Když jsme se spolu bavili o rozdělování společnosti Milošem Zemanem, tvrdil jste, že: „Skutečnou příčinou rozdělení společnosti je naše členství v Evropské unii.“ Jedněm přineslo dotace, luxus a snadný život bez práce, druhým naopak snížení životních šancí, neustálou buzeraci, a dokonce možná i perspektivu genocidy…
V poslední době se už konečně začalo aspoň trochu mluvit o rozdělení společnosti. Ale obávám se, že téměř nikdo si neuvědomuje, jak je to rozdělení hluboké a že míříme k ještě hlubšímu rozdělení. Ty naivní návrhy, že když nebudou referenda a nebudou volby nebo lidé budou mluvit zdvořileji, zacelí se to. Je zřetelné, že ani opravdu chytří lidé vesměs nechápou, o co jde.
Nejde o to, že se zvyšují rozdíly – v příjmech, ale ještě více v životních šancích. Horší je, že pravidla jsou nastavena tak, že jedni si mohou udržet svou životní úroveň a svůj životní styl jen za cenu zničení druhých. Dokud nebude tahle systémová chyba odstraněna, konflikt se bude prohlubovat a poroste agresivita.
Není to běžná součást kapitalismu, že někteří jdou nahoru a jiní dolů?
Historicky to tak nebylo. Mezi lety 1800 a 1990 se v západním světě zlepšovala situace všech společenských vrstev. Občas to přerušila krize nebo válka, ale pokaždé se to podařilo dohnat. Někdy se sociální rozdíly zvýšily, pak zase chudší vrstvy snížily náskok. Ale celkově šli všichni nahoru.
Někdy po roce 1990 se trend otočil v západním světě a o nějakých deset, patnáct let později přišel i k nám primárně v souvislosti se členstvím v Evropské unii. Situace úzké horní vrstvy se dále zlepšuje, ale ti ostatní už si nekladou otázku, co mám dělat, abych se měl za deset let lépe než dnes? Nahradila ji otázka: co mám dělat, abych se za deset let neměl o mnoho hůře než dnes? S tím se žije podstatně hůře a vyvolává to úzkost. Zejména když si uvědomíme, že tu jsou miliony lidí, pro které o něco hůře znamená pád do takové chudoby, kdy budou připraveni o základní lidskou důstojnost a o šanci dostat se zpět do běžné společnosti.
Česká ekonomika podle údajů nyní roste. Nemělo by být dost pro všechny?
Roste hrubý domácí produkt, ale transfery do zahraničí rostou rychleji. To znamená, že hodnota, která zůstává v České republice, se zmenšuje. Jenže ona je to nesnadná situace i pro ty nahoře. Někteří jsou na korporátních manažerských pozicích a jejich šéfové v cizině je nutí odvádět stále vyšší a vyšší zisky, tudíž jsou pod stále vyšším tlakem. Ti na úřadech a v neziskovkách zase musejí neustále vymýšlet stále absurdnější buzerace obyčejných lidí, jinak nezdůvodní požadavky na rozpočty.
Nezapomínejme, že loňský rozpočet nikdy nestačí. Každým rokem musí být navýšen, protože z univerzit vycházejí noví aktivisté a vy pro ně musíte vytvořit aspoň tolik míst, aby přetrval dojem, že ta místa nakonec budou pro všechny – jinak hrozí, že se masa mladých fanatiků obrátí proti vám a systém se zhroutí. Všem hrozí, že to nezvládnou. A pokud by to nezvládli, nebo se dokonce prozradilo, že zastávají politicky nekorektní názory, přijdou o postavení ve své společenské vrstvě. Ani oni to nemají snadné.
To je i primární důvod vítačského postoje. Těch, kdo se neobejdou bez rozpočtů na péči o migranty, je příliš mnoho. Kdyby se podařilo ty penězovody uzavřít, proimigrační postoj zmizí ze světa během několika hodin. Mám dost příležitostí mluvit s vysokými korporátními manažery. Ti přemýšlivější si vesměs uvědomují, že probíhá nějaký kolosální průšvih a že současné uspořádání nemá budoucnost. Ale nevidí cestu, jak to změnit.
