Výzvy uplynulých dní nastavily Evropě nelichotivé zrcadlo. Chybí akceschopnost, chybí sjednocující myšlenka, chybí mechanismy rychlého a účinného rozhodování, chybí hnací motor, který by posunul jednotný evropský trh pod širší politické zastřešení.

Přešlapování uplynulých let jakoby naznačovalo, že Evropa neví co se sebou dál učinit. Velké vize zakladatelů byly naplněny, kdo by si v 50. a 60. letech minulého století dokázal představit, že v hranicích Evropské unie bude téměř celá Evropa a že ke společnému trhu 6 zakladatelských zemí doplněného společnou kontrolou potravinové produkce přibydou společná regionální politika, společná soutěžní politika, volný pohyb kapitálu a pracovních sil nebo překračování hranic 28 zemí bez pasových kontrol (Schengenská smlouva). K tomu společná měna EURO, které je platidlem téměř 350 milionů lidí  v 19 členských zemích Evropské unie.

Vrcholem sjednocujícího procesu evropských zemí bylo přijetí smlouvy o Ústavě pro Evropu, základního dokumentu o fungování Evropské unie, která byla podepsána v roce 2004 v Římě. Poté však proces začíná drhnout. Evropská unie se začíná utápět v různých výzvách a strategiích (typu Lisabonské strategie), které ji mají pomoci řešit palčivé ekonomické a sociální problémy a jejichž prostřednictvím se chce stát nejdynamičtější a nejkonkurenceschopnější ekonomikou na světě. Většinou však zůstává pouze u prohlášení, deklarací a spousty popsaného papíru a zbytečně investovaných zdrojů v projektech Strukturálních fondů aniž by se přikročilo ke konkrétním zásadním politickým opatřením, která by deklarované vize pomohla naplnit.  K tomu samozřejmě přispívá těžkopádnost rozhodovacího procesu, nejednotnost členských zemí při řešení některých problémů a samozřejmě i vnější vlivy jako jsou znovu se probouzející rozpínavost Ruska, terorismus a migrační krize. Výrazně chybí osobnosti, které by další posun evropské myšlenky vzaly za svůj a staly se tahouny dalšího procesu evropského sjednocení, a to již nejen v ekonomické rovině. Chybí osobnosti, které by dokázaly novou vizi zpřístupnit širším vrstvám občanů a získat jejich podporu směrem k rozšíření politické integrace. Vrcholem krize se pak stává hlasování britských občanů a opuštění Evropské unie.