Elitní diplomatka Eva Filipi po výraznou část své kariéry sloužila České republice na velvyslaneckých postech především v arabských zemích. Působila jako velvyslankyně v Turecku, Libanonu a Sýrii. V posledně jmenované destinaci v nejvyšší diplomatické funkci strávila dlouhých třináct let a zůstala i během občanské války jako jediná vysoce postavená diplomatka západního světa. V Damašku díky tomu zastupovala kromě ČR i zájmy dalších zemí včetně Spojených států amerických.
Co by měla nová vláda udělat s Českou televizí?Anketa
Na počátku své dráhy v zahraniční službě byla i charge d’affaires v Iráku. Za minulého režimu pracovala také v Československém rozhlase jako specialistka na arabský svět a v roce 1969 byla režimem vězněna. Kromě angličtiny, němčiny a francouzštiny hovoří také turecky a arabsky.
V roce 2023 po třinácti letech skončila v pozici české velvyslankyně v Sýrii a byla nucena ukončit i své působení v rámci Ministerstva zahraničních věcí. Úřad vedený Janem Lipavským o ni nestál. Velvyslankyni se nedostalo ani důstojného rozloučení a poděkování za téměř 35letou službu českému státu.
Dnes o tomto období Eva Filipi nerada mluví. „Je to nepříjemná část mého života a docela nerada o tom mluvím. Nejsem jediná, s kým nejenom končící pan ministr, ale v Černínu obecně se zacházelo tak, jak se někdy zacházívá. Bylo to spíše smutné,“ konstatuje diplomatka.
Nad stavem české zahraniční politiky za uplynulé čtyři roky kroutí hlavou. „Nadále si myslí, že vrátili Česku důstojnost. Z čeho vycházejí? Ze své vlastní pýchy? Znám díky své profesi prostředí EU i USA a nemyslím si, že bychom za poslední čtyři roky v naší zahraniční politice byli na nějakém piedestalu. Tato končící vláda neměla moc témat, tak se soustředili na to, co všechno děláme v rusko-ukrajinském konfliktu. Politici by ale neměli neustále mluvit o válce či o nenávisti ke komukoli. Prapodivné byly i rozpaky nad tím, když zvítězil Donald Trump. Málokde jsem u této vlády viděla slovo mír a v posledních dvou letech, kdy jsem zpátky doma, bylo slovo mír velmi nepatřičné. Ti, kdo hovořili o dialogu, byli ostrakizováni a odsouváni do šuplíku těch, kteří si nezaslouží ani své bytí na zemi,“ shrnuje Eva Filipi.
Dosvědčuje, že po zkušenostech z jednání na vysoké úrovni ve světě včetně USA a návratu z Damašku do České republiky zažila velký šok. „Působí to velmi nepatřičně a nebylo mi z toho dobře. O to ale nejde. Jde o zájem České republiky a o to, jak naše země vypadá. Základní otázky v zahraniční politice jsou tři. Bude má země na základě zahraniční politiky více prosperující? Bude více bezpečná? Bude silnější? Tyto jednoduché otázky by si politici měli říci vždy, než vytvoří nějakou koncepci. Pokud slýcháme, jak jsme za poslední roky byli v zahraniční politice dobří, tak otázka zní, zda jsme byli dobří pro Českou republiku? Nemyslím si, že končící vláda byla pro naši zemi nějak zvláště dobrá,“ je přesvědčena.
„Pakliže jejím hlavním mottem bylo soustředění se na jednu válku vedle nás, znamená to, jak řekl jeden analytik, že jedeme po černé sjezdovce dolů do údolí, kde nevíme, co nás čeká. Poté, co jsme v minulém století zažili dvě horké války a studenou válku, bych si opravdu nepřála, aby nás politici vedli k třetí horké válce,“ varuje bývalá česká velvyslankyně.
Zatímco Donald Trump se podle jejích slov snaží postupně válku na Ukrajině ukončit, Evropa k tomu nemá co říci. „Je třeba se podívat do historie a říci si, co Putina k té válce vedlo, a politika Západu na tom má také podíl,“ připomíná Eva Filipi.
