Hezké odpoledne, pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené dámy a pánové,

máme sloučenou rozpravu a já jsem se k tomu předchozímu sněmovnímu tisku číslo 201 již obsáhle vyjádřil v tom prvním čtení, které tady proběhlo již před drahnou dobou a chtěl bych jenom osvěžit vaši paměť, že jsem navrhl zamítnutí v prvním čtení. A stejně tak považuji za slušnost, abych se v krátkosti vyjádřil ke sněmovnímu tisku číslo 211, který jsme tady dneska otevřeli. Platí, že v rámci předchozí diskuse jsem se v podstatě vyjádřil i k návrhu na legislativní zakotvení manželství jako svazku muže a ženy - ve zkratce LGBT osoby - podle mého názoru mají právo na svou důstojnost jako každý jiný člověk a tak na rovné zacházení. Je to naprosto zřejmé, správné a nesporně nezpochybnitelné. Respekt si ale podle mého názoru aktivisté nezískají tím, že budou útočit na samotnou podstatu rodinné manželství a směšovat pojmy rovnost a stejnost. Jak už jsem zde dříve uvedl, mohou docílit přesného opaku toho, oč usilují a bohužel ve výsledku ztratit i to, co již získali - a já se přiznám, že těch práv určitě není málo. Chtěl bych také říci, že existují země, které ve své ústavě výslovně stanoví, že manželství je svazek muže a ženy a že základem společnosti je rodina. Já jsem si se svými spolupracovníky skutečně dal tu práci, a proto mi dovolte jenom namátkou některé příklady:

"Manželství je založeno na svobodném souhlasu muže a ženy," praví článek 51 ukrajinské ústavy.

"Manželství je dobrovolný svazek mezi mužem a ženou", říká článek číslo 46 bulharské ústavy.

"Muž a žena, kteří dosáhli věku, ve kterém jsou způsobilí uzavřít manželství, mají právo svobodně spolu uzavřít sňatek a založit rodinu," říká se v článku 35 arménské ústavy.