Což je škoda, protože právě třeba školský zákon je - i když se vám to možná bude zdát přehnané - typ legislativy, která ovlivňuje život společnosti na celá desetiletí a nastavuje její směřování.

Takže je odhlasováno. Koaliční návrh školského zákona je nyní v Senátu. Pokud nebudou mít senátoři a pan prezident vážnější výhrady, začal by v plném rozsahu platit od 1. září 2016.

A na co se může odborná i laická veřejnost připravit? Zákon přinese celkem 16 změn, týkajících se všech aspektů školství. Nejvíc se přitom – hlavně díky panu prezidentovi – mluvilo o inkluzívním vzdělávání, tedy o zařazování všech dětí bez rozdílu do běžných škol. Jistě, současný systém patří k těm nejlepším na světě. Neznamená to ale, že na něm není co vylepšovat.

Cílem je zejména zvýšit počet handicapovaných dětí v normálních základních školách oproti speciálním školám. To je přitom i reakce na výnos Evropského soudu pro lidská práva z 13. listopadu 2007 (pro ČR závazný). Ten dal za pravdu žalobcům z řad romských dětí, kteří byli v 90. letech nuceni chodit do zvláštních a později praktických škol. Česká republika musela žalobcům vyplatit odškodné a nadále přestalo být možné umisťovat někoho do tohoto typu škol jen na základě původu. V publikaci Amnesty International, která podrobně o tomto sporu pojednává, se mimo jiné píše: „Ve svém rozsudku také Evropský soud jasně stanovil, že vzhledem ke zranitelnému postavení Romů ve společnosti musí úřady pečlivě zvažovat jejich potřeby a jejich odlišný způsob života a že bude zřejmě nutné přijmout zvláštní opatření, která odstraní mnoho let trvající diskriminaci.“ Můžeme možná pochybovat o výsledcích takové snahy, naší povinností je ale vynaložit veškeré rozumné úsilí k tomu, aby měl každý šanci odpovídající jeho situaci.