Hovoří dále o podílu médií a jejich mnohdy zkresleného až vymyšleného obsahu, který prezentují veřejnosti. Sama to zažila na vlastní kůži během války v Sýrii.
„Jak mi vysvětlovali někteří věhlasní žurnalisté, v současné době nemají novináři v redakcích dost času na pořádnou investigaci. Není na to čas, články se vydávají rychle a je hodně takových, kteří by rádi ověřovali informace a nepřijímali jen to, co chrlí agentury. Moje zkušenost je taková, že média skutečné dění v Sýrii velmi zkreslovala. Nejde samozřejmě pouze o Sýrii. Články byly koncipovány tak, aby odpovídaly záměrům politiků v daných zemích, tedy že Asad musí odejít. Ti, kteří psali jinak, byli zpochybňováni,“ uvádí.
Diplomatka přidává i vzpomínky na rozporuplné pocity v době, kdy jezdila z Damašku na konzultace do Prahy a viděla, jak o Sýrii informuje Česká televize. „Když jsem viděla, co říkají a kdo tam k Sýrii mluví, bylo to velmi těžké. Ptala jsem se, jak je vůbec možné, že ti redaktoři nechtějí pozvat buď obě strany sporu, což dělala od určitého okamžiku i BBC. Bylo vidět, že vyvažují fakta, byť to nevedlo ke změně politiky, ale lidé si mohli udělat názor ze dvou pohledů, což u nás možné nebylo,“ konstatuje Eva Filipi.
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Na velvyslaneckém postu v Damašku měla podle svých slov dvě možnosti. „Když jsem na počátku viděla, jaký je záměr naší země a Západu v Sýrii a jaká je skutečnost, rozhodla jsem se, že mám dvě varianty. Rezignovat, nebo vysvětlovat. To se skutečně stalo. Psali jsme informace, které se opíraly o fakta. Dařily se nám i prognózy, které se vždy ukazovaly jako pravdivé. Měla jsem štěstí, že tehdejší vlády a ministři zahraničí tyto informace vítali, byť média a někteří kolegové to velmi nevítali, protože jim to dělalo těžkou hlavu. Nabourala jsem jim jejich linii. Měla jsem pocit, že alespoň dělám něco pro spravedlnost,“ říká.
„Tady doma to bylo k naštvání, ale pak jsem se vrátila do Damašku a s mým úřadem jsme se snažili ovlivňovat rozhodnutí České republiky. Viděla jsem ale také, jak funguje Evropská unie. Kdo tam rozhoduje? Názor velkých zemí, Francie, Německa a tehdy ještě Velké Británie. Střední Evropa nebyla brána v potaz, byť se kníže Schwarzenberg velmi snažil a pan Zaorálek také,“ oceňuje dva bývalé české šéfy diplomacie.
Před lety se Eva Filipi jednoho britského kolegy ptala, co je to ta společná zahraniční a bezpečnostní politika EU. „On se na mě podíval a zeptal se, jestli tu otázku myslím vážně. Když jsem řekla, že samozřejmě ano, tak se na mě podíval a říkal: ta neexistuje,“ podělila se o svůj zážitek. Směr zahraniční politiky podle jejích zkušeností rozhodují největší evropská centra jako Paříž a Berlín s tím, že zbytek se může přizpůsobit, ale nemá šanci prosadit svůj pohled a zájem.
„Měli bychom se soustředit na to, abychom si uvědomili, čím Česká republika je, kdo jsme v tomto našem prostoru. Nemáme za sebou žádnou koloniální minulost a máme vlastní zkušenosti. Pokud bude do budoucna EU ještě existovat, musíme znovu obnovit Visegrád a silné vazby na sousedy a třeba díky tomu získáme nějaký hlas. V tomto směru se obávám hrozby zrušení práva veta, což by nás vedlo do pekel,“ dodává v první části rozhovoru pro ParlamentníListy.cz elitní diplomatka Eva Filipi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 8 čtenářů)
Jak hodnotíte článek?
autor: Radim Panenka
