Chládek (ODS): Proč už nebudu předseda Mladé ODS

Vybudoval jsem největší mládežnickou organizaci v zemi. A teď je čas jít dál V mládežnických organizacích jsem byl hodně aktivní od roku 2019. Tehdy jsme s klukama v Brně dělali akce s Pravým břehem a moje cesta začala právě tam. Logicky to souviselo i s volbami do Evropského parlamentu, kde kandidoval, tehdy ještě neúspěšně, Ondra Krutílek. Pamatuju si, že když jsem poprvé přišel na volební stánek, měl jsem pocit, že si tam všichni dobrovolníci tykají. A tak jsem začal jako možná první na břehu tykat panu doktorovi Dvořákovi, kterému se tam tehdy moc netykalo. Dobrý úvod.

V té době jsem byl aktivní nejdřív v Mladých konzervativcích (MK) a potom i v Mladých občanských demokratech (MOD). Postupně jsem se stal členem vedení MK a koordinátorem MOD v Jihomoravském kraji. A právě tam se postupně začalo rodit něco, co nakonec přerostlo celý kraj.

Už tehdy jsem velmi úzce spolupracoval s Honzou Hroudným, o kterém jsem vůbec netušil, že se stane jedním z mých nejbližších přátel. Že spolu absolvujeme přípravu na křest a jednou si půjdeme navzájem jako opora na svatby. Ale nebyla to jen naše práce. V Brně a okolí tehdy fungovalo asi dvacet extrémně aktivních vysokoškoláků, kteří tomu prostě bezmezně věřili. Chodili spolu ven, přitahovali další lidi a přirozeně kolem sebe budovali komunitu. A jedině tak to podle mě může fungovat.

Anketa

Který národ více ublížil českému národu?

Rusové

Němci

97%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 3795 lidí

Nevypadali jsme jako „mladá politická organizace“. Byli jsme prostě normální parta kamarádů z výšky, kteří spolu trávili čas a vedle toho dělali politiku. A právě proto to fungovalo. V letech 2019 až 2023 jsme oddřeli desítky akcí, všechny kampaně, rozdali tisíce letáků, odvedli tisíce rozhovorů na ulicích a přijali stovky nových členů. Protože jsme uvnitř opravdu věřili tomu, že to má smysl.

A právě tehdy jsme si s Honzou Hroudným řekli, že bychom se měli pokusit něco změnit nejen v našem kraji, ale i celostátně. V květnu 2023 jsme proto společně sepsali dokument, kde píšeme o tom, co by mladí lidé v ODS potřebovali. A bylo jedno, jestli se to bude dělat pod značkou Mladí konzervativci, Mladí občanští demokraté anebo vznikne nějaká úplně jiná (o možnosti Mladé ODS jsme totiž nejdřív vůbec neuvažovali).

V dokumentu jsme tehdy pojmenovávali hlavně to, co nám fungovalo v Brně a Jihomoravském kraji. Že mladá organizace nemůže stát jen na formálních funkcích, schůzích a rozdávání letáků jednou za čtyři roky. Musí stát na partě lidí, kteří spolu tráví čas i mimo politiku, mají společný tah na branku a dávají mladým lidem prostor reálně růst.

Chtěli jsme odstranit nesmyslné rozdělení mezi MOD a MK, které dlouhé roky tříštilo energii a vytvářelo zbytečné osobní spory. Psali jsme tam i úplně konkrétní věci. Pravidelné akce v krajích. Akademii pro vzdělávání mladých členů. Kluby mladých zastupitelů. Lepší komunikaci. Jasnou odpovědnost lidí ve vedení. Ale hlavně jsme chtěli, aby mladí lidé v ODS nebyli jen „administrativní pracovníci při kampaních“, ale skutečná komunita lidí, která má ambici něco měnit. A vlastně skoro všechno z toho se nám nakonec podařilo.

Postupně se k nám ale začali přidávat další lidé z celé republiky, kteří to cítili podobně. Nešlo už jen o Brno nebo Jihomoravský kraj. První debatu jsme o něm vedli na teambuildingu MOD a mimořádně důležitá pro nás tehdy byla i podpora hlavního manažera ODS Jana Kočího. Nebylo to tak, že bychom někde sepsali dokument a tím to skončilo. Honza Kočí ten materiál vzal vážně, dostal ho na předsednictvo a společně s námi ho dál tlačil uvnitř strany.

