiny, když se v roce 1968 účastnili v Paříži se svými studenty pouličních nepokojů.
Hrdina LGBT komunity Foucault byl prvním slavným člověkem, co zemřel na AIDS – bylo to v symbolickém roce 1984. Než zemřel, úmyslně nakazil smrtelnou chorobou mnoho lidí. Nedávno byly zveřejněny vzpomínky jeho současníka na to, jak Foucault znásilňoval děti v Tunisku, když tam v šedesátých letech pracoval. Zmínění filozofové se hrdě definovali jako ateisté.
Napadá mě, že největší vědci, jakými byli třeba Descartes, Pascal, Leibniz nebo Gödel, považovali víru za slučitelnou s vědou, a dokonce pracovali na logickém důkazu existence Boží. Dnešní populární filozofové však považují své humanitní pavědy za nekompatibilní nejen s vírou, ale i s klasickou morálkou, kterou považují za přežilou. A to je ten problém dnešní společnosti, že elity, co ji vedou, pohrdají jak logikou, tak morálkou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
