V těchto chvílích už máme většinou jasno, nějaké přesvědčování o přednostech té či oné politické strany už nemá moc velkou cenu. Snad by ještě stálo za to jedno: zkusit vzít, obrazně řečeno, za ruku někoho z té nemalé části občanů, kteří volby ignorují, a přece jen jej do té volební místnosti přivést. Jinými slovy přimět ho k tomu, aby poněkud méně povrchně zapřemýšlel o výběru té cesty, po které se v příštích několika letech bude ubírat osud jeho, stejně jako nás všech.

Není to jednoduché, sám jsem si to párkrát vyzkoušel a také jsem málokdy uspěl. Víme, koho chceme i v jeho vlastním zájmu přesvědčit. Vysvětlit mu, že sice chápeme a sdílíme jeho znechucení podrazy, podvody a aférami předchozích vlád, ale že svou pasivitou paradoxně opět nahrává dosud vládnoucí pravici. Její voliči jsou totiž disciplinovanější a k volbám půjdou. Co na tom, že jsou ODS a TOP 09 »profláknuté«, hodí tedy do urny hlas například pro populistického miliardáře Babiše, však oni se už »ti napravo« po volbách nějak dohodnou…

Z výroků, které jsem posbíral (a nejen já) na četných předvolebních setkáních s občany, lze snadno sestavit zásady tvora, který rezignoval na jedno ze svých základních občanských práv. Polemizovat s nimi se dá jen těžko, protože jsou to axiomy, o nichž se nediskutuje. Koule je prostě hranatá a basta. Všichni jste jistě následující katechismus již mnohokrát slyšeli: