Do nedávné doby jsem nebyl členem žádné strany ani hnutí. Změna v mém životě nastala zrodem Trikolory. Rozhodl jsem se v jejích řadách zasadit o změnu politiky v naší zemi. Intenzivní prací jsem získal důvěru kolegů a dosáhl nominace do Senátních voleb.

V kampani, stejně tak jako v životě nechci uhnout ze svých zásad a přál bych si, aby mi lidé dali svůj hlas právě proto.

Vstupem do aktivní politiky jsem získal spoustu informací, které mě utvrzují ve správnosti mého rozhodnutí. A nutnosti změny!

Informaci nejzásadnějších jsem získal od svých blízkých a přátel, když jsem svou kandidaturu oznámil. Byl to neskutečný odpor k politice a politikům a celková skepse vůči jakékoli možnosti pozitivní změny. Stejné pocity mi potvrdila většina lidí, které jsem začal během kampaně potkávat a hovořit s nimi.  Většina to vyjádřila slovy „já Vám svůj hlas dám, ale nevěřím, že byste mohl něco změnit. Oni (politici), to mají posichrované. A hájí jen svoje koryta“.

Jsem člověk, který o věcech přemýšlí a snaží se dojít k jádru věci. A který, když vidí problém, snaží se ho řešit. Položil jsem si zásadní otázku. Co tento názor a pocit v lidech vyvolává? Je to pocit beznaděje, absurdity a zklamání. Což jsou přesně ty pocity ke vstupu do aktivní politiky dovedly i mě. Pocity, že většina politiků zřejmě žije v nějakém jiném, zvláštním světě. Že jsou naprosto odtrženi od reality života v „podhradí“. Že netuší, jaké jsou potřeby a starosti normálního běžného občana. Moje, mých přátel, rodičů, dětí.