Bezecný (KDU-ČSL): Jihoafrická inspirace

Na podzim nás čekají komunální volby a pomalu se rozhořívá přípravná dělostřelecká palba. Případ Haškovy mluvčí u nás na Jižní Moravě je první záblesk výstřelu, uvidíme jaké další kanonády se dočkáme v dalším pokračování předvolebního boje.

Téměř bez zájmu českých médií se v minulém týdnu konaly komunální volby v Jižní Africe. Přinesly výsledek, ke kterému sice dlouhodobě všechno směřovalo, který je však nejvýraznějším zásahem do jihoafrické politické scény od doby pádu režimu apartheidu v roce 1993. A jelikož může přinést trochu poučení třeba i pro KDU-ČSL, stojí za pár slov.

Volby sice ještě vyhrála revoluční avantgarda boje proti apartheidu – Africký národní kongres, ale její podpora klesla na vůbec nejnižší úroveň od ukončení zákazu jeho činnosti v roce 1990. Zatímco v prvních svobodných volbách v roce 1994 získal 63 % hlasů, tentokrát to bylo už jen 56 %. A přestože 7 % se nemusí zdát zase tak mnoho, v rasově rozdělené zemi jako je JAR se jedná o zlomový okamžik.

Zásadnost změny vynikne v souvislosti s postupným, ale rovnoměrným posilováním hlavní opoziční strany – Demokratické aliance. A to ještě více tehdy, uvědomíme-li si, že se jedná o stranu, jejíž počátky sahají hluboko do éry režimu apartheidu, vznikla, tehdy pod názvem Strana pokroku (Progressive Party) v roce 1959 odštěpením od tehdy vládnoucí Sjednocené strany (United Party). Odštěpení bylo protestem skupiny osob kolem vůdce Sjednocené strany v Kapské provincii Dr. Jana Steytlera proti pozemkové politice vlády odmítající vrácení půdy černošskému obyvatelstvu. Ačkoliv strana vznikala jako protest proti důsledné segregační politice ministerského předsedy Hendrika Frensche Verwoerda, jednalo se o stranu bílé menšiny, stranu běžně se účastnící politického života v tehdejší bílé Jižní Africe, stranu, jejíž členové pravidelně zasedali v parlamentu země režimu apartheidu. Byť se jednalo o stranu opoziční vůči tehdejšímu režimu, nebo možná právě proto, byl její výsledek v prvních svobodných volbách v roce 1994 slabý, získala pouhých 1,7 % hlasů. Bílí volili tradičně svou Národní stranu (National Party), která se postupem doby zformovala z bývalé Sjednocené strany, černí volili Africký národní kongres Nelsona Mandely nebo Stranu bojovníků za svobodu (Inkatha) Zuluského vůdce Mangosutha Butheleziho. A kdo a proč by měl volit „zrádce bílých zájmů“ nebo bělochy?

Od prvních voleb uplynulo 22 let a Demokratická aliance se postupně vypracovala až na hlavní opoziční stranu vůči Africkému národnímu kongresu. V současných komunálních volbách získala úctyhodných 25 % hlasů, přičemž dosáhla volebního vítězství v řadě největších měst jako je Kapské město, Port Elisabeth, Johannesburg, Svellendam, Knysna a dalších.

Cesta k takovému výsledku vůbec nebyla jednoduchá a vyžadovala změny jak v obsahové a ideové politice strany, tak i v samotném myšlení jejich členů. Ta nejzásadnější vyžadovala vytvoření takového obrazu strany, který by se stal přijatelnou alternativou nejen pro podání protestního volebního lístku u voleb, ale i pro možnost politického a společenského naplnění většinového černošského obyvatelstva. Aby přestala být stranou bílého muže, byť hájícího spravedlivé zájmy svých černých spoluobčanů, ale aby se stala stranou přitahující a umožňující politickou aktivitu všem segmentům různorodého jihoafrického kmenového a národnostního života. Tato změna byla dokonána v okamžiku, kdy dlouholetá předsedkyně strany a premiérka Západního Kapska paní Helena Zilleová upustila od další kandidatury na předsednický post a na kongresu v roce 2015 byl zvolen Mmusi Maimane prvním černošským vůdcem této tradiční, dnes už nikoliv bílé, jihoafrické strany.

