Rozhodnutí předsednictva KDU-ČSL o ukončení koalice se starosty mně a jistě i řadu dalších členů strany zklamalo a není se co divit komentářům k naší lidovecké „pragmatičnosti“. Většinou trefují do černého a nepotřebují k tomu ani obvyklé narážky a urážky.

Jsem zklamán tím, že program, který v takové většině odhlasoval celostátní sjezd, v minutě zbořil tzv. celostátní výbor. A musím si položit otázku, jaký význam mají tedy sjezdová rokování a jejich výsledky. Jakou závaznost mají pro stranickou základnu? Jakou naději k nim mohou upírat voliči a sympatizanti? Jakou roli hrají delegáti, nominovaní členskou základnou a sjíždějící se ze všech organizací a regionů jestliže jejich vůli může tak snadno zvrátit jiný orgán strany?

Jistěže přeji našim kandidátům, aby se do sněmovny zase dostali. Ale obvyklý výsledek něco přes pět procent (zůstávám optimistou) nebude tentokrát žádným vítězstvím, ale bude krutou porážkou a rezignací na velké cíle, které si křesťanskodemokratická politika na sjezdu vytýčila a které při tvrdé a usilovné práci pro jejich dosažení mohly pozměnit neutěšenou politickou scénu v naší zemi. Vznik třetí síly v našem podání mezi populisty a levicí nemusel být tentokrát prázdnou frází, ale reálným výsledkem našeho politického snažení a realizací dlouhodobé vize kořenící ještě v politickém odkazu Josefa Luxe.