Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, známý francouzský film z konce sedmdesátých let nese název Situace je vážná, nikoliv však zoufalá. Bohužel, zatímco francouzský film je velmi povedenou komedií, epidemiologická situace v naší zemi v posledních týdnech k smíchu není, anebo pokud pro někoho ano, tak jde spíš o smích ironický. Od počátku období pandemie novým koronavirem KDU-ČSL zastávala střízlivý a odborný pohled a postup řešení pandemie, víceméně od začátku nabízela spolupráci a možnost řešit to společně. Přinášeli jsme řadu podnětů a návrhů řešení v době aktivace ústředního krizového štábu na jeho jednání.

Epidemiologický vývoj posledních týdnů v naší zemi je ale natolik explozivní, že sedět s rukama v klíně by bylo vrcholně nezodpovědné. KDU-ČSL záleží na tom, aby se situace zlepšila, aby byla aktivně řešena, a ač jsme opoziční stranou, s vládou na řešení současné nastupující druhé vlny jsme připraveni spolupracovat, jen je třeba si vyjasnit řadu otázek, které v tuto chvíli zajímají zdaleka nejenom nás, ale prakticky celou veřejnost. A tak nelze jinak, než se ptát vlády České republiky, jak se z premianta Evropy, aspoň tak postup České republiky v době první vlny pandemie covid-19 opakovaně naši pozici hodnotil pan premiér i další vládní politici, jak je možné, že se z nás stala černá ovce Evropy. A přitom minimálně v prvních týdnech boje s novým koronavirem určitě Česká republika patřila k těm úspěšným. Bohužel už dohady kolem tempa a postupu rozvolnění restriktivních opatření vyvolávaly určité rozpaky, ale nakonec u veřejnosti převládlo nadšení ze znovunabytých možností volněji žít, odpočinout si od omezení, která jsme zažívali celé jaro. To je samo o sobě celkem pochopitelné. Co ale pochopitelné není, je vývoj posledních třech až čtyřech týdnů, kdy zcela evidentně došlo k rapidnímu nárůstu počtu nakažených a vláda se po celou dobu tváří, jako by bylo vše naprosto v pořádku. A přitom je zde již evidentní riziko explozivního šíření nákazy, kdy může dojít poměrně rychle k tomu, čeho jsme se všichni obávali na jaře a kvůli čemu jsme vypnuli nejenom ekonomiku, ale také v novodobé historii nevídaně omezili svobodu občanů a to, čeho jsme se obávali, přehlcení zdravotního systému.

Nyní nás vláda uklidňuje, že většina nakažených má v tuto chvíli velmi mírný průběh onemocnění. Ano, to je sice pravda, bohudíky za to, ale větší počet nakažených dříve či později dopadne více i na rizikové skupiny obyvatel a s tím bohužel velmi pravděpodobně přijdou i těžší případy. Celé jaro jsme zažívali tiskové konference členů vlády, vládních epidemiologů a dalších jak na běžícím pásu. V posledních týdnech však jako by se někteří členové vlády vytratili. Čísla nakažených strmě rostou, vláda dál tančí a uklidňuje veřejnost, že vlastně není proč cokoliv činit. Jsem dlouhodobě zastáncem názoru, že pandemie novým koronavirem je závažná, ale není na místě podlehnout dojmu, že všechna ostatní zdravotní rizika vymizela. Opravdu se musíme věnovat nejen léčbě a starosti o všechny ostatní nemocné, ale i jiným problémům, které současná společnost prožívá. To ale neznamená, že se budeme dívat s rukama v klíně na přírůstky nově nakažených v tisících denně a čekat, že pandemie sama odezní. Proto považuji za zcela zásadní, aby členové vlády předstoupili před Sněmovnu, před veřejnost a odpověděli na otázky, které nyní napadají nejednoho občana této země. Řeknu alespoň ty nejdůležitější.