Rozhodnutí Britů o odchodu z Evropské unie vyvolává stále obavy z dopadů pro Velkou Británii i Evropskou unii. Překvapilo vás, jak se Britové rozhodli?

Asi čtrnáct dní před Brexitem jsem si myslela, že hlasování bude těsné, ale že výsledek vyzní pro ty, kteří chtějí v Evropské unii setrvat. Čím více se blížilo to rozhodnutí, začínala jsem se bát, že Británie odejde. A to proto, když jsem slyšela, co vzkazují do Velké Británie evropské veličiny jako Jean-Claude Juncker nebo Martin Schulz. A říkala jsem si, co bych dělala, kdybych byla Britem a slyšela takové vzkazy jako třeba ten, že s dezertéry se nikdo nebude bavit. Uvědomila jsem si, že by ustoupil rozum emocím a šla bych jako sebevědomý člověk a reprezentant nějaké země hodit hlas pro odchod. A tehdy už jsem se začala trochu bát. V noci 23. června, kdy probíhalo ve Velké Británii referendum, jsem nespala, sledovala jsem různé televizní kanály, britské i jiné, kde nabíhaly výsledky hlasování z jednotlivých okrsků. A kolem třetí hodiny ráno se ukazovalo, že k Brexitu dochází. Měla jsem smíšené pocity, že z Evropské unie odchází země, která přicházela s racionálními návrhy a která tlačila na to, aby byrokracie byla omezována, a zůstávají země, které, jak teď slyšíme, hodlají naopak Evropu posilovat třeba i prostřednictvím společné měny apod. Britské referendum vůbec nemíním komentovat, protože ctím, že to je vnitřní rozhodnutí země, my musíme srazit podpatky a říci, takhle se lidé rozhodli a přes to nejede vlak. Ale je mi velmi líto, že Británie odchází.

Vy tedy nepatříte k části ODS, která se raduje z odchodu Velké Británie z Evropské unie, protože to považuje za začátek rozpadu evropského společenství, které neustále kritizuje a proti němuž bojuje? Jaké nálady v ODS podle vás převažují? Je mi jasné, že statistiku nemáte.