Proč se situace v Africe vyostřila právě v současné době? Nezapomínalo se dlouho na tento kontinent?

Vývoj v Africe vzbuzoval v posledním půlstoletí obavy a kritiky v periodických vlnách již vícekrát. Nově nezávislým státům bylo již záhy v dobré vůli vytýkáno, že „špatně vykročily“ ekonomicky, politicky, ekologicky. Koncem osmdesátých let se zvedla vlna afropesimismu, kterou pomáhaly tlumit snahy o demokratizaci a liberalizaci. Dnes nás děsí vlna uprchlíků směřujících do Evropy. Není to ale novinka. Alžírský vůdce Huari Boumedienne varoval již roku 1974 v OSN: „Přijde doba, kdy miliony lidí opustí chudé jižní země a zaplaví severní polokouli, aby uhájily holý život.“ Dnes se někdejší noční můry mění na realitu, s níž je nutné se vyrovnat.

Příčin, proč lidé utíkají, je spousta. Africké populace stále rychle rostou. Početné rodiny byly vždy v dějinách součástí strategie Afričanů, jak přežít v těžkých přírodních podmínkách. Pokroky zdravotní péče ve dvacátém století snížily kojeneckou a dětskou úmrtnost a populace začaly strmě růst. Od poloviny dvacátého století se odhadované počty obyvatelstva Afriky vyšplhaly od nějakých dvou set milionů ke dnešní více než miliardě. Roční průměrný demografický růst činí asi 2,6 procenta. Tradiční vysoká porodnost přesahuje trvale pět dětí na ženu. Přesněji řečeno, v arabských zemích za posledních deset až dvacet letech porodnost poklesla, na jih od Sahary ale stále zůstává a podle prognóz zůstane vysoká.