Co vás vedlo k tomu, abyste se věnoval problému transplantací v Číně?
Považoval jsem to za důležité, takže když jsem dostal nabídku, abych se podílel na vyšetřování, souhlasil jsem. A brzy jsem se přesvědčil, že důkazy svědčí o tom, že tento vážný problém v Číně skutečně existuje.
Na základě čeho jste ve vyšetřovací zprávě o ilegálním odběru orgánů v Číně došel k závěru, že v Číně dochází k většímu počtu transplantací orgánů než deseti tisícům oficiálně uváděných?
Je to velmi jednoduché. Stačí se podívat na pár nemocnic, na kapacitu lůžek, na jejich zprávy, nebo na čínskou sociální politiku, pak dospějete k tomu, že skutečný počet transplantací je daleko vyšší. Můj závěr je založen na různých typech důkazů. Na informacích poskytovaných samotnými čínskými nemocnicemi, na vyjádřeních lékařů, článcích v tamních médiích i svědectvích praktikujících Falun Gong, kteří jsou často oběťmi.
Vaše zpráva poukazuje na rozpory mezi různými vyjádřeními čínských představitelů a lékařů. Například zveřejňujete, že První nemocnice Univerzity v Jilinu uvádí, že vykonala celkem 3000 transplantací ledvin, ale zakladatel tohoto centra prý sám provedl 3000 transplantací. Přitom nemocnice má dalších 22 transplantologů. A takových příkladů je ve vaší zprávě mnoho. Kolik transplantací ročně se tedy podle vašeho odhadu skutečně odehrává v Číně?
Náš odhad je šedesát tisíc až sto tisíc transplantací za rok, ale já bych se přikláněl spíše k těm sto tisícům.
Právník David Matas
Může být toto množství transplantací pokryto orgány od dobrovolných dárců jako jinde ve světě, když někteří čínští lékaři dávali veřejně najevo svoji frustraci z toho, jak nefunguje dobrovolné dárcovství v Číně a že obyvatelé Číny nejsou ochotni své orgány darovat?
Nemůže.
Pocházejí orgány od popravených vězňů? Ale Amnesty International v roce 2006 uvedla, že počet popravených vězňů v Číně byl 7500 až 8000, což by nestačilo ani na pokrytí oficiálně přiznaného počtu 10 000 transplantací za rok, a už vůbec ne odhadovaného počtu, který vychází z vyjádření nemocnic a lékařů.
Popravení vězni také slouží jako zdroj orgánů. Ale vzhledem k tomu, že počet popravených vězňů nepokrývá počet ani oficiálně přiznaných transplantací v Číně, je zřejmé, že musí existovat jiné zdroje.
Víte jaké? Komu jsou tedy odebírány orgány pro transplantace v Číně?
Zejména vězňům svědomí. Pronásledovaným členům Falun Gong, Tibeťanům, Ujgurům a některým skupinám křesťanů. V Číně se zřídil také systém nákupu. Nakupují se orgány od rodin pacientů v nemocnicích.
Používá Čína tyto orgány jen pro vlastní potřebu, nebo s nimi obchoduje i do zahraničí?
Využívá je pro obojí. Jak pro své občany, tak pro zahraniční. Lidské orgány ovšem neopustí Čínu, zůstávají v čínské nemocnici, pacienti ze zahraničí, kterým jsou transplantovány, přijedou do Číny.
Je to záležitost nelegální, nebo to všechno probíhá s posvěcením státních orgánů?
Vnímám to tak, že vláda je jen fasádou, že země je řízena čínskou komunistickou stranou. Komunistická strana se na tomto obchodě přímo skutečně podílí. Byla to ona, kdo rozhodl o represi praktikujících Falun Gongu, o jejich zabíjení, i o tom, že transplantace budou součástí pětiletých plánů. Od té doby, co začalo pronásledování Falun Gongu, je soustavně orgánová transplantace bodem tohoto plánu pro více ministerstev.
Myslím, že když pronásledování původně začalo, nebylo to kvůli odebírání lidských orgánů. Ale k odběru orgánů došlo brzy poté, co pronásledování Falun Gongu začalo, a poměrně rychle se rozvinulo. Státní orgány vyvinuly snahu postavit ostatní obyvatele proti praktikujícím Falun Gong, což se jim podařilo. Došlo k tomu, že lidé ve zdravotním a státním systému si nemyslí, že praktikující Falun Gong jsou plnohodnotní lidé. Věří komunistické propagandě. Tak je mnohem snazší odebrat jim orgány. Lidé, kteří se podílejí na masových vraždách, jsou v klidu, protože vidí, že jim žádný trest nehrozí. A když jejich počínání nemá žádné následky, pokračují v něm. Věřím, že je těžké potom, co se na těchto zločinech podílíte, s tím přestat. A nikdo na to neukáže, protože by tím odhalil i sám sebe.
