Česká televize je středem pozornosti mnoha médií i osobností kvůli posledním událostem. Vezměme si je postupně. Rada Česká televize odvolala svou dozorčí komisi. Okamžitě se objevily protesty a kritika, že jde o nezákonný krok a konečným cílem že je odvolání dlouholetého ředitele televize Petra Dvořáka. Rozumíte vy důvodům pro odvolání dozorčí komise Rady ČT? Vidíte v něm nezákonné jednání?
Rada České televize odvolala svůj vlastní poradní orgán ve věcech hospodaření České televize – nikoli orgán České televize, jak se mnozí snaží tvrdit, což by správně nemělo být ani na nejposlednější straně těch nejbezvýznamnějších novin.
To, že se z toho dělá politická událost roku, je dáno nejspíš tím, že někdo má strach, aby nová dozorčí komise Rady ČT náhodou nezačala opravdu dělat to, co dělat má. V zákoně o České televize se píše, že úkolem dozorčí komise je sledovat, zda jsou finanční zdroje a majetek České televize využívány účelně, a že je povinna na zjištěné nedostatky Radu ČT upozorňovat a předkládat jí návrhy na jejich odstranění. To, že by taková činnost měla vést k odvolání pana Dvořáka? Ani to samozřejmě nelze vyloučit, vždyť jde pouze o najatého manažera, a ti jsou odvoláváni běžně. Avšak o takovém kroku by se snad dalo uvažovat jenom v případě, kdy by se na pracovní činnosti generálního ředitele našly nějaké závažné nedostatky. Pak by ovšem odvolání bylo ku prospěchu České televize, nikoli útokem na ni. To vše je ale zodpovědností Rady České televize. Já, jako poslanec, o tom mohu jenom spekulovat v obecné rovině.
A nezákonné odvolání dozorčí komise? To snad ani nikdo nemůže myslet vážně. Odvolaná dozorčí komise například devět let v uvozovkách zapomínala upozornit Radu České televize na to, že hospodaření České televize každý rok končí reálnou ztrátou v řádech stovek milionů korun, a že takto pěkně potichu zmizely zhruba 2,5 miliardy korun. Myslím, že zmizení dvou a půl miliard se dá považovat za drobný nedostatek, který by dozorčí komisi měl stát alespoň za letmou zmínku. Oni o tom ale mlčeli, jak Rambo u výslechu ve vietnamské džungli. Myslím, že kdyby se něco podobného stalo v jakékoli jiné instituci, která hospodaří s veřejnými penězi, tak by se neřešilo, zda bude takový kontrolní orgán odvolán, ale spíš to, na jak dlouho půjdou jeho členové do basy.
Představte si státní firmu, například České dráhy, jejichž ředitel vyhlašuje do světa, že hospodaří skvěle, že České dráhy jsou ekonomicky v bezvadné kondici, a kontrolní orgán firmy k tomu jen souhlasně kýve hlavou. A teď si vezměte, že se najednou provalí, že ve skutečnosti devět let po sobě České dráhy hospodařily s monumentální ztrátou, a že jejich ředitel tuto ztrátu pomocí účetního fíglu a navíc ve spolupráci se svým kontrolním orgánem, tutlal! Představte si, že se najednou provalí, že zmizely prachy z rezerv, a že zmizela i část majetku, respektive, že se snížila jeho hodnota, protože investice byly menší než odpisy. Zkrátka provalí se, že se docela velký kus té firmy potichu prožral.
Člověk nemusí mít ani moc velkou fantazii, aby úplně živě viděl, jak takového ředitele spolu se členy kontrolního orgánu vedou na medvěda do policejního auta – to vše samozřejmě za asistence kamer a pohoršeného lamentování redaktorů České televize. Myslíte, že by někdo v takovém případě měl drzost žvatlat něco o nezávislosti Českých drah? Ale v případě České televize někdo takovou drzost má...
Premiérovi Andreji Babišovi byl adresován otevřený dopis s podpisy například Jiřího Suchého, Bolka Polívky a dalších. Co říci k jejich snaze?
Vsadil bych se o cokoli, že ani pan Polívka, ani pan Suchý a ani nikdo z ostatních signatářů účetní závěrku a další obdobné doklady České televize nikdy neviděl, a to dokonce ani z dálky. Věřím, že to myslí dobře, ale ve skutečnosti ti lidé vůbec nevědí, o čem mluví.
Dozorčí komise pak byla jmenována znovu, ale bouře neutichla. Radní argumentují, že šlo o legální proces. Poslanci Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek (oba TOP 09) dokonce dopisem vyzvali Českou biskupskou konferenci, aby po ekonomce Haně Lipovské žádala odchod z Rady České televize. Ta to odmítla s tím, že Lipovská byla zvolena poslanci. Kde je hranice respektování volby poslanci? Je takový krok v pořádku?