Co je příčinou, že se vývoj takhle zlomil?
Příčiny jsou tři a navzájem spolu souvisejí. Zaprvé obrovské organizace. V ekonomice se snížil význam malých a středních firem, které byly v předcházejících dvou stech letech motorem růstu a byly nahrazeny korporátními kolosy. I organizace státní správy dosáhly velikosti dříve nepředstavitelné. Tyto obrovské organizace už fakticky žijí vlastním životem a je jenom velmi malá šance do nich zvenčí zasahovat.
Zadruhé síť předpisů je tak hustá, že si často navzájem odporují, a pokud by někdo chtěl dodržet všechny a správně vyhovět všem požadavkům na výkazy, nemohl by vůbec normálně pracovat a žít. Stroj na výrobu nových předpisů se rozběhl neuvěřitelným tempem. Doslova každou hodinou jsou chrleny další a další. Hrdinou dne už není někdo, kdo vybudoval lakýrnickou firmu, ale právník, který si dokázal poradit s nějakým regulačním předpisem.
Zatřetí zformování nové společenské vrstvy. Ve své knize Prolomení hradeb ji nazývám novou aristokracií. Jsou to profesionálové na řízení byrokratických aparátů, velkých médií, neziskovek a podobně. Většinou už ztratili kontakty s normálními pracujícími lidmi, mají vlastní životní styl, vlastní hodnoty, vlastní představy o světě, vlastní hudební vkus, chodí do vlastních restaurací a nakupují ve vlastních obchodech. Společně se utvrzují v pohrdání normálními pracujícími jakožto tupými nevzdělanými burany a nevidí nic špatného v tom, pokud tyto omezené nevzdělané vrstvy budou nahrazeny třeba afghánskými muslimy.
Ale s postoji otevřenými k přijímání imigrantů se občas setkáváme i mezi lidmi z nižších tříd. Navíc mnozí městští hipsteři nejsou nijak zvlášť majetní.
Nezapomínejme, že nová aristokracie má k dispozici obrovský propagandistický aparát. Tak obrovský a účinný, o jakém se třeba Goebelsovi ani nesnilo. Dokáže vytvořit pocit, že pokud zpochybňujete propagandistická tvrzení, jste zlý a amorální člověk a měla byste se stydět sama před sebou. Nedivme se, že tomu někteří podlehnou. Navíc disponuje i velmi účinnou schopností vyvolávat v mnoha lidech naději, že jednou budou k nové aristokracii patřit. Vezmou mladého člověka na mezinárodní konferenci, dají mu ochutnat přepych a je jejich na mnoho let.
Psali jsme:
Propaganda má ale dvě strany. Aktuální je nové médium, které prý ovlivňuje politické dění i názory lidí – řetězové e-maily. Ve vašem komentáři píšete, že: „Ve skutečnosti sílu nového média nikdo nezná přesně, což je dobře.“ Naopak profesor Jiří Drahoš takzvané řetězové e-maily kritizoval, jejich prostřednictvím se šířily jeho neúprosná kritika a lži. Jak k tomuto novému médiu přistupovat?
Tak jako ke každému jinému médiu. Nechat ho na pokoji. To médium projde přirozenou cestou od totální svobody a chaosu ke stavu přes postupnou konsolidaci až do fáze, kdy se stane nudným, manipulovaným a vynoří se jiné médium. Pan Drahoš by si měl především položit otázku, jak je možné, že statisíce lidí o něm s takovou ochotou sdílely negativní informace a proč lidé odmítali sdílet negativní informace o Miloši Zemanovi. Kdyby vyšel ze své ulity, bylo by mu to jasné.
Co je tedy ten důvod?
