Kdyby to byla bývalá fabrika na korkové zátky, nikdo si jí ani nevšimne. Ale „zachránit“ bývalý komunistický žalář, to má morální hloubku. Na to lidé zaberou.

Když jsem v tamní kapli seděl na začátku května na koncertě Korgold Quartetu, letěly mi hlavou různé myšlenky. Mezi jinými ta, že to místo je asi prokleté. Říkal jsem si, jak je příznačné, že bývalý justiční palác, komunistická věznice, si své memento nespravedlivých odsouzení, mučení a poprav lidí nese s sebou i ve svém novodobém osudu. Jako bychom to břemeno utrpení měli vléci dál také my, a že jsme k tomu vlastně také nespravedlivě odsouzení.

Budovy věznice a jejich interiéry jsou k uzoufání zanedbané. Jsou tam oprýskané zdi, rozbitá dlažba, zdi zdobí rudé hvězdy se srpem a kladivem, najdete tam vybitá skla v oknech, plíseň a rez. Stav budov je katastrofální a nepotřebuje komentář.

Věznice v Uherském Hradišti začala být před pár dny v kurzu. Po té, co ministr spravedlnosti Pelikán v únoru řekl, že věznici jeho rezort nechce. Dal tak najevo, že ministerstvo spravedlnosti na shánění peněz na opravy kulturní památky dál kašle. Překvapil. Nejenom tím, že tak závažnou věc řekl jen při interpelacích ve sněmovně, ale také tím, že jde proti vlastním lidem. Například místnímu okresnímu soudu, který má k budovám dispoziční právo a některé části věznice využívá jako sklady na písemnosti, a který věří, že se jednou celý do komplexu přestěhuje.