Pan Schwarzenberg a pan Kalousek hezky navázali na tradici „dopisu 99 pragováků“. Konání pana Schwarzenberga může omlouvat jeho věk, konání pana Kalouska může vysvětlovat strach ze ztráty moci. V tomto případě jde ale pouze o vysvětlení, nikoli o omluvu.
Jinak, paní Lipovská měla v tajné volbě, myslím, 108 hlasů, takže opravdu nebyla zvolena jen hlasy ANO, SPD a KSČM, jak se mnozí snaží tvrdit. Ani jeden z klubů nebyl tehdy u volby kompletní a někteří poslanci ANO a KSČM mi dokonce říkali, že ji nevolili, což znamená, že podpora paní Lipovské musela být mnohem širší. Vím třeba o poslancích ČSSD, kteří jí dali svůj hlas. Jediný, kdo ji asi opravdu nevolil, jsou Piráti. U této anticivilizační extremistické levice je to ale vcelku pochopitelné.
Takže když to shrnu – mandát paní Lipovské je velmi silný, byla zvolena tajnou, svobodnou volbou poslanců, kteří byli zvoleni tajnou a svobodnou volbou občanů. Nevím, co by mělo být demokratičtějšího. Pan Schwarzenberg, pan Kalousek a jim podobní se už demokracii ale ani nenamáhají předstírat.
Je ohrožena nezávislost veřejnoprávní České televize tak, jak se obávají její zastánci? Existuje podle vás reálné ohrožení, a popř. v čem se skrývá? Jsou to lidé jako Hana Lipovská, Xaver Veselý, Pavel Matocha a další radní, jak tvrdí jejich kritici?
Pan Dvořák rozházel peníze, které mu nechali jeho předchůdci, a nyní chce, aby politici zvýšili lidem, kteří už tak mají ekonomické problémy, televizní poplatek, aby mohl rozhazovat peníze jak vidlemi dál. Jde o nestoudnost, která ale s nezávislostí České televize nemá nic společného. Nazývat snahu o zastavení ekonomické devastace České televize, která trvá už devět let v kuse, ohrožením nezávislosti, to může jenom hlupák, nebo někdo, kdo je nějak napojen na penězovody České televize. Připomínám, že jde o necelých sedm miliard korun ročně, které se v posledních devíti letech prakticky nekontrolovaly, takže se pohybujeme někde kolem 60 miliard, o kterých nikdo pořádně neví, co se s nimi dělo. A že to chtějí výše zmiňovaní radní zjistit a dostat pod kontrolu, to má být ohrožení nezávislosti? To je špatné i jako vtip.
Ohledně nezávislosti České televize navíc zatím nikdo pořádně nevysvětlil, co to vlastně má být. Znamená to snad, že si každý zaměstnanec České televize může dělat, co chce? Tak to určitě není. Pak je to ale jako v každé jiné firmě, kdy je každý zaměstnanec závislý na svém nadřízeném, protože mu dává úkoly a rozhoduje o výši odměny. A ten nadřízený je zase závislý na svém nadřízeném a ten zase na svém a tak dál, až toto řetězení závislostí končí u generálního ředitele – v tomto případě u generálního ředitele České televize. A ten už si může dělat, co chce, jako svého času Muammar Kaddáfí v Libyi? To je teda ta nezávislost, o které všichni pořád tak pateticky žvaní?
Kdepak, celý současný problém okolo České televize je ten, že Českou televizi – a jejích skoro sedm miliard ročně – považuje pár jedinců za svůj doživotní pašalik, o který nechce přijít. Na ten pašalik se ale skládají občané, a proto je zcela v pořádku, že někdo chce začít kontrolovat, co se s těmi penězi děje. A že někomu vadí složení Rady České televize, nebo její dozorčí komise? Zaprvé jde o výsledek demokratické volby, ale především: pokud je s hospodařením České televize vše v pořádku, tak přece není důvod se bát. Čísla jsou čísla, a ta buď vycházejí, nebo nevycházejí, ať je kontroluje kdokoli. Hysterii vedení České televize, některých členů rady a politiků proto moc nerozumím... Ačkoli, když se podívám třeba na zmatky kolem pozemků v Ostravě, tak to vlastně docela chápu. Vypadá to, že někdo zanedbal své povinnosti při správě veřejného majetku...
„Nesmíme dopustit, abychom se vydali maďarskou a polskou cestou. Pokud se proto ukáže, že odvolání dozorčí komise Rady České televize bylo v rozporu se zákonem, vyvolali bychom v Poslanecké sněmovně hlasování o odvolání těch členů rady, kteří jej porušili,“ uvedla předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Co na tento návrh říkáte?
