Kdo někdy viděl jeden (nebo víc) z jeho filmů, už na to nezapomene. Neměl jednotný styl, ale jakési neuchopitelné "cosi", jemnou poetiku při zpracování silných témat (Skřivánci na niti), lehkých komedií (Slavnosti sněženek) i ležérních až poetických úvah, kdy čas není důležitý (Rozmarné léto). Osobně mne nejvíc vzal film Ostře sledované vlaky a pak samozřejmě klasika Vesničko má středisková, skoro každou třetí větu z toho filmu někdo cituje.
Na tom je vidět, že Menzel herce větami nenechal plýtvat a soustředil se hodně na obrazovou stránku filmu. A také zajímavou hudbu. Jednotlivé složky, z nichž se film skládá, se pod jeho taktovkou spojily v dokonalý celek. Člověk v nich nevnímá jednotlivosti, je prostě unášen dějem. A když film skončí, chce ho vidět znovu. A znovu.
Škoda, že tak geniální režisér už žádný další film nenatočí. Ale svou celoživotní prací si postavil takový pomník, že jeho dílo mohou obdivovat ještě generace našich vnuků.
P.S. Kvůli možným autorským právům je tento příspěvek bez jeho fotky, beztak jeho podobu všichni znáte.
Převzato z profilu.
JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A., MBA
Psali jsme:
Článek byl převzat z Profilu JUDr. Vladimíra Bondarenková, D.E.A., MBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