Především šlo o to, že pan Drahoš lidem lhal. Nejdřív okázale prosazoval neomezenou imigraci, potom přešel během jediného dne na pozici naše země patří nám a nechal vymazat stará videa. Mezitím jeho spolupracovníci dál mluvili o neřízené a neomezené imigraci. Lidé nerozumějí všemu, nemají čas shánět podrobné informace, ale dokážou si udělat úsudek, že Jiří Drahoš je lhář. Logicky se tedy vynoří dohady, co všechno dalšího ještě skrývá. To je cena za nepoctivost. Zasloužená cena za nepoctivost.
S tím souvisí také výzkum Univerzity Palackého v Olomouci Starci na netu, který mapuje, jak se uživatelé na internetu chovají, jak chrání své údaje a podobně. Starší lidé šíří e-maily s informacemi 3–6x častěji bez ohledu na to, zda obsahují pravdivé informace. Řetězové e-maily jsou tedy lehce zneužitelné. Jak naučit Čechy vyhledávat a ověřovat informace? Tedy rozlišit, co je objektivní a co už propaganda či účelové tvrzení?
Tohle je zapotřebí uvést do kontextu. Obávám se, že když Univerzita Palackého mluví o nepravdivých informacích, má tím na mysli informace, které jsou třeba fakticky pravdivé, ale jsou v rozporu s dogmaty nové aristokracie. Starší lidé samozřejmě informace do značné míry ověřují. Srovnají tvrzení České televize s tvrzením konspiračního e-mailu. Rychle vidí, že Česká televize říká nehorázné lži, zatímco na té konspirační teorii by snad mohl být kousek pravdy. Je to dobrý a logický úsudek podepřený celoživotní zkušeností.
Jak nejen starší obyvatele naučit bezpečnosti na internetu? Ukazuje se, že velká část lidí nemá ani bezpečné heslo, uvádějí data narození, rodná čísla, adresy. Co pomůže?
Nepomůže nic a není to zapotřebí. Starší lidé většinou v počítačích nemají žádné cennosti, nepoužívají datovou schránku, důležité věci řeší na papíře. Případné zavirování počítače pro ně neznamená žádnou tragédii. Ano, ve virtuálním světě dochází k podvodům, ale k těm dochází i ve fyzickém světě.
Jak velký vliv na výsledek voleb podle vás měla veřejnoprávní média? Tvrdil jste mi, že „ve své současné podobě brání vzniku demokratické debaty. O tom nemůže být pochyb. Radikální změna je nutná.“ Jak významný vliv měla na volby, jak významný televizní debaty?
Televizní debaty měly značný vliv. Ta na Primě pravděpodobně větší než ta na České televizi. Mimo jiné proto, že byla daleko profesionálněji řízena. Moderátor vypustil dva kandidáty do pomyslné arény a zasahoval jen tam, kde to bylo nezbytně zapotřebí. Diváci mohli snadno posoudit jejich schopnosti. Mohli i vidět, jak reagují, když jsou pod tlakem. Debata v České televizi byla spíš exhibicí moderátorky.
Ale nejde o debaty. Jde o to, že veřejnoprávní média v současné podobě nejsou ničím jiným než obrovským propagandistickým aparátem, který naprosto libovolně zvýhodňuje některé skupiny a proti jiným vede mediální válku. Dokud budou existovat veřejnoprávní média v současné podobě, nelze mluvit o férové soutěži myšlenek, osobností a stran.
A jaká změna je nutná? Co navrhujete s Českou televizí a Českým rozhlasem?
Zrušit televizní poplatky, přidělit rozpočet odpovídající desetině současného stavu a dívat se, jak se aktivisté navzájem požerou v boji o poslední peníze. Bude to podívaná odporná, nechutná, ale poučná. Veřejnoprávní televizi ani rozhlas už dávno nepotřebujeme. Na každém tiskovém oddělení dnes dokážou natáčet videa, kde je stanovisko toho kterého úřadu podáno přesněji než v televizi. Mělo by se ale dbát na to, aby nevzniklo prostředí, kde by byl nějaký mediální subjekt příliš dominantní. To vždycky skončí špatně. Nicméně pokud by můj nápad neprošel, tak se přimlouvám alespoň za zestátnění, jak ho provedli v Polsku a jak u nás prosazuje SPD.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