Nezdá se mi, že by Poláci nebo Maďaři nějak strádali tím, že politici zvolení občany ve svobodných volbách nesou jasnou politickou odpovědnost za fungování televize žijící z peněz občanů. Pokud Poláci nebo Maďaři budou s fungováním televize nespokojeni, mají možnost svoji nespokojenost dát najevo ve volbách. Češi naopak mají tuto možnost jen velmi omezenou.
Co se týká odvolání členů Rady České televize, tak se mi líbí, jak tatáž politička, která zhruba před rokem křičela, že nesmíme dopustit, aby Sněmovna odvolala Radu České televize, dnes křičí, aby Sněmovna odvolala Radu České televize. Je samozřejmé, že pokud někdo poruší zákon, což ovšem může posoudit jenom soud, tak je potřeba vyvodit důsledky. Jen by mě zajímalo, jaké důsledky by to byly v tomto případě. Letošní odvolání dozorčí komise totiž proběhlo navlas stejně, jako odvolání komise v roce 2010. Pokud tedy bylo nezákonné odvolání v roce 2020, tak muselo být nezákonné odvolání i v roce 2010. A tady to začíná být zajímavé.
Čtyři z pěti členů letos odvolané dozorčí komise se stali členy dozorčí komise právě v důsledku odvolání komise v roce 2010. Pokud ale tehdy bylo odvolání nezákonné, tak by to znamenalo, že letos odvolaní členové komise pobírali deset let odměnu, která dělá zhruba 3,5 milionu na každého, v rozporu se zákonem, a kterou by tedy asi měli vrátit. Dál by někdo měl nahradit ušlou odměnu členům komise odvolané v roce 2010 a ti lidé by se asi měli vrátit do současné dozorčí komise, protože byli odvolání nezákonně. Další otázkou je, co by se dělo s rozhodnutími, jež byla přijata na základě doporučení dozorčí komise mezi lety 2010 až 2020, tedy mezi lety, kdy byli ve funkci členové dozorčí komise, kteří do ní byli zvoleni nelegitimně. Je to docela šlamastyka.
To vše jsou ale akademické úvahy. Dozorčí komise samozřejmě byla odvolána v souladu se zákonem. Ten totiž docela přesně říká, kdy člen komise být odvolán musí, ale to, kdy být odvolán může, nijak neřeší, což dává radě v této věci velkou volnost. Má to samozřejmě logiku. Komise je poradním orgánem Rady ČT, a proto je podoba komise jen věcí rady, která v tu komisi musí mít důvěru. Kdyby toto neplatilo, tak by rada nemohla odvolat svoji komisi ani například v případě, kdy by komise svým jednáním působila České televizi škody, nebo pokud by třeba odmítla plnit pokyny rady, protože tyto důvody také nejsou uvedeny v zákoně. To by ovšem nedávalo smysl, protože pak by kontrola České televize nebyla možná ani teoreticky.
Pokud se ale členové odvolané dozorčí komise obrátí na soud, bude to jenom dobře. Potom bude hospodaření České televize a jeho kontrola předmětem soudního řízení a něco mi říká, že se v takovém případě nejspíš dozvíme hodně zajímavé věci. Možná by nakonec mohlo dojít i na ty takzvané medvědy.
Co byste na veřejnoprávních médiích v České republice změnil? Jak důležitá je jejich role v demokratické zemi, podle vás?
Budu mluvit jen o televizi, protože ta je hodně specifická. Pokud by televize veřejné služby fungovala tak, jak ze zákona fungovat má, tak je její role pozitivní. Provoz televize je drahý, a proto se jich na našem trhu moc neuživí. Možná tři, možná čtyři, ale víc ne. Když si představíme, že všechny čtyři velké televize budou vlastnit čtyři majitelé, ale možná by to mohli být také jenom dva, nebo jeden, tak by šlo o vážné ohrožení demokracie. Televize je pořád ještě nejmocnější médium a takto koncentrovaná mediální moc by do značné míry určovala, kdo v Parlamentu zasedne, a kdo nikoli, čímž by prakticky přešlo politické rozhodování v zemi do rukou pouze několika jedinců, protože média ovlivňují myšlení lidí a tím i výsledek voleb.
Televize, nad níž má kontrolu volič, a to může splňovat jak model televize státní, tak i takzvané veřejnoprávní, by tomuto měla dokázat zabránit. Zdůrazňuji ovšem, že musí fungovat tak, jak jí přikazuje zákon, tedy dávat prostor všem politickým proudům ve společnosti. Pak si myslím, že by ji lidé i platili rádi.