Jedním z důvodů, proč pronásledování stále ještě pokračuje, je právě odběr orgánů, protože celý zdravotnický systém se na ilegálních odběrech orgánů stává závislým. Kdyby došlo k zastavení ilegálního odběru orgánů, musely by se zrušit některé části zdravotního systému, nebo by musela Čína najít finance někde jinde.
Prokázalo vaše vyšetřování, že v Číně došlo ke zvýšení počtu transplantací poté, co začalo pronásledování Falun Gongu, že to spolu skutečně souvisí?
Počet transplantací v Číně se před rokem 1999, než začalo pronásledování Falun Gong, vůbec nezvyšoval. Začal se rapidně zvyšovat až od roku 2001. Vidíme, že chvíli trvalo, než se celý systém zdravotnictví a propagandy sehrál natolik, aby si uvědomil, že vlastně mají neomezený zdroj lidských orgánů, a začal to využívat. Kdekoli jinde ve světě se při transplantacích řeší problém omezeného počtu orgánů. Ale v Číně otázkou není omezený počet orgánů, ale omezený počet lůžek a omezená kapacita nemocnic.
Ale v Číně je využívání lidí na orgány i bez souhlasu „dárce“ legální. V roce 1984 byl přijat v Číně zákon, který umožňuje použít tělo vězně či jeho orgány, pokud „si tělo nikdo nevzal, anebo rodina vězně si tělo nevyzvedla“. Ve vyšetřovací zprávě uvádíte, že důkazy o využití těchto lidí na orgány se objevují i díky vyjádřením představitelů čínské komunistické strany.
Ano. Mnoho praktikujících Falun Gongu, když jsou zavřeni, neřeknou, kdo jsou, aby ochránili své rodiny, příbuzné nebo zaměstnavatele. Pokud prozradí svou totožnost, lidé, kteří jsou součástí jejich životního prostředí, jsou obviňováni z toho, že jim dovolili, aby se Falun Gongu věnovali. V Číně je velký počet lidí, kteří jsou takto zadržováni, a jejich rodiny nevědí, kde jsou, a tak si jejich tělo, pokud zemřou nebo jsou zabiti, nemá kdo vyzvednout. Jde o to, že lidé ve věznicích vědí o tom, že mohou použít tento zákon, ale i kdyby chtěli dát svým rodinám vědět, aby si případně jejich těla mohli vyzvednout, tuto možnost nemají. A to státním orgánům umožňuje v těchto praktikách pokračovat.
Jak se k tomuto problému staví mezinárodní transplantační profese a mezinárodní neziskové organizace?
Když se objevil náš výzkum, tak Čína neměla žádnou politiku toho, že by využívala orgány vězňů odsouzených na smrt. Mezinárodní transplantační profese nastolila takové podmínky, že výstup transplantací nebude uznán, pokud nebude znám zdroj orgánů. A reálně vidíme, že transplantační profese se orientuje v transplantacích, ale neorientuje se v dalších souvislostech, pokud jde o Čínu apod., takže je tato profese rozdělena. Komunistická strana Číny vytvořila sofistikovaný systém propagandy, takže když řeknete, že by měla reformovat systém transplantací, tak odpoví: ano, budeme reformovat náš systém transplantací. Ale je to jen propaganda, ve skutečnosti se nic nezmění. Ale mnoho lékařů věří, že když to Čína slíbí, tak je to pravda. Některým z lékařů naopak dojde, že na tom není nic pravdivého, takže vzniká rozkol v této profesi.
Pro neziskové organizace je složité zabývat se tímto problémem, neboť je to příliš časově a finančně náročné, proto požadují nezávislý výzkum tohoto problému. Je to obvyklé i v jiných případech.
Tématem ilegálních transplantací v Číně jste se zabýval ve vyšetřovací zprávě z roku 2006 se spoluautorem D. Kilgourem, nazvali jste ji Krvavá sklizeň. Druhou zprávu, která měla potvrdit či vyvrátit nálezy publikované v Krvavé sklizni, vydal v roce 2014 pod názvem Jatka autor E. Gutmann. Na základě rozhovorů se sto svědky, mezi nimi byli policisté, doktoři či praktikující Falun Gongu, došel ke stejnému závěru, že ilegální transplantace probíhají v Číně ve velkém měřítku. Dospěl k závěru, že 65 000 lidí, zejména praktikujících Falun Gong, bylo v Číně zabito v rámci ilegálních transplantací. A vloni jste vydali všichni tři společně vyšetřovací zprávu, která má v anglickém originálu několik stovek stran. Má zveřejnění těchto informací a svědectví nějaký pozitivní vliv na změnu postupu v odebírání lidských orgánů v Číně?
