Věřitelé mají lepší paměť než dlužníci - tento výrok pronesl americký státník, diplomat a spisovatel Benjamin Franklin již v 18. stol. a platí stále. Důvodem je stoletími neměnný vztah věřitel vs. dlužník a obou těchto stran k dluhu jako takovému. Napadá mne tedy, jaká bude po posledních volbách v Řecku paměť Řeků k veřejnému dluhu v aktuální absolutní výši 320 mld. eur?

Hospodářská recese, propad řecké ekonomiky, masivní úsporná opatření v podobě snižování důchodů a mezd a zvyšování daňového zatížení, vysoká nezaměstnanost… Odtud plyne frustrace Řeků z posledních let, kdy po desetiletích neodpovědného vedení země dostalo Řecko šanci v podobě půjčky od EU, ovšem „něco za něco“. Oním druhým „něco“ byla právě ona výše zmiňovaná, jistě poměrně radikální, úsporná opatření. Chápu, život v Řecku asi v tu chvíli začal být spíše nelehký, ale… Zde ale přeci vystačíme i s logikou selského rozumu: setrvale přistupovat k životu a k veřejným financím stejně jako v dobách, které mne do takové situace dostaly, nelze! Dlužím, půjčil jsem si, musím splácet a asi si budu muset „utáhnout opasek“, jak již řekl i jeden náš domácí ekonomický klasik.