Minulý týden jsem se vás tázala na to, co si myslíte o zlobě politiků, kteří spílali zpěvačce Lucii Bílé za to, že vystoupila jako host na turné ruského armádního pěveckého sboru Alexandrovci. Zmínila jste k tomu kromě jiného, že tento ansámbl sice bývával symbolem minulého režimu, ale je již pětadvacet let po revoluci, a tak dnes soubor posuzovat z politického úhlu je už mylné. Jenže mezitím se debaty okolo Alexandrovců pěkně rozkošatěly. A kritiky vůči dalším zpěvákům, jako jsou Helena Vondráčková či Michal David, kteří si s Alexandrovci na jejich turné taktéž zazpívali, nebraly konce. Co tomu říkáte?

Ona ta debata okolo nebyla zbytečná, je docela zajímavá a ukazuje na určitý společenský jev. Navíc umělci – a to jsem řekla také pro pořad 168 hodin – jsou jen umělci, kteří myslí především na svůj osobní úspěch a kariéru. Takže oni se nějakým politickým pozadím asi vůbec nezabývali, prostě je nenapadlo přemýšlet nad politickými souvislostmi. Možná že se v této věci chce po nich příliš mnoho, neboť Alexandrovci působí jako veliké a rozsáhlé těleso, mají na svých koncertech velkou návštěvnost, takže pro naše umělce, kteří s nimi vystupují, je to jen součást jejich kariéry a úspěchu.

Vůbec tak nepřemýšlejí ani nad tím, že Alexandrovci vlastně zpívají v armádním, což jsem doteď nevěděla ani já, protože jsem se o ně nijak nezajímala. Nevěděla jsem tak, že jsou součástí armády a že jsou součástí nějaké propagandy. Čeští zpěváci to asi berou tak, že už je jiná doba, že už není doba nesvobody a že si mohou z profesionálního hlediska vybírat, s kým chtějí pracovat. Abych ale upřesnila – podle mě umění nemá sloužit žádné armádě, ani východní a ani západní s výjimkou druhé světové války, kdy to bylo povzbuzení proti nacismu. Umění nemá prostě sloužit ideologii. Ovšem ani Vondráčková, ale ani Eva Urbanová s Lucií Bílou, ba dokonce ani Karel Gott to zřejmě vůbec takto nevnímají.