Děkuji, pane místopředsedo. Hezké odpoledne ještě jednou, dámy a pánové. Hned v úvodu bych chtěla uvést to, že nebudu hlasovat pro vydání kolegy Roznera k trestnímu stíhání, stejně jako jsem v minulosti nehlasovala pro vydání řady dalších kolegů a kolegyň v momentech, kdy jsem měla vážné pochybnosti. Vede mě k tomu hned několik důvodů.

Tím vůbec prvním je fakt, že jednoduchost a hloupý výrok nejsou trestným činem. Výrok kolegy Roznera ve vztahu ke koncentračnímu táboru v Letech byl mimořádnou hloupostí. Zdůrazňuji, že se s ním v žádném případě neztotožňuji. Poslanec Rozner jej ale pronesl na uzavřené stranickém jednání. Nevím, co bylo jeho motivací k těmto slovům. Zda snaha posílit svou pozici a sympatii u spolustraníků nebo zalíbit se předsedovi svého hnutí, který se vyjadřoval o Letech podobným způsobem. Jisté je, že tento výrok nebyl určen široké veřejnosti a abych akceptovala naplnění skutkové podstaty popírání holokaustu, musela bych si být jista, že primární motivací k tomuto výroku bylo skutečně popírat, že se děla genocida nebo že se kolega Rozner takzvanou osvětimskou lež snaží šířit nějakým soustavným způsobem, že se obdobně vyjadřuje obecně k holokaustu jako takovému a tak podobně. Tohoto dojmu jsem ovšem nenabyla, a proto se spíše přikláním k názoru, že šlo o výrok na úrovni - odpusťte mi to slovo - pouhého blábolení.

Druhou věcí, kterou bych zde chtěla zmínit, že míra společenské nebezpečnosti, míra společenské škodlivosti tohoto výroku. Domnívám se, že s ohledem na obecně známá a nepopiratelná fakta - a s ohledem na relevanci kolegy Roznera coby nehistorika a nevědce - jsou společenské dopady jeho slov zanedbatelné. Jeho vyjádření lze velmi snadno vyvrátit, k čemuž i došlo a možná tomu pomohl i ten seminář, který uspořádali Piráti. Jsem jednoznačně přesvědčena, že jeho výrok nezměnil názor na koncentrační tábor v Letech, byť jednoho jediného člověka. Ano, samozřejmě nepopírám, že výrok by urážlivý k těm, kteří v Letech byli internováni a kteří zde trpěli, i k jejich blízkým. V tomto ohledu jej samozřejmě považuji za hanebný. Tak jako v mnoha jiných případech je však tato záležitost spíše věcí morálky než věcí zákona. A v této rovině jsou oprávněni nás soudit pouze voliči, kteří rozhodují o tom, zda politici - jako kolega Rozner - mají zastupovat jejich zájmy nebo nemají.

Třetí věcí, kterou zde zmíním, je samotná problematičnost výrokových - to výrokové je v uvozovkách - trestných činů, která je navíc u zákonodárců hodně specifická. Víme to všichni. Je paradoxní, že pokud by kolega Rozner své tvrzení přednesl zde, na plénu Poslanecké sněmovny, před objektivy kamer, byl by nepostižitelný. Nicméně v situaci, kdy jej přednesl před svými spolustraníky na uzavřeném jednání, aniž by na klíčová slova, za která má být stíhán, kladl nějaký zásadní důraz - předpokládám, pracuji s tím, co mám z médií - hrozí mu trest. Ano, to je paradox imunity, respektive indemnity, který mne vede k závěru přiklonit se ke zdravému rozumu. A že těch hloupých výroků tady slýcháme, bohužel, hodně a já nemohu nezmínit včerejší hloupý výrok mého kolegy Václava Klause o židovských transportech. To víme všichni. Každý si můžeme sáhnout do svých vlastních klubů a říct si, kolik hloupých výroků jsme tady za poslední dva týdny slyšeli. Ale zde jsme chráněni imunitou, na rozdíl od jednání politického klubu, politického výboru, na kterém proběhla tato debata a toto vyjádření kolegy Roznera.

Posledním, neméně závažným bodem, o kterém se zmíním, je neustávající a spíše se stupňující politická motivace k trestání zákonodárců a snaha o kriminalizaci politiky, kterým je třeba se bránit. A myslím si, že každý z vás, kdo v Poslanecké sněmovně už nějakou dobu jste, možná na začátku jste si o tom mysleli něco jiného a říkali jste si: vždycky budu hlasovat pro vydání, já nejsem soud, ať to rozhodují jiní. Ale jak běží čas, jak se dozvídáte více a více informací o některých kauzách, i z médií i prostřednictvím našich kolegů, případně mandátového a imunitního výboru, občas nepřestáváte žasnout stejně jako já. Je to skutečně záležitostí nás všech, kteří přebíráme politickou odpovědnost, kteří činíme tu závažnější, tu méně závažná politická rozhodnutí, kteří musíme počítat s tím, že naše konání může mít vliv na to, že na konci politického mandátu přijde zúčtování a že nemáme pracovní smlouvu na dobu neurčitou tady v této Poslanecké sněmovně. A pakliže se nedaří politickým či jiným soupeřům odstranit nás ve férové politické soutěži, začnou se chytat - byť sebemenších - přešlapů či napadání našich rozhodnutí. To také všichni známe.