Nevěřícně sleduji, jak se pramínek vody z kuchyňského kohoutku neustále tenčí a tenčí až nakonec ustane docela. Držím v ruce nedotočenou dětskou skleničku, na kterou u jídelního stolu čeká můj pětiletý syn. Slyším se, jak konsternovaným hlasem říkám manželovi: „Asi nám právě došla voda!“

V podobné situaci jsou v České republice tisíce lidí, více než 2 000 obcí má dnes totiž problémy se zásobováním pitnou vodou. Pětileté sucho a letošní zima bez sněhu navíc dávají tušit, že v roce 2020 bude hůř. V proschlých lesích řádí kůrovec, na polích léta sužovaných pesticidy a průmyslovými hnojivy už nezůstala skoro žádná živá složka, která by vodu zadržela, rybníky jsou poloprázdné, místo tekoucích říček a potoků se krajinou vinou vysušená koryta, dokonce i velké řeky jako je Labe se nacházejí pár centimetrů nad hranicí splavnosti a hladina podzemní vody klesla nejníže od roku 1996. Díváme se na jednu z tváří klimatické krize, v Česku navíc prohloubené dlouhodobou šikanou krajiny průmyslovým zemědělstvím. Hned po poskytnutí finanční pomoci podnikatelům poškozených koronavirovou pandemií tak čeká vládu další vlna žádostí o odškodnění - tentokrát od zemědělců.

Zmařená úroda v důsledku sucha způsobí, že vývoz mnoha komodit nebude možný a řadu potravin budeme muset naopak draze dovážet. Životní náklady budou stoupat, mnoho domácností si bude muset utáhovat opasky. K tomu, bohužel, dost výrazně přispěje i oslabení české koruny z minulých týdnů, která zdraží veškerý dovoz. Naše zahrádky - chlouba většiny Čechů a Češek - začnou usychat a nebude je čím zalít. Voda totiž v krajině a ani pod ní není a nebude. Nálada ve společnosti, která je v důsledku koronaviru i nastupující ekonomické krize neveselá, bude dále klesat.