A právě tehdy vznikla myšlenka na založení Mladé ODS. Organizace s vlastní právní subjektivitou, která by celé platformě dala jasná pravidla, vedení, odpovědnost, financování i strukturu. Už nemělo jít jen o volné uskupení aktivních lidí, ale o funkční organizaci, která bude schopná dlouhodobě růst, pracovat s novými členy a vytvářet stabilní zázemí pro mladé lidi v ODS. A tady přišla druhá zásadní podpora, podpora Petra Fialy, který se za celý projekt tehdy postavil.

V situaci, kdy uvnitř strany probíhala spousta debat o tom, jestli něco takového vůbec potřebujeme, jestli to nebude vytvářet další problémy nebo jestli se nám to jednou „nevymstí“, to bylo mimořádně důležité. Samotný vznik Mladé ODS pak znamenal desítky hodin práce. Už nešlo jen o vizi nebo debaty, ale o reálné budování organizace. Nejvíc jsme na tom tehdy makali hlavně já, Richard Beran a Mikuláš Halás.

Od psaní stanov po nocích, často po hospodách a mezi kampaněmi, přes první debaty o tom, jak má organizace fungovat, první průzkumy značky až po spuštění Mladé ODS na kongresu ODS. Dodnes si pamatuju legendární „zdravím, zdravím“ při představení projektu a následnou reakci autora tohohle výroku.

Pak přišly volby do Evropského parlamentu, krajské volby a Senát. A už tehdy jsme ukázali, že za to umíme vzít. Že nejsme organizace na fotky a merch, ale lidi, kteří umí odmakat kampaň, objet republiku, postavit akce, komunikaci i dobrovolnickou síť. Postupně jsme navyšovali členskou základnu, až jsme se na konci roku 2024 stali největší mládežnickou organizací v zemi. Pomáhali jsme se spuštěním SPOLU akademie při KAS, začali jsme řešit vzdělávání mladých členů a současně jsme se snažili dostávat mladé lidi blíž k reálné politice.

Rok 2025 byl podle mě rokem rozhodnutí. Věnovali jsme obrovské množství času kampani, spustili jsme projekt Influencer, jehož součástí byli i dva současní poslanci, a snažili jsme se ukázat, že politická komunikace může být moderní, výrazná, a přitom nesklouzávat k bizáru. Celé to nakonec vygradovalo videem Bába pod kořenem.

Považuju za velký úspěch i to, že spousta našich členů dnes pracuje jako asistenti poslanců, senátorů nebo ministrů a jsou přímo u důležitých rozhodnutí. Přesně tohle byl vždycky jeden z cílů. Nejen o politice mluvit, ale aktivně ji dělat.

A tím to nekončí. Leadership Academy, Kampaňomat, Swipe Right, programové týmy, ideová konference, interní procesy ve spolupráci s hlavní kanceláří ODS. Ta organizace se pořád posouvá dál. Jen už u toho nemusím být já.

Teď je potřeba začít přemýšlet nad tím, co dál. A já už znovu kandidovat nebudu. Nejhorší vztah je ten přechozený. A já myslím, že by se mi to s Mladou ODS mohlo stát. Dal jsem tomu všechno, co jsem mohl. Ale už ve mně ten oheň prostě nehoří tak jako dřív. A právě vnitřní motivace je podle mě to nejdůležitější, co drží jakoukoliv neziskovou organizaci pohromadě. Jakmile zmizí, člověk už tam nemá být jen ze setrvačnosti. A taky už mi bude jednatřicet. A když teď chodím na akce a někteří mladí členové mi začínají vykat, je to asi nejjasnější znamení, že je čas odejít.

V následujících týdnech se pokusím shrnout, co podle mě stálo za úspěchem Mladé ODS. Co fungovalo, co nefungovalo, jak jsme přemýšleli nad budováním organizace, kampaněmi, náborem lidí nebo třeba tím, proč se některé věci podařily právě u nás a jinde ne. Tak to sleduj!