Ten dopad na Čínu je minimální. Oni nikdy neuznali, že by se tam něco takového dělo. Nikdy neuznali, že by využívali orgány vězňů svědomí. Jeden čas sice přiznali, že využívají orgány odsouzených na smrt, ale teď tvrdí, že už i to se zastavilo. Uvádějí, že k tomu nedochází, ale důkazy svědčí o opaku.
Jak se díváte na to, že země z celého světa, Spojené státy, Evropa, Česká republika i další obchodují s Čínou, a nikdo dostatečně netlačí na to, aby tam byla dodržována lidská práva, aby tam nedocházelo k vraždám kvůli odběru orgánů?
Nemyslím si, že řešením tohoto problému by bylo úplně bojkotovat Čínu a nebýt s ní v kontaktu. Ale ti, kdo jsou v kontaktu s Čínou, by toho měli využít, aby poukázali na problém dodržování lidských práv v Číně. Myslím, že v zemích, které se tím neřídí, dochází k jakési autocenzuře. Mnoho států, které obchodují s Čínou, je potichu ohledně otázky lidských práv v Číně, ale je to podle mne jejich rozhodnutí. Není to něco, co by vyžadovala Čína. Ta ve skutečnosti neříká, že tyto země musí být potichu v otázce lidských práv, jinak s nimi nebude obchodovat.
My jsme zažili opačnou situaci, když v České republice byl na návštěvě čínský prezident. Čínští občané i zástupci čínského velvyslanectví napadali české občany, kteří nesli tibetskou vlajku. A čínská velvyslankyně si stěžovala, když ministr kultury přijal dalajlámu, takže čtyři nejvyšší ústavní činitelé přišli s poníženým prohlášením, ve kterém se od návštěvy distancovali.
Protesty se Číně nelíbí. Ale vidím rozdíl mezi podnikateli a představiteli vlády. U představitelů čínského státu to vyvolává obavy, aby udrželi pod kontrolou vlastní situaci v Číně. Ale se světem chtějí být ve spojení, protože na tom mají vlastní finanční zájmy. Vidíme, že mnoho obchodů mezi Čínou a zeměmi neprobíhá mezi politiky Číny a dalších států, ale mezi podnikateli. Tito podnikatelé jsou méně napojeni na čínské politiky. Je to podobné jako v oblasti transplantací v Číně. Někteří z transplantologů jsou napojeni na komunistickou stranu Číny, ale většina ne. Kdyby transplantologové celého světa spolupracovali a vyvíjeli tlak na transplantology v Číně, tak by to podle mého názoru mělo mnohem větší efekt než různá politická řešení, protože čínská komunistická strana se nezmění, ale ta transplantační profese u nich by mohla.
V řadě měst po celém světě proběhla výstava rozřezaných lidských mrtvol v různých polohách nazvaná Bodie…The Exhibition. V Praze se objevila výzva z radnice jednoho pražského obvodu, aby těla byla pohřbena, protože s mrtvými se má zacházet pietně. Souhlasíte s tímto názorem?
Ano. Těla by měla být pohřbena. Snažil jsem se o to i v Kanadě. Napsal jsem vládě, aby ta těla byla pohřbena. A jsem rád, že se něco podobného děje i tady. Zdá se mi to jako dobrá věc. Jde o to, že u těch těl stejně jako u transplantovaných lidských orgánů nevíme, odkud pocházejí. A potřebujeme vědět, odkud jsou.
David Matas
Právník, který se mezinárodně angažuje v oblasti lidských práv, uprchlictví a emigrace. Je jedním ze spoluzakladatelů mezinárodní koalice pro zastavení odběru orgánů v Číně. Byl členem kanadské delegace pro OSN a zastával pozice v Amnesty International, Mezinárodním výboru právníků nebo kanadské pobočce Helsinského výboru. V roce 2010 byl nominován na Nobelovu cenu míru. Už v roce 2006 vydal společně s bývalým kanadským tajemníkem pro Asii a Tichomoří Davidem Kilgourem nezávislou vyšetřovací zprávu nazvanou Krvavá sklizeň, v níž na základě svědectví a analýz dochází k tomu, že v Číně dochází k ilegálním odběrům lidských orgánů z vězňů svědomí. V roce 2015 vytvořil s D. Kilgourem a E. Gutmannem, autorem knihy Jatka, rozšířenou zprávu o zneužívání transplantací v Číně.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