A co bych změnil, kdybych mohl? Mimo toho, aby ve vysílání měly prostor opravdu všechny myšlenkové proudy, by mělo být hospodaření televize co nejvíce otevřené kontrole veřejnosti. Generální ředitel Dvořák sice tvrdí, že Češi nejsou dost dospělí například na to, aby znali mzdy veřejnoprávních televizních hvězd, ale já si myslím, že když jsou Češi dost dospělí na to, aby tyto hvězdy platili, tak jsou dost dospělí i na to, aby věděli, kolik jim vlastně platí.
Uvedl jste, že zvyšování poplatku nepřipadá v nejbližší době v úvahu. Generální ředitel České televize Dvořák ale tvrdí, že stávající výše nestačí, protože vznikly nové televizní kanály, je širší nabídka programů, zmiňuje také inflaci.
Vznik nových televizních kanálů ale není přírodní zákon, nebo snad nějaká nečekaná přírodní katastrofa. Jde o manažerské rozhodnutí generálního ředitele, a jestli jakýkoli manažer při svém rozhodování nebere v potaz ekonomickou realitu, tak je to manažer špatný a má být vyměněn. Co se týká inflace, tak myslím, že od roku 2017 České televize dostává vratky DPH, což její příjmy navýšilo v řádech stovek milionů ročně. Hospodaření České televize ale i tak fakticky každoročně končí stamilionovými ztrátami. Současný management České televize je zkrátka schopen utratit cokoli. V době, kdy je celá země ve vážných ekonomických problémech, něco takového považuji za neúnosné.
Dalším z argumentů obhájců České televize je, že politikům vadí investigativní práce Moravce, Wollnera, Fridrichové, Železného a dalších, protože jsou politikům nepohodlní kvůli tomu, že do nich takzvaně šijí v reportážích. Může na tom něco být?
Něco může být úplně na všem. Jednou věcí je dělat investigativní žurnalistiku, která je samozřejmě potřebná, jinou věcí je natáčet rozhovor s politiky, když si myslí, že není zapnutá kamera, nebo jejich odpovědi sestřihávat tak, aby vypadali jako idioti. To už není žurnalistika, ale žumpa. Ve střižně totiž uděláte idiota úplně z kohokoli. Žádná z těch věcí ale nemá s odvoláním dozorčí komise Rady České televize nic společného. Tam jde čistě jen a jen o hospodaření.
Mikuláš Minář se pokusí o úspěch v politice. O tom se dost diskutovalo, už když demonstrace pod taktovkou Milionu chvilek začínaly. Překvapilo vás jeho rozhodnutí?
Nepřekvapilo, to přece muselo být každému jasné. Spíš bude zajímavé, až se dozvíme, kdo za jeho projektem stojí. Jestli se to tedy někdy dozvíme.
Jeho hnutí Lidé PRO cílí především na opozičního voliče, ale ještě nemá program. Jak velkou šanci na úspěch má, podle vás?
Těžko říci. Záleží na tom, kolik do něj ti, kdo za ním stojí, investují peněz.
Politické strany využívají transparentní účty, které mají zaručit, že veřejnost ví, jaké peníze a na co byly použity. Na tom Minářově vidíme například odchozí platbu 210 tisíc korun za „start kampaně“ – jde skutečně o průhledný a přehledný tok peněz, nebo se ze slova „transparentní“ stává pouhá floskule?
Je to už stejná floskule, jako například slovo solidarita. Obou výrazů se natolik zneužívalo, že jsou už zcela prázdné. Zbyla už jen skořápka, navíc čím dál tím odpudivější.
Dokáže tedy transparentní účet zaručit transparentnost financování?
Samozřejmě, že ne.
Minářovým úsilím bylo i spojování opozice, sami opoziční politici na demonstracích vystupovali nebo se jich účastnili. Jedná se od Mináře vůči nim o jakousi ránu pod pás?
Nejde o ránu pod pás, ale o realizaci politické strategie – a fakt, že ji nejvyšší představitelé hned několika parlamentních stran neprokoukli, něco napovídá o jejich politických schopnostech. Proč by někdo investoval tolik peněz a úsilí jen tak, pro nic za nic nebo proto, aby tuto investici pak využil někdo jiný? To si opravdu tuto otázku nikdo z nich nepoložil? Doufám, že tito lidé nikdy nebudou cokoli vyjednávat za naši zem, protože by si s nimi nejspíš každý vytřel zadek. Musím říci, že pan Minář je mi v tomto smyslu vlastně docela sympatický. Z politiků, kteří se chodili natřásat na jeho demonstrace, udělal výstavní kašpary a podle všeho ho to ani nestálo moc úsilí.
Psali jsme:
autor: Zuzana Koulová