Druhým důvodem trvalého růstu popularity DA jsou viditelné výsledky její dlouholeté vlády v Západním Kapsku, které až dosud bylo jedinou provincií, v níž nevládl představitel Afrického národního kongresu. Západní Kapsko je příkladem výrazného ekonomického i sociálního pokroku a ve srovnání s jinými provinciemi nabízí oázu relativního klidu, bezpečí a spokojenosti, alespoň na poměry s kriminalitou a ekonomickými a sociálními problémy se potýkající země. Na rozdíl od ANC se strana vyhnula i skandálům a přehmatům, které by ji degradovaly v očích široké, a zejména černé, veřejnosti. Což o sobě představitelé ANC říci nemohou. A volič se dívá. A černý volič začne volit bílého.

Proč to všechno? Cesta Demokratické aliance od 1,7 % v roce 1994 % k 25 % v roce 2016 je velmi poučná třeba také pro KDU-ČSL. Členové DA museli překonat řadu zažitých představ a stereotypů. Museli vzít v potaz, že bílých je v JAR pouze kolem 9 % a že řada z nich se stále ještě přiklání ke konzervativním pohrobkům postapartheidní společnosti, takže je stejně volit nebude. Museli vzít v potaz, že chtějí-li hrát významnější roli ve správě země, musí získat nové a široké voličské jádro, většinové černé obyvatelstvo.

Děsí mně, když někdy mezi členy KDU-ČSL zaslechnu, že rozkročení už bylo dost, že nás stejně „nevěřící“ volit nebudou, že se máme zaměřit zase na ty kolem kostela. Takové myšlenky dláždí cestu do ghetta do sebe zahleděné skupiny lidí, jejichž názory a náhledy na věci veřejné se budou se stále klesajícími volebními preferencemi více a více vzdalovat většinovému myšlení. Myšlenka rozkročení, tak jak ji hlásal Josef Lux a tak jak ji v praxi naplnil nejlepším volebním výsledkem KDU v podobě tzv. Čtyřkoalice, je jedinou cestou k výraznému zviditelnění naší strany, k rozšíření našich politických obzorů, k motivování lidí, kteří budou ochotni pro nás pracovat. Demokratické alianci v JAR trvalo dlouhých 22 let, než dosáhla tak výrazného volebního výsledku a otřásla dominantním postavením ANC. Také KDU-ČSL musí vzít na vědomí, že myslí-li to s podílem na moci vážně a nechce-li být jen občasným tzv. jazýčkem na váze, musí dokončit hlavně myšlenkový přerod v hlavách své členské základny, musí se plně otevřít novým myšlenkovým proudům a názorům a musí nabídnout program přitažlivý pro nejširší voličskou základnu. A ateista začne volit věřícího.

V roce 2008 se mě dostalo té pocty, že jsem se při příležitosti mezinárodní konference o projektovém managementu v Kapském městě mohl osobně sejít s tehdejší předsedkyní DA a starostkou Kapského Města paní Helenou Zilleovou. Potvrdila mi, že myšlenkový přerod členské základny, se stranou mnohdy spjaté po celá desetiletí, je často daleko obtížnější než vlastní rozšíření spektra politických témat nabízených veřejnosti k řešení. Je jednodušší za určitou skupinu lidí v politice bojovat (v jejím případě černošské obyvatelstvo) než ji přijmout za sobě rovnou ve vlastních řadách. Pokud však k tomuto procesu nedojde, přerod není dovršen a strana není připravena převzít politickou moc.

Je KDU-ČSL připravena k větším volebním výsledkům? Je vnitřně připravena aktivně hájit zájmy širší voličské skupiny než „lidí kolem kostela?“ Je připravena i uvnitř strany spolupracovat s lidmi ateistického názoru? Jsme schopni přijmout tyto lidi mezi sebe? Jsme schopni zvolit takového člověka předsedou strany? Po odchodu Josefa Luxe diskuse na tato témata ke škodě strany utichla.

Ať už komunální volby dopadnou jakkoliv, pokud nebudeme schopni dát na uvedené otázky pozitivní odpověď, nemůžeme dlouhodobě počítat s výraznějším podílem na správě země. Inspirací k diskusi nám může být i cesta Demokratické aliance v Jižní Africe.

Převzato z profilu.