Při bližším průzkumu však tento románový obrázek neobstojí. Dokonce bych nevylučoval spiknutí.

Pachatelem je jistý Zdeněk Kovář (63 let) bývalý elektrikář (takřka ve všech médiích uváděn pouze jako Zdeněk K.), žijící v řadovém domku v Uherském Brodě. Podle některých psychiatrů a polooficiálních údajů měl spáchat trestný čin v „afektu“ – prostě zkratkové jednání. Jedná se prý o „osamělého“ pachatele atd. Někdy propadám dojmu, jakoby policejní orgány právě spadly z měsíce.

Podívejme se na celou kauzu zblízka a sledujme jí, jak se říká „pod lupou“. Coby bývalý britský zpravodajský důstojník bych se přikláněl k názoru, že se jedná o spiknutí, takže nejde o to, kdo je pachatel, nýbrž kdo jsou pachatelé. Samozřejmě je v současné fázi nutné primárně vycházet z indicií, ale to by zpočátku na podezření stačilo.

V žádném případě se nejedná o nějaký čin v „afektu“, tzn. zkratkové jednání vůbec nepřichází v úvahu. Naopak se zdá, že pachatel (či pachatelé) vraždu předem plánovali a přesně podle plánu provedli. Také tvrzení o údajném „ubližování“ elektrikáři a jeho ženě Jarmile Kovářové (v tisku je její jméno jakoby utajováno) je bájnou snůškou. Nikdo jim nic nedělal. Kdyby tomu tak bylo, pachatel by vyhledal oběti, jenž údajně „ubližovaly“ jemu a jeho ženě. Na těch by se poté pomstil. K tomu ovšem nedošlo, takže premisa sociálního ponížení, jako opodstatnění zločinu, odpadá.

Otázkou přesto zůstává, když někdo 13 let nepracuje (2002 – 2015), poměrně slušně žije, vlastní řadový domek se zahradou a ještě navíc si může dovolit zakoupit krátké střelné zbraně včetně munice v hodnotě cca. 25.000 Kč., jakým způsobem získává finanční prostředky? To vše nelze z peněžité podpory sociálního úřadu pořídit.