Na toto období roku se vždycky těším. Léto se přehoupne do druhé poloviny a my se snažíme stíhat z letních radovánek, ještě co se dá. A tak zatímco kroky tisíců Čechů vyrážejí za letním dobrodružstvím k moři, do hor nebo do vzdálených míst kam noha bělocha dosud nevkročila, já si to rázuji do turisty na chvíli zanedbané krajiny lesů, rybníků a luk na pomezí Vysočiny a Jižních Čech. Využívám vzácné to chvíle, kdy se masy hlučných cyklistů přemístily do zahraničních letovisek a klid lesa spíše naruší srnčí békání nebo osamělý houbař než jejich hlasité pokřikování.  Jak příjemná to změna!

Tak i letos jsem se vypravil kodrcavým autobusem náhradní vlakové přepravy směrem na Jihlavu a dál k Jindřichovu Hradci. Dojmy a zážitky z cesty by určitě patřily spíše na webové stránky jiných provozovatelů nebýt letmého pohledu na reklamní tabuli kousek za Třebíčí hlásající slogan ZASTAVÍME DIKTÁT EU. A za slovy tvář v Japonsku narozeného poslance Tomia Okamury.  Poturčenec horší Turka byla má první myšlenka při pohledu na ten výtvor. I při vědomí skutečnosti, že za britským brexitem také často stáli lidé, kteří se ve Velké Británii nenarodili a nyní se cítili ohroženi svými nově přicházejícími bratry. Migrant volá „nechceme migranty!“

Zastavíme diktát EU. Přiznám se, že takovou drzost jsem už opravdu dlouho neviděl, a to ani u komunistů. Plivnutí do tváře generaci, která více než 40 let musela přežívat v kleci komunistického ráje a která s takovou radostí a úlevou přijala naše členství v Unii jako definitivní potvrzení naší sounáležitosti se západním civilizačním okruhem.  Generaci, jíž byl určen život „Se Sovětským svazem na věčné časy“.