Já děkuji za dvě minuty. Dámy a pánové, asi se všichni shodneme na tom, že zdravotnictví v naší republice je výborné. Fakt patříme - jezdíte na západ, tak víte, jak to tam vypadá. Tam se čeká na mnoho operací. Dneska když dostanete infarkt v Jeseníku, tak helikoptérou jste v Olomouci do hodinky a to je přesně ten interval, kdy ten myokard nebude poškozen. Máme tu výborné zdravotnictví, ale když ty peníze nepůjdou do toho zdravotnictví, půjdeme níž než těch 10 % HDP, tak jak ho udržíme? Lépe řečeno, kdo vlastně podrží to zdravotnictví nad vodou? No to budou ti lidé. Jich je ale málo, čím dál míň. Lékaři nejsou, zdravotníci nejsou. Tedy já chápu, že peníze - peníz je papírek, s tím můžete tak maximálně zatopit, s kovem asi ne. Ale ty peníze jsou důležité proto, aby to zdravotnictví zůstalo na té úrovni. A nejenom zůstalo, abychom drželi ten krok. Naši všichni lidé z ciziny se vrací k nám odrodit, chodí k zubaři, tady si nechají dělat všechno, všechno důležité, protože našim zdravotníkům věří. Prosím, ale ty peníze tam jsou potřeba. Zdravotníci to nevydrží dělat jenom proto, že je to baví. Ono je to baví. Samozřejmě, že - pan Jákob prostřednictvím říká: tady přece nepoklesne zdravotnictví, péče. No tak já vám řeknu za všechny zdravotníky, to víte, že udělají maximum, i kdyby měli padat na ústa, ale ty peníze tam prostě potřeba jsou.

Nechci to eskalovat, nechci říkat, že... Peněz bude vždycky málo, ale my si musíme říct, co je důležitější. Dát to do cest, do nějakých jiných projektů, a nebo pečovat o lidi, kteří tady pracují a chceme jim zachovat to zdraví, hlavně tedy do zdravotníků je taky ty peníze potřeba dát. Děkuji, že jsem mohl vystoupit.