Jak jsem již uvedl, výše uvedené tvrzení Víta Bárty jsem od první chvíle veřejně odmítl a žádal jsem Víta Bártu, aby svá tvrzení buď doložil, anebo se za svá slova veřejně omluvil. Protože ani jednoho nebyl Vít Bárta schopen, podal jsem v této záležitosti žalobu na ochranu osobnosti. 

Nadále platí, že v rámci soudního řízení a ani v rámci rozhodnutí Ústavního soudu nikdy nezaznělo, že výroky pana Bárty na moji osobu byly pravdivé. Celý spor od rozhodnutí Městského soudu v Praze se točil pouze okolo otázky, kdo je odpovědný za výroky na adresu mé osoby. Zda osobně bývalý ministr Vít Bárta nebo Ministerstvo dopravy ČR. 

Nejprve totiž Městský soud v Praze žalobu proti ministerstvu dopravy zamítl s tím, že odpovědným je přímo pan Bárta. Až odvolací Vrchní soud v Praze došel k odlišnému právnímu názoru, ovšem pouze v tom smyslu, že odpovědnost za nepravdivé výroky leží na bedrech ministerstva dopravy.